Jedno z mála rpg, které mi dlouhodobě viselo v seznamu restů. Letos jsem se k jeho dohrání konečně rozhoupala díky Herní výzvě, jelikož se jedná o prvotinu Arkane Studios.
Chvíli trvalo, než jsem si zvykla na ovládání, stáří 20 let je na něm holt znát. Psaní/kreslení magických run se taky ovládá přinejmenším zvláštně. V boji je kouzlení v podstatě nepoužitelné, některé runy (Spacium na tebe koukám) jsem běžně kreslila na podesáté. Tento nešvar částečně řeší a opravuje mód Arx Libertatis, nicméně já hrála bez něj, abych si užila co nejautentičtější zážitek.
Taky jsem se sžila s nevybíravou a nevybratelnou obtížností a přepla mozek do old-school herního módu, kdy ke questům nevedou barevné šipečky a alt nezvýrazní veškerý loot v kilometrovém okolí. V tu chvíli mě hra začala neskutečně bavit, radovala jsem se z objevování podzemního světa, který má osm pater a jedno je lepší než druhé. Navíc jsou prošpikované tajnými chodbami, ukrytými poklady a všelijakými překážkami, k jejichž překonání je opět nutné používat mozek. Tleskám. Je hrozné si uvědomit, jak všechny ty pomocné berličky, usnadnění a zpřístupnění vlastně hry a hráče zdebilňujou a vedou je doslova za ručičku od začátku do konce. Samozřejmě čest výjimkám. Tak jsem se dojala a zpátky k recenzi.
Příběh tam je, aby se neřeklo - probudit se ve vězení se ztracenou pamětí. Kde už jsem to jen.... Chvílemi se příběh odvíjel mile střeštěně - stávkující trolové, parodicky - creepy crpyt, kakající goblinský král, detektivně - pátrání, jak přimět goblinského krále se pokakat, brutálně/nehratelně - když se na scéně objevili nepřátelé Ylsidité. S buildem obratného bojovníka aka roguny v plátovce, která umí kouzlit jenom minimálně, byli v podstatě nezabitelní. Kor v koridorech úzkých chodeb, kde se nedá pořádně manévrovat a vyhýbat se. To mi trochu zkazilo zážitek z konce hry. O to větší byla má frustrace, když jsem zjistila, že mágové se před střetnutím nakouzlí a nepřítel, kterého už tři dny nemůžu upižlat, lehne během pěti vteřin po dvou fireballech. Takže veliké doporučení - Arx Fatalis hrát jedině za mága. 
Kromě questů a bojování se lze také věnovat širokému spektru craftění, moje roguna toho sice moc neuměla, ale vaření a pečení mě moc bavilo, protože to bylo neskutečně komplexní. Stejně jako vaření lektvarů, výroba zbraní a jejich vylepšování, kterých jsem se jen zhruba dotkla. Kdyby takovou péči dostal i příběh a technický stav, tak by se Arx Fatalis uctíval v síni slávy spolu s legendami rpg žánru a nezůstal by těsně před branami.

Mile mě překvapilo, že Steam verze běží a funguje na Windows 10 bez problémů. Ve hře už sem tam na nějaký problém narazit jde. Jedná se hlavně o grafické bugy - textury divně svítí, problikávají nebo se nezobrazují. Postava se občas zasekne o neviditelnou překážku, to samé se může stát nepřátelům. AI nepřátel není taky úplně spolehlivá a občas jen tupě stojí a nechají do sebe mlátit. Jeden z mála vedlejších questů se mi bugnul a nešel dokončit - ztracená holčička byla unesená kultisty, které už jsem před jejím unesením zabila, takže jí paradoxně neměl, kdo unést a vlastně netuším, co se s ní stalo.... Shany promiň. 

Tldr: Něco mezi Morrowindem a Grimrockem s podobným pocitem volné explorace v krásném světě bez šipek na mapě jako byl Outward.