Přestože Norco lze nalézt na mapě, není to místo, které byste chtěli běžně navštívit. Neoplývá přírodními ani městskými scenériemi. Jeho scenérii tvoří monumenty oceli a plamenů temně šlehajících za noci ke hvězdám. A ve stínech těchto obrů se krčí lidské životy ušlápnutých existencí, pro které je louisianská rafinérie obživou i záhubou.
Není divu že Kay, hrdinka příběhu, z tohoto místa zdrhla, aby se toulala po Státech. Jenže gravitační centrum jejího zapadákova, její na rakovinu umírající matka a závislý bratr, si ji zase nemilosrdně přitáhne k sobě. Jenže je pozdě - matka je po smrti, bratr zmizel a rodný dům plný vzpomínek zeje prázdnotou. Nezbývá, než se zase ponořit do zatuchlých vod mississippských bažin a objevit - co vlastně? Mýty, technologie i anděly...
Norco je adventura plná střepů z pokřiveného zrcadla surreálna. Naleznete v ní obhroublé týpky amerického jihu, mluvící superkachny i poezii uhasínajícího světa, který by už už chtěl vykročit někam výš, ale stále se utápí ve své přízemnosti. Dualismus duše a těla se v ní pervertuje v groteskní sektářství, ze kterého může být východiskem snad přátelství, snad oddanost rodině. Anebo cesta ke hvězdám v náručí panenky Marie.
Je Norco adventura bez chyb? Není. Přestože některé pixelartové obrazy vyráží dech a hudba se zdařile zadírá do srdce svými melancholickými náladami, je herní stránka Norca občas těžkopádná a přešlapuje na místě mezi moderní interactive fiction a klasickou point & click adventurou. Nedokázala se zcela odpoutat od dědictví her, které kladou před hráče překážky. Ty se v Norcu manifestují ve formě nepříliš zdařilých miniher a zbytečných, triviálních hádanek. Literárně navíc Norco občas sklouzává do přílišné obskurnosti těsně balancující na hraně trapného humoru.
Přesto si však stále uchovává své tajemství dané geografií, na kterou se promítá nejen mapa krajiny, ale i textu a paměti. Tušíte - víte, že v Norcu někdo nechal kus sebe sama. Že mu záleželo na tom, aby vám zprostředkoval to, čím žil a v čem vyrůstal. Že se za clonou magického realismu a vědecké fantastiky skrývá SVĚT - tedy ten námi osvícený prostor, ve kterém se smějeme, pláčeme, trpíme i zdviháme k výšinám...
Není divu že Kay, hrdinka příběhu, z tohoto místa zdrhla, aby se toulala po Státech. Jenže gravitační centrum jejího zapadákova, její na rakovinu umírající matka a závislý bratr, si ji zase nemilosrdně přitáhne k sobě. Jenže je pozdě - matka je po smrti, bratr zmizel a rodný dům plný vzpomínek zeje prázdnotou. Nezbývá, než se zase ponořit do zatuchlých vod mississippských bažin a objevit - co vlastně? Mýty, technologie i anděly...
Norco je adventura plná střepů z pokřiveného zrcadla surreálna. Naleznete v ní obhroublé týpky amerického jihu, mluvící superkachny i poezii uhasínajícího světa, který by už už chtěl vykročit někam výš, ale stále se utápí ve své přízemnosti. Dualismus duše a těla se v ní pervertuje v groteskní sektářství, ze kterého může být východiskem snad přátelství, snad oddanost rodině. Anebo cesta ke hvězdám v náručí panenky Marie.
Je Norco adventura bez chyb? Není. Přestože některé pixelartové obrazy vyráží dech a hudba se zdařile zadírá do srdce svými melancholickými náladami, je herní stránka Norca občas těžkopádná a přešlapuje na místě mezi moderní interactive fiction a klasickou point & click adventurou. Nedokázala se zcela odpoutat od dědictví her, které kladou před hráče překážky. Ty se v Norcu manifestují ve formě nepříliš zdařilých miniher a zbytečných, triviálních hádanek. Literárně navíc Norco občas sklouzává do přílišné obskurnosti těsně balancující na hraně trapného humoru.
Přesto si však stále uchovává své tajemství dané geografií, na kterou se promítá nejen mapa krajiny, ale i textu a paměti. Tušíte - víte, že v Norcu někdo nechal kus sebe sama. Že mu záleželo na tom, aby vám zprostředkoval to, čím žil a v čem vyrůstal. Že se za clonou magického realismu a vědecké fantastiky skrývá SVĚT - tedy ten námi osvícený prostor, ve kterém se smějeme, pláčeme, trpíme i zdviháme k výšinám...
