Herní výzva 2022 - bod č. 4 Zvířecí instinkt

Se hrou Croc jsem se poprvé setkal někdy v době, kdy mi bylo šest let. Tehdy ji dostal jeden kamarád, ke kterému jsem chodil na návštěvy. Oběma se nám hra tehdy líbila a při hraní jsme se postupně střídali, vždy když někdo umřel. Společně jsme to tehdy dotáhli až do třetího světa, který se nám již zdolat nepodařilo.

Po letech jsem se rozhodl navrátit k této hře, a nebyla to vůbec chyba. Hra má pořád své kouzlo a v jednoduchém hopsání je prostě skvělá. Jediný problém, který je na hře viditelný je kamera, která je občas pěkně neposedná a musíte ji trochu přemlouvat, aby se natočila směrem, který vám vyhovuje. Především, když nechcete skákat do neznáma.

Hra staví na změně prostředí, kdy postupně navštívíte čtyři světy. V prvním lesním světě je hra vcelku jednoduchá a začíná nabírat na obrátkách až v druhém sněžném světě, kdy se Croc po ledě klouže a musíte si dávat pozor při skocích. Ve třetím světě se zase v některých úrovních hraje se světlem, kdy některé lokace v podzemí jsou velmi temné a musíte sbírat sklenice se světluškami, které vám pomáhají lépe vidět na malý okamžik. Poslední svět je už velmi tuhý na překonání, ale přesto velmi zábavný. Opakem jsou souboje s bossy, které jsou všechny celkem jednotvárné, kdy jste zavřeni do arény a uhýbáte úderům, a když je soupeř vyčerpaný, tak ho trefíte. Celkem třikrát a máte splněno.

Hudba je u Croca dalším skvělým bodem, který se autorům hry zdařil. Všechny tyto aspekty se pak skvěle doplňují a tvoří jednu báječnou hru, která mě bavila i poletech.