Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

The Town of Light

LKA
26.02.2016
06.06.2017
kompatibilní
67
20 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Ve třicátých letech minulého století vypadala péče o duševně choré docela jinak než dnes. Sanatoria pro takto nemocné lidi byla kvůli středověkým praktikám plná bolesti, utrpení a ponižování. V Itálii roku 1938 byla šestnáctiletá Renée svou vlastní rodinou převezena na léčení právě do takového sanatoria poblíž města Volterra. O několik desítek let, kdy je léčebna již dávno opuštěná, se Renée vrací zpátky na místo, aby se tam vyrovnala se svojí minulostí, kde přišla o svou nevinnost a mládí.

Jedná se o 3D psychologické drama, které svou herní náplní patří do tzv. "walking simulátorů". Prozkoumáváme sanatorium, kde vzpomínáme na události, které se zde staly a pomocí dialogu, který Renée s hráčem vede, rozplétáme příběh, jenž stál za jejím nuceným léčením.

Samotné sanatorium u italského města Volterra je pak ve hře zpracováno dle reálné předlohy, kde bylo ve skutečnosti "vyléčeno" přes 5 000 pacientů, než byl ústav zavřen.


Poslední diskuzní příspěvek

@Maximus (02.04.2016 10:59): Vďaka :) Všiml jsem si, že ji máš ve wishlistu :) Jestli máš rád tento typ her, tak Tě nejspíš nezklame. Jenom se připrav na to, že bát se tam moc nebudeš, chvíli mi trvalo, než jsem zjistil, že hledat duchy tady nemá smysl. Nicméně i tak je tam neustálý pocit, že člověk v tom místě není sám :)

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
Pěkný počin. The Town of Light Stats nás zavádí do perspektivy jisté mladé dívky, která s odstupem let navštíví opuštěný ústav pro duševně nemocné. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby tato dívka zde nestrávila nejhorší chvíle svého života. Znáte to, krásná příroda, která pomalu pohlcuje dávno zašlý nemocniční komplex. Všude kolem dokola jsou stopy po dělnických pracích, které svědčí o snaze o záchranu nemocničního komplexu před tím, než ho pohltí sama příroda.

Nacházíte se na pěkném místě, odpolední slunce zalévá svým svitem oprýskaná zábradlí a mnohé popraskané zdi, které jsou posledními svědky čehosi, co se tu kdysi odehrálo. Jakmile hlavní postava prochází tyto dávno opuštěné interiéry, tak se jí automaticky vybavují hrůzné a nelidské momenty, které tu hlavní aktérka zažila.

Představte si polorozbořenou koupelnu se sprchami, ve které se nyní nacházejí jen sutiny a harampádí. Naše postava v ní však vidí dávno zapomenuté bolístky šikany a utrpení. Nahé a šílené osoby, u nichž si člověk klade otázku, jestli opravdu šílené jsou, nebo se jen jedná o jakousi chybu tehdejších klinických procesů, kdy se mezi "ně" mohl dostat i úplně normální člověk.

Stěžejní částí hry je prozkoumávání prostor a naslouchání vyprávění hlavní postavy. Líbilo se mi, že zde není jasné rovnítko mezi šíleností a holou pravdou. Spoustu souvislostí si musí hráč domýšlet a je pouze na něm, do jaké míry shledá veškeré stopy jako čiré lidské bláznovství, nebo pouze jako medicínský přešlap. Možná mají svůj podíl oboje z výše uvedených, kdo ví.

Přestože hra na mě nepůsobila nijak hororově, párkrát jsem zažil moment, kdy mi zamrazilo v zádech. Ani ne tak, že bych se něčeho lekl, jako spíše to, když se člověk zamyslí, jestli takové věci byly v minulosti opravdu možné (experimentální klinické pokusy na lidech, zneužívání mladých pacientek nebo tak pomyslně tenká hranice nad tím, kdo je a není příčetný) a na tom základě se rozvíjel další vývoj osudů lidí, u kterých nelze rozeznat běžně zdravého člověka od psychicky nemocného pacienta.
+19
  • PC 80
Tahle hra na mě silně zapůsobila. Dělím se o dojmy čerstvě. Jde o walking simulátor, exkurzi do metod psychiatrické léčby v první polovině 20. století, a především médium pro vyprávění příběhu jedné dívky, který však může reprezentovat desítky příběhů podobných. Hru dohrajete cca do 5 hodin.

Velkou předností hry je, že psychiatrické téma zde není kulisou pro laciné strašení. Nebo pro jakékoliv strašení. Opuštěná léčebna vymodelovaná podle skutečné instituce není hororovým prostředím a vzbuzuje smutek a mírnou tíseň právě a jen proto, čím skutečně byla a co se v ní odehrávalo. Toto lze vztáhnout i na samotný příběh. Je za ním evidentně kvalitní rešerše. Velkým dílem jde o obžalobu přetíženého, odlidštěného a selhávajícího systému péče, ale nezůstane jen u tak jednoduchého záměru. Místy narážíme i na nespolehlivost paměti i subjektivního výkladu událostí vypravěčkou. Musíme brát v potaz i existenci světlých výjimek v řadách personálu léčebny. Vedle předvídatelných motivů drastických metod hra dává nahlédnout do běžného života v léčebně, např. do úředních opatření pro komunikaci s vnějším světem apod. To vše provazuje s příběhem protagonistky.

Způsoby vyprávění se střídají. Posloucháte vnitřní monolog vypravěčky, za doprovodu kvalitního voiceactingu čtete korespondenci a zdravotní dokumentaci, sledujete cutscény ponuře opticky deformovaných vzpomínek nebo kreslené příběhové vstupy. Mohlo by se zdát, že se to zvrhne v nějaké surreálno s pokynem "vylož si to, jak chceš", ale když vydržíte, s blížícím se závěrem jsou temné obrysy příběhu víc než zřejmé. Příběh je to prostě strašný a v závěru hráči přidává na hrb jednu zátěž za druhou. Nakonec ho vyplivne s vědomím, že něco takového či velmi podobného se pravděpodobně stalo.

Herní prostředí je v rámci možností enginu vymodelováno pěkně a s důrazem na uvěřitelnost budovy jako funkčního celku a nejen kulisy. Zajímavým prvkem environmentálního vyprávění je to, jak je nyní léčebna zapomenutá a rozpadající se, tak jako systém, který tu kdysi vládl. Vše je minulostí.

Smekám před tvůrci, kteří tuto minulost nechali promluvit s důrazem na realistický základ a věnovali tomu velkou péči.
PS: Celkem tápu v tom, zda občasná možnost zvolit text odpovědi na vnitřní monolog měla nějaký význam pro příběh. Jo a bez užívání možnosti nápovědy "H", bych mnohdy nevěděl, kam se vydat dál. To je ale zřejmě součást mechanik hry.
+15
  • PC 75
Město světla je ponurým, mysteriózním walking simulátorem, kde se v kůži anonymní ženy/dívky vydáte do opuštěného nemočničního komplexu pro chorobomyslné kdesi v Itálii a budete se snažit sledovat a rozklíčovat tragický život a osud dívky jméneme Renné, která se bohužel ocitla v sevření těchto zdí během války kolem roku 1940.

Jak byste asi čekali, čeká vás docela silné kafe plné hrubého zacházení, zneužívání, experimentů, ledových sprch, kazajek a lobotomií... ale také snahy o porozumění a upřímnou pomoc. Hra je ale z drtivé části hlavně ponurá a depresivní. I když se nejedná přímo o horor, i tak má velmi tíživou a temnou atmosféru a zabývá se vážným tématem péče a zacházení s mentálně narušenými pacienty v minulém století. Není to moc pěkná podívaná.

Kromě technického zpracování, které bohužel odpovídá menšímu a nezkušenému týmu, je na hře vidět velmi poctivá a obsáhlá příprava při tvorbě této hry. Dá se najít spousta dobových předmětů, textů, fotografií, k dispozici je hraná upoutávka na hru přímo z místa, kde zbytky nemocnice do dnes stojí (hra je inspirovaná skutečnými událostmi), na konci hry můžete listovat v interaktivním deníku Renné a dokonce vaše volby ovlivňují některé kapitoly hry a dost možná i konec hry (to nemůžu potvrdit).

Proto mě trošku mrzí, že hře neudělím vyšší hodnocení, ale nemůžu říct, že by mě moc bavila nebo vtáhla. Od začátku jsem měl problémy soustředit se na příběh, hlavně zpracovávat jeho schyzofrenním vyprávění, které je možná právě vzhledem k povaze hry účelné, ale podle mě spíš na překážku.

Pro: Atmosféra, interaktivita, námět, rešerše/příprava

Proti: Nejasné úkoly a zmatečné vyprávění příběhu

+11