"Správný zásah v tu pravou chvíli má
když přízrak temný svým rejdům šanci dá.
Tahle príma dvojka slídilů
ta řeší problém tvůj."
Ve druhé hře ze série The Disney Afternoon Collection na mě vykoukli Chip a Dale. No, co Vám budu povídat, těm dvěma veverkám jsem nemohl říct ne. Kór, když mi v dětství dělali takovou radost. A to v podstatě kdykoliv, když jsem je v televizi přes Magion nebo Vegu uviděl.
Po Kačeřích příbězích se jedná o druhou hru z kolekce. Také o rok starší, graficky velice pěkné a v hratelnosti výrazně zábavnější. Hned v úvodu mi hra nabízí možnost hrát za Chipa, Dalea nebo za oba na jednom PC. Volil jsem tedy jednoho z Rychlé roty a pustil se do plnění jednotlivých úrovní.
Hned první úroveň mě překvapila tím, že se nelze vracet zpět. Obrazovka se vlivem vašeho pohybu posouvá zleva doprava, zprava doleva nebo od shora dolů a vy s ní postupujete. Cesta zpět nelze, proto je hned dobré z kraje hraní si nastavit postup, jak ke hře budete přistupovat. Je to o tom si to ozkoušet a poměrně rychle se zorientujete. Hlavním útokem je zvedání bedýnek, které když dojdou na obrazovce, tak jste v loji. Po poznání prostředí pak už tedy skáčete jak se dá, sem tam ve vrchní části obrazovky, sem tam ve spodní části obrazovky (pokrok může být různý a bojovat můžete s různými tvory) a u toho sbíráte pokládky, jejichž druhů není moc, ale vliv na vítězství vlastně výraznější nemají. Podstatné je úrovní projít, což se někdy daří lépe, jindy hůře, ale každou chvílí v nějaké té díře ve zdi čeká boss, kterého je třeba sejmout.
Bossů je pár, do desítky. Některý je náročnější, jiného zvládnete na první dobrou. I obtížnost hry není obecně tak strašná jako u Kačeřích příběhů, byť bez Rewindu bych tu být nechtěl. Občas se hodil. Jednoduchý příběh záchrany koťátka mě ale nutil pořád hrát a postupovat jednoduchou mapou dokud jsem nedošel do cíle. Ten byl po chvíli rychlý a zasloužený.
Na jeden zátah u konzole hraní této hry musel být mazec. Dneska je to v porovnání s tím procházka růžovou zahradou, příjemným relaxem a zavzpomínáním na dobu, kdy Rychlá rota vládla jedné dětské tváři. I když, řekl bych, že v tomhle jsem určitě nebyl sám, co?
"Chip,Chip,Chip,Chip a Dale
zákon hájí,
Chip,Chip,Chip,Chip a Dale
v tomto kraji.
K pravdě si najdou směr a hrají fér
ve znaku mají dvakrát R."
když přízrak temný svým rejdům šanci dá.
Tahle príma dvojka slídilů
ta řeší problém tvůj."
Ve druhé hře ze série The Disney Afternoon Collection na mě vykoukli Chip a Dale. No, co Vám budu povídat, těm dvěma veverkám jsem nemohl říct ne. Kór, když mi v dětství dělali takovou radost. A to v podstatě kdykoliv, když jsem je v televizi přes Magion nebo Vegu uviděl.
Po Kačeřích příbězích se jedná o druhou hru z kolekce. Také o rok starší, graficky velice pěkné a v hratelnosti výrazně zábavnější. Hned v úvodu mi hra nabízí možnost hrát za Chipa, Dalea nebo za oba na jednom PC. Volil jsem tedy jednoho z Rychlé roty a pustil se do plnění jednotlivých úrovní.
Hned první úroveň mě překvapila tím, že se nelze vracet zpět. Obrazovka se vlivem vašeho pohybu posouvá zleva doprava, zprava doleva nebo od shora dolů a vy s ní postupujete. Cesta zpět nelze, proto je hned dobré z kraje hraní si nastavit postup, jak ke hře budete přistupovat. Je to o tom si to ozkoušet a poměrně rychle se zorientujete. Hlavním útokem je zvedání bedýnek, které když dojdou na obrazovce, tak jste v loji. Po poznání prostředí pak už tedy skáčete jak se dá, sem tam ve vrchní části obrazovky, sem tam ve spodní části obrazovky (pokrok může být různý a bojovat můžete s různými tvory) a u toho sbíráte pokládky, jejichž druhů není moc, ale vliv na vítězství vlastně výraznější nemají. Podstatné je úrovní projít, což se někdy daří lépe, jindy hůře, ale každou chvílí v nějaké té díře ve zdi čeká boss, kterého je třeba sejmout.
Bossů je pár, do desítky. Některý je náročnější, jiného zvládnete na první dobrou. I obtížnost hry není obecně tak strašná jako u Kačeřích příběhů, byť bez Rewindu bych tu být nechtěl. Občas se hodil. Jednoduchý příběh záchrany koťátka mě ale nutil pořád hrát a postupovat jednoduchou mapou dokud jsem nedošel do cíle. Ten byl po chvíli rychlý a zasloužený.
Na jeden zátah u konzole hraní této hry musel být mazec. Dneska je to v porovnání s tím procházka růžovou zahradou, příjemným relaxem a zavzpomínáním na dobu, kdy Rychlá rota vládla jedné dětské tváři. I když, řekl bych, že v tomhle jsem určitě nebyl sám, co?
"Chip,Chip,Chip,Chip a Dale
zákon hájí,
Chip,Chip,Chip,Chip a Dale
v tomto kraji.
K pravdě si najdou směr a hrají fér
ve znaku mají dvakrát R."
Ghostbusters: The Video Game