Syberia 3 pokračuje v kouzelné vizi Benoita Sokola, který ve fascinaci východní Evropou a mrazivých dálav vymyslel atmosférický svět, kde hrají prim mechanické automatony a melancholie pusta a chladu. Střet civilizace s přírodou dává člověku materiál na přemýšlení. Prostředí se povedlo, pro fanoušky se jedná o návrat do toho světa, nicméně má tento počin co říci nefanouškům?

Netradičně věnuji odstavec ovládání. Přejít z klasické 2D point and click adventury na primární ovládání gamepadem považuji za kontroverzní, ale legitimní rozhodnutí tvůrce. Nicméně Syberia 3 se neovládá dobře ani jedním. I s gamepadem jsem zápasil, často bylo potřeba u různých mechanismů přesné nastavení úhlu nějaké páčky a to bylo mnohem pohodlnější myší. Též pohyb v intentáři je náročný, k poslednímu a nejčastěji používanému předmětu se dostanete postupným přeskrolováním všech předmětů. Pořád jsem se musel s postavou a jejím pohledem natáčet abych vyvolal příslušnou ikonku. Nakonec jsem sahal střídavě na gamepad i myš, protože se podle situace hodilo vždy něco jiného a minimálně jsem byl nucen myší odklidit neustále překážející kurzor. Mnohé puzzle mají několik vrstev, kdy se přibližujete a oddalujete k jednotlivým částem, nakonec se mi mnohdy stalo, že jsem se takto natáčel opakovaně, protože jsem si spletl jaká ikonka k čemu patří. Zmatečné je i to, že někdy s něčím otočíte a hned se něco stane, jindy akce nastane až když páčku pustíte. Mechanismy strojů volají po zpětné vazbě na gamepadu, leč žádných jsem si ale nevšiml.

Automatické ukládání je další bolest. Děje se většinou na začátku cutscény, takže vidíte stejnou scénu opakovaně. Cutscény jsou časté, dlouhé, nepřeskočitelné a občas interaktivní. Pokud není uložení s cutscénou, potom se můžete vydat opět sbírat předměty, které vám z inventáře zmizely a zopakovat si akce, které jste už dělali. Oproti dojmům ze skromného Telltale like úvodu v léčebně tu jsou v duchu původní série dlouhé pusté lokace a neohrabaný pohyb hrdinky. Pusté lokace a neohrabané pohyby hrdinky jsou však nyní rozparcelované do mnoha částí rozdělených změnami kamery. Kamery, která vám při pohybu hází klacky pod nohy, často jsem po její změně, abych se zorientoval a nevrátil do předešlé obrazovky, musel zastavit. Jindy postavu za jinými objekty ani nevidíte a tak nevíte pořádně kam mířit, moje Walker neustálé walkovala do viditelných či neviditelných zdí. Největším problémem jsou tradičně schody a stísněné platformy nebo když jste někde v dáli od kamery na větší lokaci. Každá změna interiéru, byť jedna místnost, znamená obrazovku nahrávání s běhajícím sněžným pštrosem. Ten je pěkně animován, no mám ho vypálený do sítnice. Někdy v nahrávací obrazovce strávíte déle než v nahrávané lokaci.

Příběhový oblouk s navázáním na předchozí díl a mnohé pasáže typu útěku působí nechtěně parodicky. Většina vedlejších postav, hlavně záporáci, jsou neživotaschopné komické figurky. Jediné moje vysvětlení je, že to mělo posílit můj vztah ke Kate a strojům. Grafika je na obrázcích fajn, v pohybu je to už horší. Je nečekaně náročná, animace kolísají, občas mizí textury, asi dvakrát mi hra zamrzla, modely postav se neustále opakují. Ve výběru anglického dabingu se s tím nemazali, žádný pokus o přízvuk, často mi přišlo, že se baví dva stejní lidé a věk postav nehrál ve výběru dabérů žádnou roli. Ve hře je čeština slušné jazykové úrovně, ale s překlepy ("automatickú uložení"). Rád bych i něco pochválil... Je tu pěkná ústřední hudba. Atmosféra lokací je fajn a příběh má své roztomilé momenty. Technicky vzato je hra dohratelná. Ve své podstatě se jedná opravdu o unikátní počin, spojení nádherné vize s absolutní technickou neschopností za obrovskou cenovku. V obchodech bývá zlevněná o 90%, dva dolary už jsou férová cena. I tak bych hru doporučil jen pro skalní fanoušky série.