Navzdory infantilnímu názvu a přiznané inspiraci Pokémonem je Nexomon ještě mnohem infantilnější, než by se mohlo zdát. Ale jen v dobrém smyslu slova. Nexomon poskytl zkušenost, která je nepřenositelná a mně nezbývá, než hru doporučit, protože tohle se musí zažít a vidět. Hodnotím verzi pro PC.
Nexomon sice přejímá všechny hlavní motivy o chytání, trénování příšerek a porážení trenérů, přičemž grafická stránka hry spíš připomíná rané facebookové či jiné browserové hry plné lacině působících flashových animací, nicméně na druhou stranu předvádí naprosto skvěle napsané dialogy a ukazuje, že tvůrci srší ostrovtipem a neustále si dělají srandu ze sebe, z hlavních hrdinů a ze všech možných popkulturních RPG i jiných herních žánrů nebo mechanismů a břitký humor střídá především cynismus a sarkasmus. Takže ve výsledku jsem se velmi dobře bavil a často se stávalo, že jsem se zasmál nahlas. Což se mi u žádné jiné hry ještě nestalo a fakt, že si některé hlášky vybavuji i teď, pár týdnů po dohrání, dost vypovídá o kvalitě scenáristy. Fakt jsem se těšil na všechny dialogy a poctivě jsem vše četl. Ve spojitosti s nenáročným tématem je to tedy docela příjemně oddechová hra, kterou předhání jedině druhý díl Extinction s ještě humornějším obsahem. Pro celkový dojem ale doporučuji zahrát nejdříve první díl, ve dvojce se pak mnohem lépe budete chytat.
Teď tedy popořadě. Už jsem zmínil, že samotné příšerky vypadají lacině způsobem animace, ale to neplatí pro jejich design. Mnohé z příšerek vypadají více než obstojně vedle Pokémonů, možná i lépe. Jiné jsou zase okatě inspirované podle konkrétních Pokémonů, ale mám dojem že třeba takový Pokémon Zacian z aktuální osmé generace vychází designově z hlavního nexomoního záporáka Omnicrona. Příšerek je kolem 300, takže hráč má co dělat, pokud je chce pochytat všechny. Musím ale pochválit tvůrce z toho důvodu, že tady na rozdíl od Pokémonů opravdu jdou ve hře pochytat všechna monstra a není třeba je s nikým měnit ani vychytávat dárky. Příšerky jsou pak rozdělené podle vzácnosti a přiznám se, že některé z nich mi trvalo najít několik hodin. Je možná lepší počkat až ke konci hry, kdy se dá najít předmět Rare Charm, díky kterému se spawnují hlavně vzácná monstra. V seznamu nechybí ani několik legendárních.
Hra působí celistvě a vlastně mě příběh bavil víc než v některých Pokémonech. Co se mi líbí esteticky nejvíc, jsou přírodní lokace, kterými hráč prochází. Samozřejmě nesmí chybět změny prostředí jako poušť, džungle, horská vesnička nebo zasněžená tundra. Občas vlezete i do nějakého dungeonu, ale je jich jen pár a dají se rychle proběhnout. Příšerky v dungeonech se spawnují systémem náhodného setkání, zatímco venku se dají potkat v trávě, která se třese a hráč se může rozhodnout, jestli do ní vstoupit nebo ji obejít, což je docela příjemný prvek. K chytání pak slouží nexotrap – taková věcička, co se jen hodí a hráč čeká, jestli se příšerka chytne. Samozřejmě se lépe chytá oslabená a se statusovým znevýhodněním. Na rozdíl od druhého dílu jsou tady jen dva typy házecích pastí; běžná past a zlatá past. Zlatá past by měla být vzácnější a chytne cokoliv na první pokus. Na začátku hry jsem si je šetřil v domnění, že jich bude jenom pár, ale našel jsem jich něco kolem 40-50, takže posledních pár Nexomonů jsem pochytal do zlatova (a ano, chytl jsem je všechny).
Obecně se příšerky levelují velmi rychle. Celý průchod působí svižně a vlastně se hra dá dohrát za jedno-dvě odpoledne. Je to tedy vhodná alternativa k pokémoní sérii. A o co jde? Nexolord, nejsilnější nexomoní trenér, se rozhodne zničit celé lidské pokolení oživením Krále Monster, jenž před stovkami let prohrál boj proti lidem, když se proti němu postavil silný hrdina se svým týmem nexomoních společníků. Král Monster však jako tvůrce Nexomonů do každého z nich ukryl jakýsi mentální spouštěč, který ve chvíli jeho probuzení všechny Nexomony obrátí proti lidem a uvrhne svět do chaosu a temnoty. Hlavní hrdina je hned v úvodu svědkem události, při které vidí, že Nexolord není tím hodným hrdinou, za kterého ho všichni mají, a tak se vydává na cestu za odkrytím hrůzostrašného plánu a poražení věrných přisluhovačů a nestárnoucích dětí Omnicrona. Jeho kámoška na vozíku je zdatná mechanička a vynálezce, takže mu věnuje svého robůtka jako společníka na cesty, který nejen že má dobrou umělou inteligenci, ale dokonce oplývá hodně cynickým a černým humorem a vlastně obstarává většinu interakce ve hře.
Namátkou třeba: „To je zajímavé, že vždy před nějakým bossem najdeme v trávě ty nejužitečnější předměty. Jako kdyby si o tobě někdo myslel, že jsi totální salát.“
Po dohrání hlavního příběhu se automaticky spustí scéna z odemčeného DLC, hráč se ještě může ponořit do dalšího humorného dobrodružství a i když sice mnohem kratšího, tak se zajímavým plot twistem. Zároveň se s ním odstraní cap level (z 99 prý na 999, ale nevím o nikom, kdo by tohoto čísla dosáhl). Také se v nové oblasti objevují mnohem silnější verze Nexomonů. Celkově se každopádně jedná o další zajímavé zpestření hry.
Zmíním ještě příjemnou oddechovou hudební stránku hry, která sice není kdovíjak orchestrálně epická, ale ze svého komorního repertoáru nabídne pár pěkných melodií. Občas jsem si nechal hru jen tak zapnutou a poslouchal jsem do zblbnutí nějakou skladbu z oblíbených lokací.
Nexomon je tedy takovou zvláštní hrou, která stereotypní mechanismy i samotný žánr povyšuje na povedenou zábavnou hříčku především díky svým ironicky vtipným dialogům a boření čtvrté stěny. Jako první jsem sice odehrál druhý díl na Switchi, ale brzy jsem pochopil, že se musím časem dostat i k jedničce, což se mi povedlo teprve v nedávné době. Doporučuji i jako alternativu těm, kdo mají rádi RPG a nechtějí se pouštět do Pokémonů.
Poznámky k mým osobním achievementům:
Všechny achievementy ze Steamu.
Všichni Nexomoni chyceni.
Nexomon sice přejímá všechny hlavní motivy o chytání, trénování příšerek a porážení trenérů, přičemž grafická stránka hry spíš připomíná rané facebookové či jiné browserové hry plné lacině působících flashových animací, nicméně na druhou stranu předvádí naprosto skvěle napsané dialogy a ukazuje, že tvůrci srší ostrovtipem a neustále si dělají srandu ze sebe, z hlavních hrdinů a ze všech možných popkulturních RPG i jiných herních žánrů nebo mechanismů a břitký humor střídá především cynismus a sarkasmus. Takže ve výsledku jsem se velmi dobře bavil a často se stávalo, že jsem se zasmál nahlas. Což se mi u žádné jiné hry ještě nestalo a fakt, že si některé hlášky vybavuji i teď, pár týdnů po dohrání, dost vypovídá o kvalitě scenáristy. Fakt jsem se těšil na všechny dialogy a poctivě jsem vše četl. Ve spojitosti s nenáročným tématem je to tedy docela příjemně oddechová hra, kterou předhání jedině druhý díl Extinction s ještě humornějším obsahem. Pro celkový dojem ale doporučuji zahrát nejdříve první díl, ve dvojce se pak mnohem lépe budete chytat.
Teď tedy popořadě. Už jsem zmínil, že samotné příšerky vypadají lacině způsobem animace, ale to neplatí pro jejich design. Mnohé z příšerek vypadají více než obstojně vedle Pokémonů, možná i lépe. Jiné jsou zase okatě inspirované podle konkrétních Pokémonů, ale mám dojem že třeba takový Pokémon Zacian z aktuální osmé generace vychází designově z hlavního nexomoního záporáka Omnicrona. Příšerek je kolem 300, takže hráč má co dělat, pokud je chce pochytat všechny. Musím ale pochválit tvůrce z toho důvodu, že tady na rozdíl od Pokémonů opravdu jdou ve hře pochytat všechna monstra a není třeba je s nikým měnit ani vychytávat dárky. Příšerky jsou pak rozdělené podle vzácnosti a přiznám se, že některé z nich mi trvalo najít několik hodin. Je možná lepší počkat až ke konci hry, kdy se dá najít předmět Rare Charm, díky kterému se spawnují hlavně vzácná monstra. V seznamu nechybí ani několik legendárních.
Hra působí celistvě a vlastně mě příběh bavil víc než v některých Pokémonech. Co se mi líbí esteticky nejvíc, jsou přírodní lokace, kterými hráč prochází. Samozřejmě nesmí chybět změny prostředí jako poušť, džungle, horská vesnička nebo zasněžená tundra. Občas vlezete i do nějakého dungeonu, ale je jich jen pár a dají se rychle proběhnout. Příšerky v dungeonech se spawnují systémem náhodného setkání, zatímco venku se dají potkat v trávě, která se třese a hráč se může rozhodnout, jestli do ní vstoupit nebo ji obejít, což je docela příjemný prvek. K chytání pak slouží nexotrap – taková věcička, co se jen hodí a hráč čeká, jestli se příšerka chytne. Samozřejmě se lépe chytá oslabená a se statusovým znevýhodněním. Na rozdíl od druhého dílu jsou tady jen dva typy házecích pastí; běžná past a zlatá past. Zlatá past by měla být vzácnější a chytne cokoliv na první pokus. Na začátku hry jsem si je šetřil v domnění, že jich bude jenom pár, ale našel jsem jich něco kolem 40-50, takže posledních pár Nexomonů jsem pochytal do zlatova (a ano, chytl jsem je všechny).
Obecně se příšerky levelují velmi rychle. Celý průchod působí svižně a vlastně se hra dá dohrát za jedno-dvě odpoledne. Je to tedy vhodná alternativa k pokémoní sérii. A o co jde? Nexolord, nejsilnější nexomoní trenér, se rozhodne zničit celé lidské pokolení oživením Krále Monster, jenž před stovkami let prohrál boj proti lidem, když se proti němu postavil silný hrdina se svým týmem nexomoních společníků. Král Monster však jako tvůrce Nexomonů do každého z nich ukryl jakýsi mentální spouštěč, který ve chvíli jeho probuzení všechny Nexomony obrátí proti lidem a uvrhne svět do chaosu a temnoty. Hlavní hrdina je hned v úvodu svědkem události, při které vidí, že Nexolord není tím hodným hrdinou, za kterého ho všichni mají, a tak se vydává na cestu za odkrytím hrůzostrašného plánu a poražení věrných přisluhovačů a nestárnoucích dětí Omnicrona. Jeho kámoška na vozíku je zdatná mechanička a vynálezce, takže mu věnuje svého robůtka jako společníka na cesty, který nejen že má dobrou umělou inteligenci, ale dokonce oplývá hodně cynickým a černým humorem a vlastně obstarává většinu interakce ve hře.
Namátkou třeba: „To je zajímavé, že vždy před nějakým bossem najdeme v trávě ty nejužitečnější předměty. Jako kdyby si o tobě někdo myslel, že jsi totální salát.“
Po dohrání hlavního příběhu se automaticky spustí scéna z odemčeného DLC, hráč se ještě může ponořit do dalšího humorného dobrodružství a i když sice mnohem kratšího, tak se zajímavým plot twistem. Zároveň se s ním odstraní cap level (z 99 prý na 999, ale nevím o nikom, kdo by tohoto čísla dosáhl). Také se v nové oblasti objevují mnohem silnější verze Nexomonů. Celkově se každopádně jedná o další zajímavé zpestření hry.
Zmíním ještě příjemnou oddechovou hudební stránku hry, která sice není kdovíjak orchestrálně epická, ale ze svého komorního repertoáru nabídne pár pěkných melodií. Občas jsem si nechal hru jen tak zapnutou a poslouchal jsem do zblbnutí nějakou skladbu z oblíbených lokací.
Nexomon je tedy takovou zvláštní hrou, která stereotypní mechanismy i samotný žánr povyšuje na povedenou zábavnou hříčku především díky svým ironicky vtipným dialogům a boření čtvrté stěny. Jako první jsem sice odehrál druhý díl na Switchi, ale brzy jsem pochopil, že se musím časem dostat i k jedničce, což se mi povedlo teprve v nedávné době. Doporučuji i jako alternativu těm, kdo mají rádi RPG a nechtějí se pouštět do Pokémonů.
Poznámky k mým osobním achievementům:
Všechny achievementy ze Steamu.
Všichni Nexomoni chyceni.
Pro: Jako Pokémon, ale vtipný; hraje se rychle.
Proti: Vzácní Nexomoni se špatně hledají.