Němečtí Daedalic mě, coby fanouška adventur, nejednou dokázali herně dostat do herní nirvány. Je teda pravda, že ne vždy to bylo s plnou parádou, ale vesměs si u mě za ta léta okázali vydobýt pověst tvůrců adventur, se kterými to dokázali dotáhnout prakticky až k samotné dokonalosti. No, ale každý musí nějak začínat a toto studio si svůj zářez zapsalo pod hrou Edna & Harvey: The Breakout.
Tato hra je totiž prvním ryze adventurním počinem, který pod svým jménem vydali. Historicky ještě jen v němčině jako Edna Bricht Aus, což mi přijde poměrně vtipné a trošku mi to přomíná Aleše Brichtu.
Jenže tolik k úvodu. Adventur jsem hrál za ty léta bezpočet a řekl bych, že zrovna tahle není dobrou adventurou. Kdyby Daedalic za sebou nemělo takovou minulost jako nyní má a já bych je vnímal jako studio první hry, asi bych je s tímhle rychle poslal do hajzlu. Naivní malby kolikrát nemají ani úroveň některých freeware titulů, kde i u nás si ve vrcholných letech tvůrci s tímto žánrem dokázali líp vyhrát. Prostředí je kvůli tomu hrozně nezábavné a nezajímavé. A to i přesto, že se hra odehrává z většiny času v blázinci. Jenže i po příběhové stránce to nemá takový odpich. Edna je dívčina, která se zničehonic objeví v jedné kóji, vypolstrované vatou, aby Vás nikdo neslyšel, ze dveří slyšíte akorát tak strážníka, který se Vám směje a to je tak asi všechno. Vy máte výpadek paměti, netušíte, proč tu jste a kromě stolu se židlí držíte v ruce malého plyšového králíčka Harveye, který k Vám promlouvá.
Ano, po příběhové stránce to má klasické oblíbené motivy, které, by se dalo říct, nemůžou zklamat. Prostředí blázince, v něm holku Ednu, která neví proč tam je. Kolem ní salva bláznů, kteří moc dobře ví, proč v blázinci jsou a Vy, coby hráč, který se v tom všem musí zorientovat. A pravda, hráč to jednoduché opravdu nemá.
Inventář je nepřehlednej, ovládání snad ještě horší. K tomu si chodíte po blázinci, kde jsem se neustále motal a snažil se vyznat v tom, co vlastně mám dělat. V inventáři tři prdele předmětů a těch míst, které navštívíte...to byste sami ani nevěřili. Krásu samozřejmě taky nepobraly, to aby toho všeho nebylo málo. Je sympatické, že si tu tvůrci vyhráli s obrazovkami, ale k čemu mi to je, že jich je kupa, když se mi na ně hezky nekouká.
Kecal bych, když bych řekl, že jsem hru dohrál bez návodu. Podíval jsem se do něj, ale to jenom proto, že jsem ji chtěl ze slušnosti dohrát. Chtěl jsem se dozvědět víc o tom prostředí a přesvědčit se, že opravdu hraju jednu z těch nejhorších adventur, co jsem kdy hrál. Ono to tak totiž opravdu je. Jediné plus, které hra má jsou nakonec dialogy a dabing. Dialogy jsou totiž kolikrát opravdu hodně vtipné a dabing stejně tak působí hodně profesionálním dojmem. K čemu ale to všechno, když podstata hry je spíš na obtíž.
Nicméně jsem rád, že jsem hru zkusil. Byl bych hloupý, když bych tvrdil opak. Daedalic Entertainment si za tu dobu ode mě vysloužilo i nejvyšší hodnocení u Pilířů Země a tak bylo třeba poznat i druhou stránku jejich světa.
Tato hra je totiž prvním ryze adventurním počinem, který pod svým jménem vydali. Historicky ještě jen v němčině jako Edna Bricht Aus, což mi přijde poměrně vtipné a trošku mi to přomíná Aleše Brichtu.
Jenže tolik k úvodu. Adventur jsem hrál za ty léta bezpočet a řekl bych, že zrovna tahle není dobrou adventurou. Kdyby Daedalic za sebou nemělo takovou minulost jako nyní má a já bych je vnímal jako studio první hry, asi bych je s tímhle rychle poslal do hajzlu. Naivní malby kolikrát nemají ani úroveň některých freeware titulů, kde i u nás si ve vrcholných letech tvůrci s tímto žánrem dokázali líp vyhrát. Prostředí je kvůli tomu hrozně nezábavné a nezajímavé. A to i přesto, že se hra odehrává z většiny času v blázinci. Jenže i po příběhové stránce to nemá takový odpich. Edna je dívčina, která se zničehonic objeví v jedné kóji, vypolstrované vatou, aby Vás nikdo neslyšel, ze dveří slyšíte akorát tak strážníka, který se Vám směje a to je tak asi všechno. Vy máte výpadek paměti, netušíte, proč tu jste a kromě stolu se židlí držíte v ruce malého plyšového králíčka Harveye, který k Vám promlouvá.
Ano, po příběhové stránce to má klasické oblíbené motivy, které, by se dalo říct, nemůžou zklamat. Prostředí blázince, v něm holku Ednu, která neví proč tam je. Kolem ní salva bláznů, kteří moc dobře ví, proč v blázinci jsou a Vy, coby hráč, který se v tom všem musí zorientovat. A pravda, hráč to jednoduché opravdu nemá.
Inventář je nepřehlednej, ovládání snad ještě horší. K tomu si chodíte po blázinci, kde jsem se neustále motal a snažil se vyznat v tom, co vlastně mám dělat. V inventáři tři prdele předmětů a těch míst, které navštívíte...to byste sami ani nevěřili. Krásu samozřejmě taky nepobraly, to aby toho všeho nebylo málo. Je sympatické, že si tu tvůrci vyhráli s obrazovkami, ale k čemu mi to je, že jich je kupa, když se mi na ně hezky nekouká.
Kecal bych, když bych řekl, že jsem hru dohrál bez návodu. Podíval jsem se do něj, ale to jenom proto, že jsem ji chtěl ze slušnosti dohrát. Chtěl jsem se dozvědět víc o tom prostředí a přesvědčit se, že opravdu hraju jednu z těch nejhorších adventur, co jsem kdy hrál. Ono to tak totiž opravdu je. Jediné plus, které hra má jsou nakonec dialogy a dabing. Dialogy jsou totiž kolikrát opravdu hodně vtipné a dabing stejně tak působí hodně profesionálním dojmem. K čemu ale to všechno, když podstata hry je spíš na obtíž.
Nicméně jsem rád, že jsem hru zkusil. Byl bych hloupý, když bych tvrdil opak. Daedalic Entertainment si za tu dobu ode mě vysloužilo i nejvyšší hodnocení u Pilířů Země a tak bylo třeba poznat i druhou stránku jejich světa.
Ghostbusters: The Video Game
Pro: Pozitiva se hledají těžko, ale dialogy a dabing jsou určitě tím nejzajímavějším bodem hry, který si pozornost rozhodně zaslouží.
Proti: Nehezké prostředí, příběh o ničem, nuda, složité ovládání, hnusný inventář, nelogický postup ve hře. Nemám daleko k tomu, abych řekl, že tohle je jedna z těch nejhorších adventur, co jsem kdy hrál.