Série Splinter Cell, kterou jsem hrál s pauzami popořadě od prvního dílu, se čím dál více zlepšovala - přibývalo zbraní (a doplňků k nim), zdokonalovaly se pohyby hlavního hrdiny a v neposlední řadě doznal zlepšení i multiplayer. Čekal jsem tedy, že série bude pokračovat ve stejném trendu, ale bohužel jsem se přepočítal a po vynikajícím třetím dílu nastupuje díl čtvrtý s názvem Double Agent, který pomalu odbočuje od základní trilogie.

Může se sice chlubit bezkonkurenčně nejlepším příběhem, který už má s politikou pramálo společného, ale samotné hraní mi už nesedí tolik, jako tomu bylo v předchozích dílech. Jediným kladem Double Agenta není pouze příběh, i když je tím největším, protože hrát za dvě strany najednou je nevšední zážitek a já se nejednou rozhodoval, jestli mám splnit příkaz NSA nebo JBA (zvláště v osmé misi, kdy se rozhodujete, jestli necháte nebo nenecháte vybouchnout loď, přičemž já jí vybouchnout nechal, aby Enrica přežila). Dalším kladem je bezesporu naviják, při jehož používání jsem si připadal jako ve filmu Mission: Impossible. Rozbití slabého ledu a vtáhnutí vojáka pod něj byla situace, která mi učarovala a zopakoval jsem si jí klidně i několikrát za sebou. Z misí se mi nejvíce líbila ta ve vězení, kterou jsem zažil snad jen ve hře The Suffering.

To by asi byl výčet kladů a teď k záporům, kterých se tu vyskytuje více než dost. Ve hře se nachází neskutečné množství bugů, já jsem sice narazil pouze na dva ("trezorový" a "pohybový"), ale o to více mě otravovaly. "Trezorový" bug se mi podařilo odstranit až díky zdejší diskuzi (kolečkem myši), a "pohybový", který nastal jen někdy, když jsem se plížil okolo nějakého předmětu a najednou jsem nemohl dopředu, dozadu ani do stran, jsem řešil loadem. Dalším záporem jsou savy. Nejen že nešly pojmenovat, ale hlavně občas přestaly fungovat, a proto jsem později přešel na systém rychlého ukládání a nahrávání. Délka hry o deseti (popř. jedenácti) misích mi opravdu nestačila a chtěl jsem víc, ale korunu všemu nasadil závěr, kdy jsem prostě dokončil misi a místo outra běžely závěrečné titulky.

I když se může zdát, že čtvrtý díl Splinter Cell spíše haním, určitě nelituji, že jsem si ho zahrál, ale protože jsem se u něj už nebavil tolik jako u dílů předchozích, znovu si ho asi nezahraji.