Submerged

Znáte ty hry, které si budují image nadupanosti a délky tím, že kromě hlavních misí a příběhu obsahují i tuny sběratelských předmětů, které mohou a nemusí s něčím jakkoli souviset a dost často jsou jen úplně zbytečná vata, co absolutně ničemu nepřidává? Tak Submerged je jenom ta vata.

Veškerou herní náplň tvoří ježdění po mapě a hledání zásilek Červeného kříže, které vás postupně přibližují vytouženému konci. A co víc, tahle vata je obohacená ještě o vlastní vatu, jejímž účelem není nic než přimět Steam, aby vás pochvalně poplácal po prdýlce – tu se mořem ploužíte ve snaze obohatit si sbírku známek o veškerou místní faunu, což dělá houby, tu protagonistka odmítne rozbít okno a radši se škrábe po boku vysokopodlažních budov pro střípky historie (jde přesně o to, co jste si mysleli), a jindy zase dostane chuť vykoupit se ze svého utrpení sháněním lodních součástek, které jí umožní vláčet se kupředu o něco méně nepřežitelně. Z jejich vyšťourávání na poměrně spletité mapě se ovšem po čase stane něco mnohem víc ubíjejícího, než když prostě stisknete W a dvě minuty věnujete pozornost něčemu produktivnějšímu.

A propos k ovládání – člověk by si myslel, že když už hra nepředstavuje výzvu, co se ústřední mise týče, bude se po vzoru Brothers: A Tale of Two Sons snažit zkomplikovat aspoň způsob, jímž s ní komunikujete. To by se ovšem spletl. Submerged plně jede na vlně moderního trendu „stiskni jedno tlačítko a čum na ty kousky. Žádné strachy, selhání je nemožné.“ Ve spojení s nulovým obsahem je to vskutku vražedná kombinace.

Ve výsledku tak nelze doporučit nikomu kromě těžce obsedantně-kompulzivních a těch, které už přestalo bavit bez hnutí čučet na ty boží podmořské spořiče obrazovky.