Gomo je herní jednohubka od slovenského studina Fishcow Studio (jak si můžete přečíst z profilu), o které se toho ale nedá mnoho napsat (protože rikuhahl to popsal naprosto přesně a výstižně a nevím, jak to nekopírovat). :-D

Gomo je hadrový panáček, kterému zlý a zákeřný mimozemštan unese je psího přítele a za jeho navrácení požaduje červený krystal. Gomovi tak nezbývá nic jiného, než se vydat na dobrodružnou výpravy za nalezením krystalu a záchranou svého psa.

Hra je inspirována sérií Samorost, což je vidět na ovládání a grafice. Odehrává se na několika obrazovkách, přičemž v každé obrazovce je překážka, kterou musí hlavní hrdina obejít, aby mohl pokračovat dále. Řešení hádanek je jednoduché a logické. Všechny předměty potřebné pro jejich se nacházejí na dané obrazovce a mohou být až tři (ale to bylo snad jenom jednou za celou hru). Po použití je daný nástroj zahozen do pryč.

Osobně mi přijde, že je hra nejen jednoduchá, ale i krátká tak akorát, aby nezačala nudit. Její dohrání zabere cca 2 hodiny. Bohužel, hudební doprovod je nevýrazný a hlavní hrdina působí jako apatický elektrikář. Chtělo by to okořenit alespoň trochou humoru.

Broken Sword 2.5: Return of the Templars je freeware adventurou vytvořenou fanoušky úspěšné a oblíbené série Broken Sword. Příběh začíná ve chvíli, kdy se George Stobbard, vracející se do Paříže po pohřbu svého otce dozvídá, že jeho přítelkyně Nicol Collard je mrtvá. George se proto po příletu vydává do bytu Nicol, která (jak se ukáže) je naživu, ale nechce svého přítele ani vidět. George se proto vydává pátrat po událostech posledních týdnů, aby odhalil další spiknutí Templářů.

Hra vypadá na první pohled pěkně - grafika a hudba tak, jak je známe, ke starým známým lokacím přibyly zajímavé nové... Najdeme tu i staré známé postavičky. Na druhý pohled je vidět, že tvůrci (ač nadšení) svůj záměr nedokázali dotáhnout do smysluplného zakončení. Hra je ze začátku slušně rozjetá, ale není nikterak dlouhá a za krátko jí tak začně znatelně docházet dech a v poslední třetině jsem měl pocit, že si tvůrci v zoufalství už skutečně cucají z prstu Stroj času, aliance s čínským císařem, zázračné zmrtvýchvstání Khana.... Ve většine obrazovek lze provést jeden rozhovor a vyřešit jednu hádanku, nekteré lokace jsou však úplně prázdné a jen v málo lze prozkoumat více či promluvit s více lidmi. Ve hře navíc nejde ukládat postup, pokud máte ve Windows nastaven jiný jazyk, než angličtinu, takže vzhledem k možným úmrtím postavy jsem byl nucen hrát s návodem.

Resident Evil: Operation Raccoon City nabízí hráčům multi-playerový zážitek ve známém světě a prostředí ze série Resident Evil. Hlavními protagonisty hry jsou členové komanda Delta, též známého jako Wolfpack, sloužící společnosti Umbrella. Ti jsou vysláni na misi do Raccoon City (sestávající ze sedmi menších podmisí), aby zde zahladili stopy po aktivitách společnosti.

Takto by se dala ve stručnosti hra shrnout, protože bohužel není mcoc o čem psát. Ačkoliv se příběh odehrává souběžně s Resident Evil 2 a Resident Evil 3: Nemesis, autoři s ním nijak nepracují a vůbec jej nerozvíjejí, takže žádné hlubší nahlédnutí do událostí nebo příběhové zvraty nečekejte. Taktéž chybí hutná hororová atmosféra předchozích dílů, protože je hra stavěna od základu jako kooperativní multi-player, tudíž hráče čeká jen samá akce s lidskými parťáky po boku, kteří jsou v single-playerové kampani nahrazeni A.I.

Misí je celkem sedm, přičemž sestávají z toho, že váš tým naběhne za přkážky, za kterými se skryje, to samé udělají oponenti ovládaní A.I. po jejichž postřílení pokračujete k další přestřelce. Ty se mohou přesunout do velkých otevřených sálů či venkovních prostranství, kde pro změnu všichni zmateně pobíhají mezi sebou a samozřejmě nechybí zavěrečné souboje s bossy či útěky před nimi.

Členů komanda je šest a každý se specializuje na jednu konkrétní činnost k čemuž jim dopomáhají 2 pasivní schopnosti, ke kterým si mohou zvolit jednu ze tří aktivních schopností:

Lupa - Velitelka komanda specializující se na boj. Dobíjí 2x rychleji a střelné zbraně jí způsobují o 30% nižší zranění.
Spectre - Zvěd, který dokáže na mapě vidět předměty a nepřátele. Dobrý pro úplně první průchod hrou.
Bertha - Doktorka, která může mít u sebe více 1st Aid Sprejů a kytičky ji obnoví o 30% více zdraví.
4-Eyes - Viroložka. Nese u sebe více anti-virových sprejů a může ovládnout až 5 zombíků.
Vector - Stealth charakter, který se umí pohybovat opravdu neslyšně a být opravdu neviditelný.
Beltway - Expert na výbuchy. Klasika.

Plného využití se postavám dostane pouze v multi-playeru, protože v single-playeru je kupříkladu takový Beltway k ničemu. Nepřátelé na vás nabíhají do nekonečna, dokud neprojdete daným bodem. V takovém případě je emusíte schováni za rohem lákat do pasti, protože tím jen plýtváte výbušninami a municí.

Druhů nepřátel jsem napočítal asi osm: zombie, červená zombie (silnější, rychlejší a nakažlivá), zombie s parazitem, parazit, licker, hunter, Nemesis, Tyrant, Nicolai - přičemž poslední tři jsou bossové.

Map je sedm, ale ve výsledku vám budou všechny splývat do jedné, přičemž jejich projití mi napoprvé zabralo kolem 75 minut. Pokud si však zvolíte ideální charakter a neprocházíte mapu poprvé, dá se vše zmáknout do 30 minut. Procházením map získáváte XP, za které si odemykáte nové zbraně či upgradujete schopnosti postav. Zbraní je celkem kolem 30 a většina z nich je podobně neúčinná. Nepřátelé vydrží půl zásobníku až zásobník (dle zbraně) a jsou až na pár vyjímek zranitelní pouze zásahem do hlavy.

Co říci závěrem? Operace Raccoon City je velmi průměrná hra s hezkou a nenáročnou grafikou. Zasazení do universa Resident Evil je to jediné, co hru činí zajímavým, ale zůstává zcela nevyužito. Příběh je takový nijaký, stejně jako hudba a zvuky. Hra navíc dokáže být pro jednoho hráče díky svému level designu a ne moc chytré A.I. někdy až frustrující a krátká délka je pak spíše výhodou. Jedná se o zcela promarněnou šanci, která dokáže na pár týdnů zabavit, pokud máte kamarády nadšené do Resident Evil jako vy. Pak ale zcela oprávněně zmizí z disku rovnou do propadliště dějin.

Hodnotit remasterovanou edici Broken Sword II: The Smoking Mirror je dosti nevděčná záležitost, zvláště pokud jste hráli původní druhý díl slavné adventurní série, proto bude tento můj komentář poněkud krátký.

Na rozdíl od Broken Sword: Shadow of the Templars - Director's Cut nenajdeme v remasterovaném druhém dílu žádný nový obsah, takže děj probíhá přesně tak, jak jej známe - George s Nicole jdou navštívit starého profesora Oubiera, načež je krátce nato Nicole unesena a George přivázán k židli, ke které se přibližuje nechutně obrovský pavouk. A v právě v tuto chvíli vstupuje do hry hráč, George se osvobozuje a začíná pátrat po Nicole. Po jejím nalezení se dozvídá důvod únosu a děj se přesunuje ke svému finále do Jižní Ameriky.

Ke hře samotné bohužel není, co dodat. Jak již bylo zmíněno - žádný nový obsah nepřináší, grafika byla vylepšena (to je ale věc názoru) stejně jako v Broken Sword: Shadow of the Templars - Director's Cut. Stejný je i pro sérii nový systém nápovědy a deníček. Pouze hezká a příjemná hudba zůstala nezměněna a přidanou hodnotu tvoří jen kompatibilita s novými systémy.

Big Bang West je jednoduchou budovatelskou strategií ve stylu herní trilogie Be a King od 300AD a jejích pokračování. V podstatě představuje jakousi další evoluci těchto "indie" her.

Stejně jako v Be a King a spol. osídlujete území na přibližně 35 mapách. Tentokráte však už ne fantasy království, ale "divoký západ". Prvních pět map tvoří tutoriál, který vás seznámí s principy hry - v daném časovém limitu postavit městečko, které obsahuju daný počet daných budov a generuje určité množství surovin. Ty jsou čtyři: dřevo, jídlo zlato kámen. Co se týče budov, najdeme zde klasické westernové baráčky od farmy a dolů přes obchod, saloon, kancelář šerifa až po luxusní měšťanské domy, stáje, kostelík a hřbitov. Zbylých třicet map se nese ve stejném duchu jako tutoriál, jen se zvyšující se obtížností.

Co říci na závěr? Big Bang West je milá hříčka s krásnou kreslenou grafikou, příjemnou klasickou "westernovou" hudbou, nízkou obtížností a návykovou hratelností, kterou sice dohrajete za odpoledne, ale rádi se k ní zase někdy vrátíte, když si budete chtít odpočinout od "velkých her".

Já osobně se musím přiznat, že toto demo jsem hrál dříve, než samotný Half-Life, a to dokonce o několik let. Slyšel jsem na HL1 samou chválu, ale akční hry nejsou mým čajem (nebo alespoň tenkráte nebyly).

Zápletka jako ze správného hororu je prostá: Otevřít zamčené dveře pomocí signálu vyslaného z nedalekého vysílače, který je ovšem "tam někde venku", zatímco vy jste "někde uvnitř" komplexu zamořeného zombíky, mutanty, emzáky a do toho všeho ještě vládními vojáky, kteří se snaží eliminovat vše, co má tu odvahu dýchat nebo se pohnout.

Half-Life mě takto uchvátil svojí atmosférou, kdy se musíte tu plížit, tady prostřílet skladištěm a tam zlikvidovat automatické střílny, abyste mohli zachránit sami sebe a další přeživší. Radost mi přinesli hlavně mluvící a spolupracující NPC (v té době něco výjimečného, alepsoň pro mě), chytře ukrytý loading ve výtahu a emzáci požírající vojáky, kteří mi dokázali velmi "zatopit". Užasné demo, díky kterému jsem si nakonec pořídil i Half-Life GotY, splnilo svůj účel na výbornou a zcela jistě patří mezi jedny z nejlepších demoverzí / vystřižených levelů, které kdy spatřily světlo světa.

Ultimate Doom bohužel není tak ultimátní jak by se mohlo zdát. Nabízí v podstatě základní hru + jednu epizodu navíc (27 + 9). Nunto dodat, že daná epizoda je o poznání těžší než první tři. Jednotlivé levely jsou větší, zamotanější (v podstatě jen miš-maš chodeb, který působí "narychlo splácnutý") a monstra se vám teleportují za záda, přičemž těch silnějších se objevuje více, než v základní hře. Více, bohužel, není co k tomu říct.

Dle mého názoru je datadisk zbytečně těžký. Ve spojení s absencí příběhu a atmosféry bych řekl, že si to nemůže dovolit. Mě osobně to přestalo bavit již po druhém levelu, na rozdíl třeba od Star Wars: Dark Forces, Age of Empires: The Rise of Rome nebo StarCraft: Brood War.

Pamatuji si, že jsem Shattered Steel dostal ke svým dvanáctým narozeninám společně s Star Wars: Dark Forces a byl jsem štěstím bez sebe. Jedna z mých prvních her a zároveň první hra dnes již legendárního studia BioWare.

Shattered Steel je simulátorem bojového robota, jehož příběh se odehrává v dystopické budoucnosti, kdy národní státy a mezinárodní politická uskupení ztratila svou moc a vše ovládají meziplanetární korporace, které mají své vlastní armády. Protože však smějí mít jen omezené množství vojáků, vyvinuly tzv.: "Planetární běžce", obří roboty ovládané jediným člověkem, které se dokáží vyrovnat pancéřové divizi.

V průběhu 22. století však na jednu z těžebních kolonií zaútočí mimozemská rasa neznámého původu a lidstvo se musí bránit. Postupem času hráč zjišťuje, co jsou zač tajemní nepřátelé, kteří na sebe berou podobu lidského hmyzu, a jak se s nimi vypořádat. Jedná se o biomechanickou formu života, která křižuje galaxií a asimiluje ostatní formy života a rostlin, které dále zpracovává na biomechanickou hmotu, ze které staví vlastní stavby a jedince. S tím hráči pomáhá jeho osobní počítač AINIC III a později AINIC IV, který také provádí brífink a debrífink misí během, kterých si můžete prohlédnou mapu bojiště a počáteční rozložení nepřátelských sil.

Hra tak může evokovat inspiraci Hvězdnou pěchotou či Obchodníky s vesmírem.

Po stránce hratelnosti je na tom Shattered Steel více než dobře. Ovládat robota můžete prostřednictvím klávesnice, myši, joysticku a jejich nejrůznějších kombinací. Toho vyzbrojujete v hangáru, kde jej můžete vybavit různými primárními (kulomety, laserové / plasmové zbraně) a sekundárními zbraněmi (lasery, plamenomet, minomet, houfnice), raketami (malé / velké, různě naváděné, různého počtu, atomovka, miny) či generátory a štíty (tři různě výkonné druhy). To je ve hře celkem důležité, protože na každou misi se hodí nejlépe jiná výzbroj. V robotovi samotném najdete HUD a tři OSD, které vám ukazují jednu ze čtyř obrazovek (rozdělení energie, poškození, stav munice + aktivní sekundární zbraně nebo radar).

Pohybovat se budete po uzavřených čtvercových mapách, které jsou ale dostatečně velké na to, aby jste mohli a někdy i museli využívat různých terénních nerovností (útesy, hory, kaňony, prolákliny...) ve svůj prospěch. Cesty do nepřátelského či přátelského tábora jsou vždy alespoň tři a vy si tak můžete vybrat, zda zaútočíte přímo na hlavní bránu nebo to radši někde v klidu obejdete. Náplň misí je různá a rozhodně nenudí: Odražení útoku, průzkum základny, ochrana základny, přepadávání či ochrana konvojů, likvidace klíčových budov nebo útočné vyhlazovací mise. V některých misích jsou nekteré úkoly spojeny dohromady (ochraň konvoj a pak základnu) nebo jsou úplně jiné (počkej až dorazí posily, chraň kamarády před nepřátelskými stíhači, nalákej nepřítele do pasti apod.). Ve více než polovině není nutné vyhlazovat všechno a všechny nepřátelské. V těch závěrečných to je dokonce nejtěžší možné řešení. Za úspěšné plnění misí získáváte novou výzbroj nebo dokonce robota, přičemž jakmile přijdete o všechny své roboty, končí hra a vy shlédnete smutné outro.

Misí je celkem něco přes 50, přičemž v určitých částech příběhu si můžete vybrat, které mise se zúčastníte jako další. Někdy lze splnit vedlejší mise i hlavní, ale jindy si musíte vybrat jen jednu z možností, jak budete postupovat dále (vyhladovíte sklady likvidací konvojů nebo zlikvidujete posily a zaútočíte na základnu přímo). Můžete tak například zaútočit na slabě chráněný konvoj nebo napřed zlikvidovat podpůrnou základnu, čímž si ulehčíte přespříští misi, ale konvoj už pak bude o poznání lépe chráněný.

Grafika ve hře se může jevit zastaralá, ale v době vydání (rok 1996) šlo o jednu z nejlépe vypadajících 3D her vůbec. Vše podkresluje vynikající a nezapomenutelná hudba (od pomalých skladeb s několika tóny při průzkumu až po rychlejší "epické" songy při hromadných útocích na nepřítele). O tu se postaral Mark Morgan a místy mi přišla podobná té v sériích Descent či Fallout (The Glow).

Shattered Steel jsem dohrál nedávno znovu, jedním dechem. Hra je to chytlavá a dle mého názoru lepší, než tehdejší konkurenti MechWarrior 2: Mercenaries či Earthsiege 2 (jejichž demoverze jsem hrál), a určitě má co nabídnout i v dnešní době.

Tak jsem se po dlouhé době rozhodl napsat komentář k tomuto RPG od Silverback Entertainment. Harbinger se objevil jako příloha na Level DVD 133, kde se objevila také čeština a nejnovější patch. Reprezentován byl jako "úžasné akční sci-fi RPG ve stylu Diabla". Vzhledem k tomu, že jsem Diablo nikdy nehrál a ani mě to nijak neláká, tak mě ani hraní Harbingeru moc nelákalo. DVD jsem si koupil kvůli UFO: Aftermath. Později jsem však dal Harbingeru šanci... A líbí se mi!

Děj je situován na palubu obří kosmické lodi Harbinger putující vesmírem, nyní se nacházející na orbitě planety Aegis 9. Její obyvatelé však zdegenerovali a zapomněli na původní účel letu. Navíc nabrali pár mimozemských ras a proměnili většinu lodě na skládku nepotřebného šrotu. Příběh je načrtnut celkem stručně a jeho jednotlivé střípky odhalujete během rozhovorů s několika málo bytostmi obývajícími "Torvusovu křižovatku", což je taková malá osada uprostřed všeobecného rozkladu. Intro je bohužel nanicovaté a nicneříkající. Zřejmě vzniklo z nápadu nafilmovat game designéra jak baští svačinu během sledování televize.

Na výběr máte ze tří různých charakterů z nichž má každý 4 vlastnosti (Boj na blízko, Boj na dálku / Radiální, "Speciální", Život) a mírně odlišný příběh, vzhled a pohled na svět:

Prvním "hrdinou" je lidský žoldák, kterému jde jen o prachy, které mu umožní z lodi vypadnout na příští obydlené planetě. Má nejlepší obranu, cynické hlášky a hodí se pro začátečníky a milovníky Arnieho. Často dostane zásah, ale způsobí mu jen malé zranění. Rychle postupuje hrou, jeho zbraně jsou silné, ale dlouho střílet nevydrží. Jeho speciálním skillem je Manipulace a speciálním předmětem jsou miny, kterých má v pohotovostním slotu až 5 kusů, ale většinu času nejsou třeba. Hodí se hlavně k likvidaci většího počtu nepřátel a bossů. K dispozici má kromě lékarniček (10 v zásobě) také různé "dryjáky" na posílení útoku (adrenalin) či ochrany (proti jedu, přehřátí apod.).

Druhým hrdinou je Gladiátor. Robot, do kterého jedna z hlavních postav přenesla vědomí zemřelého příbuzného, který filosofuje o životě a hledání jeho smyslu. Má o něco nižší obranu než člověk. Málokdy ho zásah zraní, ale když už, tak to znatelně pocítí. Pohybuje se pomalu, tudíž špatně uhýbá letícím projektilům, ale na rozdíl od člověka má oddělenou zbraň a dálku a na blízko, díky čemuž má lepší útočné schopnosti. Má taktéž 10 lékárniček v zásobě (respektive baterií), ale z pochopitelných důvodů nepotřebuje ochrany proti jedu apod. Jeho speciálním skillem je "Ruční ovládání" (override), které mu umožňuje řídit menší robůtky různých druhů včetně minometu a kamikadze, který útočí radiálním útokem (stejně jako Culibine) a likviduje většinu nepřátel poblíž. Dle mého názoru jde o nejméně užitečný speciální předmět, protože na rozdíl od min můžete mít v pohotovostním slotu jen jednoho a nosit další v inventáři není vzhledem k jeho velikosti to pravé ořechové. Navíc až na výjimky nejsou robůtci nijak zvláště účinní a v boji dlouho nevydrží. Navíc hrozí, že vás zabije zbloudilý nepřítel, kterého jste přehlédli či se vám schoval, protože při ovládání robůtka, nemůžete ovládat sebe. Pro milovníky RoboCopa a Cylonů jasná volba.

Třetím a podle mě nejzábavnějším hrdinou je Culibine, již lze spatřit na krabici. Tali a Liara v jediném kyberpunkovém balení. Poslední svého druhu. Podrobnosti o ní (stejně jako střípky příběhu) lze získat v určitých vedlejších misích, které jsou ale náhodně generované a s největší pravděpodobností na ně nenarazíte, což je škoda. Jejím speciálním skillem je Soustředění (Focus), které jí pomáhá ovládat až 6 amplifiérek (dronů), které kolem ní poletují a chrání ji před zásahy nebo naopak útočí na nepřátele, kteří se příblíží příliš blízko. S amplifiérky souvisí nejhorší bug této hry (který se žádnému patchi nepodařilo opravit): nefungují obranné amplifiérky, takže lze používat pouze útočné, což v případě Culibine znamená zásadní oslabení obrany, protože na rozdíl od člověka a Gladiátora, nepoužívá žádnou zbroj či výzbroj. Pouze speciální rukavice, které jí umožňují využívat okolní energii a radiaci, díky které si dobíjí zásoby energie a v rukavicích, ampiflikátorech a urychluje regeneraci jejích životů (má v zásobě jen 1 lékárničku).

Na rozdíl od rozmanitosti charakterů, je okolní prostředí celkem monotónní. V podstatě jsou to jen stěny a prázdné chodby, někdy vyplněné hromadami šrotu, generátory apod. V bednách se nalézají různé předměty pro různé postavy, které jsou náhodně generované a málokdy opravdu užitečné, především zbraně. Ty mohou mít až 8 různých druhů útoků, 4 na dálku (Plazma, EMP, Elektřina, Dissruption) a 4 na blízko (Koroze, Melee, Toxin, Hnití). Kromě vás se v chodbách nalézají už jenom nepřátelé. Těch jsou 4 druhy a každý má své vlastní slabiny: 1. Vantirové jsou v podstatě sliz napuštěný do svých Hi-Tech zbrojí. Jsou slabí vůči plazmě (na dálku) a korozi (na blízko). 2. Roboti se vyskytují nejčastěji v blízkosti Vantirů. Jsou slabí vůči EMP (na dálku) a mlácení z blízka (Melee). 3. Cimcidae jsou v podstatě hmyzoidi a jiná zvířena vyskytující se hlavně v přehřátých oblastech. Zranitelní jsou Elektřinou (na dálku) a Toxiny (na blízko). 4. Scintillané jsou energetické bytosti, které po dostatečné dávce radiace zmutují na něco lepšího a drsnějšího. Jsou zranitelní pouze Dissruption (na dálku) a Decay (na blízko).

Co se týče hratelnosti, hra je chytlavá a zábavná. Ovládat se dá čistě myší, ale je lepší, když se naučíte využívat i klávesové zkratky pro efektivní využívání vlastností vaší postavy během soubojů. Na 2D grafiku se hezky kouká, bossové zajímaví a i souboje s nimi jsou zábavné, hudba je pěkná, ale nezapamatovatelná a nevzpomínám si, že by hrála, ale skutečně hraje, hlavně při soubojích. Zvuky tu však jsou. Pokud hledáte prosté odreagování v pobíjení záplavy nepřátel bez nutnosti používat mozek, je to jasná volba. Časem se však hra (hlavně při delším hraní) stává monotónní a místy i nudnou. Naštvat vás mohou i bugy, které se i přes 5 malých patchů nepodařilo odstranit. Je jich jen pár, ale zásadně ovlivňují hratelnost. O nefunkčních amplifiérách jsem již psal u Culibine. Dále tu je možnost zasekávání u rohů, zaseklé dvěře v jedné vedlejší misi... Druhým nejhorším bugem je však možnost zmizení Balasterova klíče během save/load, což vede k nemožnosti dohrání hry. Naštěstí se to stává vzácně. Pro jistotu, ale proběhněte daný level na jeden zátah.

Celkově lze napsat, že Harbinger je celkem povedená lehce nadprůměrná hra s několika (ale o to zásadnějšími) bugy. Při bližším zamyšlení a dohrání za všechny postavy jsem dospěl k názoru, že je to promarněná šance, která nakonec svým tvůrcům zlomila vaz. Hra měla rozhodně navíc, ale autorům očividně něco scházelo. Chtělo by to opravit bugy, dodat hudbu a hlouběji popsat životy, cíle i motivace jednotlivých charakterů a bossů. Příběh měl být rovnoměrně rozdělen mezi postavy a hráč by jej celý spatřil až dohráním všech třech postav, z nichž by si pak vybral jednu na závěrečný souboj. Každá postava by tak měla kratší, ale komplexnější příběh, který by ladil s dalšími dvěmi a zapadal do celkového příběhu.

Afterlive je neprávem zapomenutá budovatelská strategie od LucasArts (The Secret of Monkey Island, Star Wars: Dark Forces), ve které se vtělíte do samotného Boha, vládnoucího nad nebem i peklem. Cílem hry je vybudovat prosperující nebe a peklo, nad kterým každá duše zaplesá (či v případě pekla zanaříká). V tom vám pomáhají vaši dva rádci: anděl Aria a démon Jasper.

Na začátku hry vidíte jen malou planetu Zemi uprostřed a nad ní / pod ní zcela prázdné nebe / peklo. Musíte proto okamžitě postavit brány, zóny pro každý ze sedmi smrtelných hříchů / ctností, budovy pro anděly / démony nebo třeba bary. Duše chtějí mít zkrátka veškeré pohodlí. Kromě nebe a pekla se však staráte i o samotnou Zemi, jejíž obyvatelům můžete zvýšit technologickou úroveň nebo zajistit světový mír. Samozřejmě, vše nejde vždy jak má a občas nastane nějaká ta katastrofa, například: metalová kapela pořádající koncert v nebi či zamrzající peklo.

Hra obsahuje kromě na svou dobu hezké grafiky i množství popkulturních odkazů (smrt San Quentina Scarantina, útok Hvězdy smrti) a humoru, zprostředkovávaného vašimi dvěma vzájemně se škádlícími rádci.

Dle mého názoru má hra co nabídnout i v dnešní době, takže pokud se chcete alespoň na chvíli cítit jako Bůh, zahrajte si Afterlife. :-)

K Baldur's Gate jsem se dostal poměrně pozdě, teprve před třemi měsíci. Ke hře jsem přistupoval na základě recenzí s velkým očekáváním, které však postupem času ochladlo. Hru jsem začínal několikrát od začátku, ale vždy jsem ji ve třetí kapitole vzdal. Už mě prostě nějak začínala nudit. Nakonec jsem však zapojil svoji pevnou vůli a hru jsem úspěšně dohrál. A musím říc: "Stálo to za to!"

Baldur's Gate mě zcela nakonec pohltila svým vynikajícím příběhem a já se od ní nemohl vůbec odtrhnout. Ten začíná jednoho rána ve Svítící tvrzi. Váš pěstoun, čaroděj Gorion, který byl toho dne poněkud neklidný, vám pln starostí oznámí, že je třeba, abyste si sehnali věci nezbytné na dlouhou cestu a spolu s ním opustili za soumraku váš domov. Tak tedy plníte první úkoly, rádci vám radí jak na hru a střetáváte se s prvními nájemnými vrahy.

Při útěku ze Svítící tvrze jste však v lese přepadeni. Vy se zachraňujete útěkem, váš pěstoun umírá v boji. Tutoriál končí, dobrodružství začíná. Ocitáte se tak sami v půli cesty mezi Tvrzí a Přátelskou náručí... Vlastně ne tak úplně sami, protože se k vám záhy přidává vaše kamarádka, zlodějka Imoen, která však s vámi s dílí i jiné pouto. V Přátelské náruči pak na vás čekají dva Gorionovi přátelé, bojovník Khalid a driudka Jaheira. Ti vás zapojí do vyšetřování "Železné krize", která momentálně sužuje Mečové pobřeží. Jak postupujete, odhalujete strašlivé tajemství svojí minulosti i identitu vašich nepřátel a jejich ďábelský plán.

Čeká vás tak kolem padesáti lokací (korunovaných obrovským městem Baldur's Gate) a stejný počet hodin zábavy. Moment! Příběh je skvělý, atmosféra taky. Tak jak se stalo, že mě hra začala nudit? Odpověď jsem nalezl po dohrání hry: Jakkoliv je hlavní příběh skvělý a vedlejší úkoly zajímavé, nepokrývají všechny lokace (a že jich je hodně). Do některých tak nemáte vůbec motivaci chodit a hledání šíleného kapitána stráží samo o sobě jako záminka k prozkoumání patnácti lokací nestačí. Zvláště, když vašetřujete příčiny krize a za zadkem a kolem vás se to hemží najatými zabijáky. To je škoda, protože s lokacemi si tvůrci skutečně vyhráli (zvláště zajímavé jsou Gnollí pevnost, vesnička Gullikyn a Most Firewine). Ve většině z nich dojde k zajímavým setkáním, které vedou k získání úkolu, zajímavých předmětů nebo informací.

Předmětů je zde vůbec velké množství. Od klasických posilňujících lektvarů a kouzelných svitků, přes obyčejné zbraně, magickou zbroj a výzbroj s vlastní pohnutou minulostí až po knihy odhalující vám tři tisíce let historie světa Forgotten Realms. S NPC je to trochu těžší, neboť jejich jména neznalým nic moc neřeknou. Samotné postavy jsou zajímavé, ale moc spolu nekomunikují. Občas něco pronesou, ale to jste většinou zaneprázdnění jinými věcmi, takže to ani nevnímáte. Výjimku tvoří postavy opačného přesvědčení, ale popravě řečeno: o nekontrolovatelné souboje mezi vašimi reky moc nestojíte. Hudba je vážně pěkná. V defaultním nastavení je však ztlumená, takže je nutné si pohrát s nastvením a zesílit ji. Atmosféru dotváří střídání dne a noci a počasí.

Co však hře škodí vůbec nejvíc, jsou bugy. To, že je pár úkolů nedodělaných by mi tak moc nevadilo (v případě BG). Ale že jsem se na začátku čtvrté kapitoly nemohl dostat do Zahaleného lesa (a dokončit tak hru) i kdybych se stavil na hlavu, to mě vážně naštvalo. Nebo třeba do nekonečna se restartují mapy, úkoly apod. To, že jsou úkoly většinou jen aportovací ani nějak moc nepostřehnete.

Celkově vzato je Baldur's Gate vynikají RPG a brána do světa Forgotten Realms, které však sráží bugy, malá interakce NPC mezi sebou a některé "prázdné" lokace navozující pocit nudy. Hru si tak opravdu užijete naplno až na druhé či třetí hraní.

Už jako malý jsem s kamarády na škole hrával na tamějších počítačích stařičkou Dune II, ale k dokonalosti mi pořád cosi chybělo. Vím, že ve své době to byla absolutní špička, ale hlavně po stránce ovládání už byla prostě zastaralá. Když jsem si poprvé přečetl v Levelu preview na Dune 2000, byla to pro mě jasná volba.

K Dune 2000 sem přistupoval jako k remaku Dune II a byl jsem příjemně spokojen. Grafika a hlavně ovládání se zlepšily. Už jsem nemusel klikat na každou jednotku extra a soutěžit s počítačem o to, kdo ukliká víc jednotek. K tomu ještě krásná hraná intra mezi misemi, jak je u Westwoodu dobrým zvykem. Všechny tři strany (Atreidové, Harkonnenové a Ordové) se od sebe opravdu lišily a měli kasárny v podobě svých znaků. Harkonenové měli silné, těžce obrnněné pomalé jednotky. Ordové zase slabší, ale o to rychlejší jednotky, které se hodily hlavně pro taktiku "Udeř a uteč". Atreidské jednotky byly někde mezi harkonennskými a ordskými. K tomu měla každá strana své speciální jednotky jako Ornitoptéry, Devastator či Deviator.

Pokud se mi líbila grafika a ovládání, tak zvuky zůstaly hodně pozadu a během misí byly celkem nevýrazné a jejich kvalita mohla být rozhodně vyšší. Taktéž obtížnost některých misí mi přišla nevyvážená nebo i přehnaná. Ale jinak nebyl problém dohrát hru za Harkonneny, kteří vyhovovali mému stylu hraní nejvíce. Za Atreidy to už bylo trošku težší, ale taky celkem fajn, až na některé mise. Ale za Ordy to bylo opravdu velmi těžké (ani jedna z jejich speciálních jednotek se mi nelíbila).

Jinak jsem se u hry skvěle bavil a pro fanoušky i neznalé Dune II představuje zajímavou alternativu, která stojí alespoň za vyskoušení.

Upřímně řečeno sem hrál, bohužel, jen demoverzi, nicméně ta mě chytla a držela dlouhé hodiny a rád si ji čas od času zopakuji. Ze začátku máte jen jeden asteroid, na kterém stavíte svoji základní kolonii. Nicméně se pak začnou objevovat další asteroidy a s nimi i konkurenční firmy, které mají zálusk na ten váš. Obsazujete asteroidy, těžíte suroviny, najímáte agenty a likvidujete konkurenci ve kménu společnosti TetraCorp = jak krásně to zní. Takovéhle kvalitní hry se již dnes nevyrábí.

Velice povedená chytlavá hra. Řekl bych, že je po akční stránce hodně ve stylu Hvězdné pěchoty. Zvláště se mi líbil úvod hry, kdy jste vrženi doprostřed probíhajících bojů. To se mi moc líbilo, ale pak mě trochu zchladila změna stylu hry ve třetí misi, kdy se muselo / mělo postupovat stealth stylem. Ne, že by mi to vadilo, ale změna mi přišla tak náhlá a rychlá... A takhle se to ve hře vystřídá ještě několikrát. Obzvláště povedená je honička ve vznášedlech a souboj s ostřelovačem ve stylu Nepřítel před branami.

Grafika je na první pohled nic moc, ale na druhý je báječná. Zvukům nemám co bych vytkl. Zbraní je tak akorát, i když některé sem skoro nevyužil. Pokud uvažujete nad danou situací a svými možnostmi, tak zjistíte, že je hra velice lehká a krátká. Což je snad jeden z mála záporů hry. Další dobrým nápadem je odkrývání bonusové encyklopedie podle toho, kolik ste již sebrali šrotu k recyklaci. Ano, váš batoh, dokáže recyklovat zbytky nepřátelského vybavení a vyrábět / vylepšovat vybavení vaše.

Tuhle hru bych bez obav doporučil všem milovníkům kvalitních akcí.

Toto je trochu starší hra, která proběhla bez povšimnutí, což je škoda, protože je v určitých ohledech lepší, než mladší a profláklý Tiberian Sun.

Hra má tři strany konfliktu a každá je jiná a má své speciální budovy a technologie. Zvlášt Silicons (ufoni) jsou skvěle vytvoření. Na začátku se sice trochu zapotí, ale pak už jsou velmi silní. Black Octopi (eko-teroristé) jsou silní na začátku, ale slabší na konci. No a White Sharks (armáda) jsou vyrovnaní.

U hry sem se skvěle bavil a dohrál ji jedním dechem za všechny strany. Takhle kvalitní a originlni hru sem už dlouho neviděl a jsem rád, že jsem sehnal original za 199 Kč.

Zajímavá a zábavná hra, která, bohužel, zapadla mezi profláklými kousky jako byl například Quake, přičemž, dle mého názoru, má lépe koukatelnou grafiku a zajímavější prostředí. Mojí oblíbenou zbraní se stal vrhač cirkulárkových kotoučů, se kterým sem si užil v prvních úrovních mnoho legrace.

Dnes již legenda. Takto má vypadat vynikající adventura. Napínavý příběh, který vás chytne a nepustí. Báječné lokace a zajímavé dialogy. Různa prostředí...

Tak tohle je super hra. Mě uchvátila především atmosféra a tři různé rasy, jejichž styl boje je zcela odlišný:

Predátor je technologicky nejvýš, má nejvíc vychytávek jako neviditelnost, léčení neustále po ruce a módy pohledu (infravidění apod.), ale vše má jeden sdílený zdroj energie, který se použítím většiny výbavy vyčerpává.

Mariňák je oproti predátorovi mnohem slabší tělesné konstituce, jeho zbraně a výbava nejsou závislé na společném zdroji energie, ale mají svoji vlastní munici. Mají detektor pohybu, který ale vyvolává neustálý strach, než že by nějak přispíval.

Hra za vetřelce je nejtěžší. Může útočit pouze zblízka svým ocasem a pařáty, případně se léčit vykousnutím mozku. Nemá vybavení, ale svým syčením vyvolává v lidech paniku a disponuje velkou rychlostí, několika úhly pohledu a schopností se po kterékoliv stěně dostat takřka kamkoliv.

Nejvíce sem si oblíbil predátora (skoro nesmrtelnej) a mariňáka. Vetřelce však vůbec nemusím. Hra za něj je těžší než za mariňáka a navíc se mi z toho věčného pobíhání po stěnách (stropech) pořádně točila hlava. :-)

Kladem je určitě vysoká atmosféra, umocněná potemnělým prostředím a hudbou. Na svou dobu skvělá grafika a tři velice odlišní bojovníci.

Zápory jsou pro mě místy vysoká obtížnost a hlavně nemožnost ukládání, protože nemám na hraní zas až tolik času, jako kdysi.

Tohle je skutečná legenda. Symbol dokonalosti. Objekt lásky. Takhle by měla vypadat dokonalá hra.

I když jsem ji nikdy k její přílišné zdlouhavosti nedohrál (vždy sem skonči na Ostrově klidu), nádherně jsem se u ní bavil a nemohu ji nic vytknout. Škoda, že se už takovéhle krásné hry nevyrábějí.

Beží i pod Windows XP.

Moje první počítačová hra. Nádherně jsem se u této humorné adventury pobavil a vzpomínám na ní dodnes. Zvláště na skvělé hlášky ("Kdo krade, má za tři."), bezedné kalhoty a zajímavé lokace a postavy.

Příběh je poměrně jednoduchý a přímočarý: Z největších světových bank mizí zlato přímo před očima a tajná vládní organizace "Hurvínkovo spasení" je v koncích. Najme si proto vědmu, která má označit jedince, který jako jediný může celé záhadě přijít na kloub. Tím jedincem je Kevin Hofstedt, obyčejný teenager, který se jen tak potlouká po ulici a kope do plechovky, když tu náhle je nedobrovolně naverbován do výše zmíněné organizace. Předtím, než bude poslán do akce však ještě musí absolvovat tři zkoušky ve výcvikovém táboře.

A právě v této fázi přebírá odpovědnost za Kevinovy činy hráč, na kterého tak čekají tři lokace o několika obrazovkách s peknou řádkou hádanek, které vyžadují netradiční, avšak ve většině případů logické a vtipné řešení. Celá hra je navíc krásně ochucena vtipným českým překladem od Vochozka Trading. To vše doplněno ke hře padnoucím hudebním doprovodem a zvuky.

Největším záporem hry je její délka. Lokace jsou celkem tři (výcvikový tábor, okolí padouchovy vily, interiér padouchovy vily), což bohužel není mnoho. Hra však působí kompaktně a žádná místa mi nepřišla hluchá či zbytečná. hra vyšla již v roce 1995 na třech 3,5" disketách o velikosti 1,44MB a je to na ní znát. Přesto se k ní rád vracím, protože představuje krátký a zábavný oddych od starostí všedního dne.