Tohle není hra od Amanity? Na první, ale i na druhý podled je AntVentor k nerozeznání od adventurní série Samorost, místo Čechů jej však vytvořili Estonci. Ano, není tu skřítek, ale mravenec, avšak jinak jsem se celou dobu cítil jako ryba ve vodě.

Již menu hry je vcelku zábavné, protože má každá položka svůj vlastní zvuk, a tak se při najetí kurzorem na New Game ozve „ehe“, na Exit „ee“, na Credits „uh“, a tak dále. Seznámení s mravencem Florentinem proběhlo vcelku rychle, ale hned bylo jasné, po čem touží. Bavilo mě mu tento sen pomáhat uskutečňovat prostřednictvím plnění jednotlivých úkolů.

Když jsem vylezl z mraveniště na strom, trochu jsem tápal. Přehlédl jsem totiž, že se cesta na několika místech rozděluje a předměty, které potřebuji k vyřešení určitých situací, jsou právě tam, kde jsem ještě nebyl. Větve vypadají jednolitě, tak se odbočky dají snadno minout. Pak už jsem si na to dával pozor a na žádný další zádrhel jsem nenarazil.

Hodně jsem ocenil funkci, kdy se předmět, který jsem přetahoval z inventáře na aktivní místo na obrazovce, rozsvítil, když byl použit správně. A stejně to fungovalo i při kombinování předmětů v samotném inventáři. Odpadlo tak zdlouhavé zkoušení všeho na vše a stačilo jen s daným předmětem projet inventář či obrazovku.

Bohužel je hra hodně krátká. I při mém pomalém tempu jsem jí měl projetou asi za hodinu a čtvrt, ale na achievement Loudal bylo třeba ve hře strávit dvakrát více času. No nic, řekl jsem si, nechám to puštěné a jdu se věnovat něčemu jinému. Když jsem se vrátil, už bylo hotovo. AntVentor se mi opravdu líbil, včetně vcelku překvapivého konce, ale protože je tak krátký a další epizody jsou v nedohlednu, do zelených čísel jít nemohu.