Ve druhé epizodě herního Návratu do budoucnosti už se hrátky s časem rozjely naplno a došlo ke vzniku mnoha časových paradoxů. Marty se musí vyhýbat svému mladšímu já, Biff má najednou bratry Cliffa a Riffa a mladý Emmett učiní jedno zásadní rozhodnutí, které se podle všeho promítne do pokračování. Nově se zde objevuje i policista Danny Parker, děda Martyho budoucí přítelkyně Jennifer. 

Bohužel jsem narazil na jedno z úskalí epizodických her. Téměř každá postava mě oslovuje jinak. Doktor mi říká Harry nebo Miku, Edna pane Crockett a Kid Tannen používá příjmení Corleone. Asi to je dané tím, že se každá epizoda instaluje zvlášť a ne dohromady, jako u novějších počinů Telltale a uložené pozice z té předchozí nešly žádným způsobem přenést, ale stejně bych čekal, že budou všichni v oslovení konzistentní.

Co bylo dobré v It's About Time, je dobré i v Get Tannen!, ale i ty špatné prvky zůstaly. Znovu zde tak exceluje Christopher Lloyd, jakožto Emmett Brown, sedl mi humor i hudba a ovládání pohybu stojí stále za pendrek. 

Za těch pár hodin se toho na můj vkus stalo až moc a uvítal bych trochu volnější tempo. Určitě by bylo lepší třeba jednu epizodu přidat, než skákat z jedné šlamastiky do druhé. Na Občana Browna jsem zvědavý. Oproti počátku třicátých let, kde doteď téměř celé dění probíhalo, přichází na řadu znovu rok šestaosmdesát.