Opět hráno plně modifikované. Neoficiální patch v.1f00.1 – Lite EN a Sweet FX ke hře. Obtížnost Normální. Veškerá DLC implementována do hry. Město Steelport neoplývá tolik členitostí staveb, jako spíše zřejmou generičností. Ta jde ruku v ruce s faktem, že je vše podřízeno hlavní linii, v níž nechybí drsnost a velkolepost. Závěr hry trefně odkazuje na DLC. Hodnotím to, co jsem dohrál a jak se Saints Row: The Third choval.
Dějově je to o něco později, což způsobuje větší hi-tech komplexitu. Druhý díl lpěl na typické inspiraci ve starých GTAčkách, zejména ty checkpoint závodní mise. To jsem tu hledal marně. Mizí i provařené způsoby aktivace misí, je zkrátka nutné jít dopředu a přijmout tu novou funkcionalitu za svou. Odměnou pak může být přeplněný a šílený koktejl, v němž si najdu to co, chci. Vypíchnu maskoty, lepé děvy či létání na koštěti.
Zprvu přečteny komentáře ostatních o tom, jak jde o arkádově dělanou střílečku, že někoho nebavila. Mně ale extra sedla. O usnadněnosti se přesto nedá mluvit, jelikož došlo k vyšší míře utrpění mých zranění. Proto se bylo třeba neustále soustředit na zlepšovaní atributů mého alter ega. Peníze na to získávány opakovaným průchodem leckterých aktivit. Ve Strážném andělovi rozsévána zkáza na kohokoli. Explozivní vír.
Denní výdělek nahrazuje hodinový, já ale musel čekat každou půlhodinu. Tím je čas ve hře zkrácen jen o polovinu skutečné doby. V praxi trvá většina hratelnosti kratší čas, následuje častokrát game over, málokdy tudíž docílím finanční injekce. Na to se osvědčilo někde na střeše počkat, se zapnutou hrou, odejít od počítače a rázem bylo vyděláno. Upgradování zbraní je fest drahé, má několik úrovní. To samé i Vylepšení.
Získávání respektu je o něco ztíženo, ale existuje též možnost jeho koupě za peníze. Buď přes odemčená vylepšení nebo tuning vozidel. Regenerace zdraví je pomalá i na čtvrtý level. Hráno v podstatě bez parťáků, krom nadefinování jejich výskytu tam, co je chtěli vývojáři. Prostřelování pneumatik a z toho plynoucí zhoršená ovladatelnost auta, to skýtá potenciál. Oblečen do dámské bundy, zelených kalhot, na hlavě brýle.
Létání a střechy zhruba na stejné úrovni, což oceňuji. Má to své zdůvodnění, náplň obsahu tam občas směřuje, čímž si mise udržují neotřelou zábavnost a styl. České titulky nechybí, GPS navigace je vítaný prvek, co zcela opomenut v dobrodružství ze Stilwateru. Ano, paralelně pro srovnání zapnuto i ono. O to silněji mě to z nostalgie táhlo zpátky. Převážně díky legendární čtyřkolce, s níž se zde projedu jen v přírodě.
Např. u starých kolejí se stožáry, kde je odstaven vagón, jezdí tam na čtyřkolce i jiní výletníci. Místo je podél pobřeží s krásným výhledem na moře. Je obestřené z obou stran skokánky, což zapříčiňuje četné ježdění na dvou kolech. To je jedna z mnoha specifických disciplín hry, odměňujících hráče za jeho píli. Tak mě to pohltilo. Kamera změní svou perspektivu, jakmile výtečně provedu zamýšlený skok. Ideální k relaxaci.
Virtuální realita jako vystřižená ze světa počítačové hry Tron 2.0. Vskutku poutavé zpracování důvěrně známého a oblíbeného konceptu. Rázem se zcela lišící strategie boje, vzájemné konfrontace a palčivých zjištění, co možná ovlivní veškerou existenci. Mimo jiné i to, jakou to má příčinnou souhru s minihrou na kybermotorce, dopřávající mi neutichající fascinaci nad tím, co zde mám šanci zažít. Vrcholem je i řež s bossem.
Příběhová DLC poskytují originální zápletky, v nichž si autoři tak trochu utahují ze všech klasických klišé. Vesměs lineární mise, v nichž likviduji nepřátele, prostředí se mění, zbraně též, dochází k časovým limitům, nenadálému průběhu. Dá se jimi získat i několik achievementů. Co mě v přídavných balíčcích zaujalo asi nejvíce, je zbarvení města do té palety, co ideálně padne danému tématu. Evokuje to tak promyšlenost.
Metod k vyřádění poskytuje Saints Row: The Third požehnaně, ať už formou krádeží aut, Vandalství, Souboje pasáků, Ohnivé pochodně a Eskorty. Vrstvení okrajového spektra tudíž nebere konce, je komplexně seřazeno každé z něj odlišně. V té změti voleb alespoň nějaká míra přehlednosti. O ten pocit svobody a rozsáhlosti jde. Onou návazností na výši Respektu stoupám blíže ke svému cíli. Podmanit si město a být in.
Dějově je to o něco později, což způsobuje větší hi-tech komplexitu. Druhý díl lpěl na typické inspiraci ve starých GTAčkách, zejména ty checkpoint závodní mise. To jsem tu hledal marně. Mizí i provařené způsoby aktivace misí, je zkrátka nutné jít dopředu a přijmout tu novou funkcionalitu za svou. Odměnou pak může být přeplněný a šílený koktejl, v němž si najdu to co, chci. Vypíchnu maskoty, lepé děvy či létání na koštěti.
Zprvu přečteny komentáře ostatních o tom, jak jde o arkádově dělanou střílečku, že někoho nebavila. Mně ale extra sedla. O usnadněnosti se přesto nedá mluvit, jelikož došlo k vyšší míře utrpění mých zranění. Proto se bylo třeba neustále soustředit na zlepšovaní atributů mého alter ega. Peníze na to získávány opakovaným průchodem leckterých aktivit. Ve Strážném andělovi rozsévána zkáza na kohokoli. Explozivní vír.
Denní výdělek nahrazuje hodinový, já ale musel čekat každou půlhodinu. Tím je čas ve hře zkrácen jen o polovinu skutečné doby. V praxi trvá většina hratelnosti kratší čas, následuje častokrát game over, málokdy tudíž docílím finanční injekce. Na to se osvědčilo někde na střeše počkat, se zapnutou hrou, odejít od počítače a rázem bylo vyděláno. Upgradování zbraní je fest drahé, má několik úrovní. To samé i Vylepšení.
Získávání respektu je o něco ztíženo, ale existuje též možnost jeho koupě za peníze. Buď přes odemčená vylepšení nebo tuning vozidel. Regenerace zdraví je pomalá i na čtvrtý level. Hráno v podstatě bez parťáků, krom nadefinování jejich výskytu tam, co je chtěli vývojáři. Prostřelování pneumatik a z toho plynoucí zhoršená ovladatelnost auta, to skýtá potenciál. Oblečen do dámské bundy, zelených kalhot, na hlavě brýle.
Létání a střechy zhruba na stejné úrovni, což oceňuji. Má to své zdůvodnění, náplň obsahu tam občas směřuje, čímž si mise udržují neotřelou zábavnost a styl. České titulky nechybí, GPS navigace je vítaný prvek, co zcela opomenut v dobrodružství ze Stilwateru. Ano, paralelně pro srovnání zapnuto i ono. O to silněji mě to z nostalgie táhlo zpátky. Převážně díky legendární čtyřkolce, s níž se zde projedu jen v přírodě.
Např. u starých kolejí se stožáry, kde je odstaven vagón, jezdí tam na čtyřkolce i jiní výletníci. Místo je podél pobřeží s krásným výhledem na moře. Je obestřené z obou stran skokánky, což zapříčiňuje četné ježdění na dvou kolech. To je jedna z mnoha specifických disciplín hry, odměňujících hráče za jeho píli. Tak mě to pohltilo. Kamera změní svou perspektivu, jakmile výtečně provedu zamýšlený skok. Ideální k relaxaci.
Virtuální realita jako vystřižená ze světa počítačové hry Tron 2.0. Vskutku poutavé zpracování důvěrně známého a oblíbeného konceptu. Rázem se zcela lišící strategie boje, vzájemné konfrontace a palčivých zjištění, co možná ovlivní veškerou existenci. Mimo jiné i to, jakou to má příčinnou souhru s minihrou na kybermotorce, dopřávající mi neutichající fascinaci nad tím, co zde mám šanci zažít. Vrcholem je i řež s bossem.
Příběhová DLC poskytují originální zápletky, v nichž si autoři tak trochu utahují ze všech klasických klišé. Vesměs lineární mise, v nichž likviduji nepřátele, prostředí se mění, zbraně též, dochází k časovým limitům, nenadálému průběhu. Dá se jimi získat i několik achievementů. Co mě v přídavných balíčcích zaujalo asi nejvíce, je zbarvení města do té palety, co ideálně padne danému tématu. Evokuje to tak promyšlenost.
Metod k vyřádění poskytuje Saints Row: The Third požehnaně, ať už formou krádeží aut, Vandalství, Souboje pasáků, Ohnivé pochodně a Eskorty. Vrstvení okrajového spektra tudíž nebere konce, je komplexně seřazeno každé z něj odlišně. V té změti voleb alespoň nějaká míra přehlednosti. O ten pocit svobody a rozsáhlosti jde. Onou návazností na výši Respektu stoupám blíže ke svému cíli. Podmanit si město a být in.
FlatOut: Ultimate Carnage