2000 let po událostech Fire Emblem: Shadow Dragon and the Blade of Light se svaté království Ylisse ocitá pod obležením tajemných nemrtvých zvaných Risen. Bojuje proti nim korunní princ Chrom a jeho osobní vojsko, Shepherds, kteří jednoho dne naleznou právě vás, velitele trpícího amnézií. Společně s Shepherds a tajemným bojovníkem, říkajícím si Marth na počest legendárního krále, je vaším úkolem postavit se nejen Risen, ale i silám sousední říše Plegia...
Jedenáctý díl série Fire Emblem navazuje na tradici danou předchozími díly a opět se jedná o taktické tahové RPG viděné z ptačího pohledu. V každé bitvě máte na výběr z několika hrdinů s unikátními schopnostmi. Pokud budete pravidelně posílat stejné hrdiny společně do boje, začne se prohlubovat jejich vztah, mohou se na bojišti vzájemně podporovat a jejich společné útoky se stanou efektivnějšími. Hrdinové opačných pohlaví časem mohou i uzavřít sňatek a mít děti, které se následně přidají k vašim jednotkám.
Novinkou v rámci série je Casual Mode, který odstraňuje permadeath a nechá vaše hrdiny po poražení v bitvě zotavit. Mezi další novinky patří kooperativní multiplayer a implementace služby StreetPass, díky které také můžete obchodovat s ostatními hráči, poměřovat s nimi síly a půjčovat si jejich avatary do bitev.
Fredericco
Awakening byl mým úvodem do této herní série. Už před tím jsem sice slýchával jméno Fire Emblem, ale žádnou z těch her jsem nikdy nehrál. Vždy byla totiž nějaká jiná hra která mě lákala mnohem více nebo nebyla prostě nálada. Navíc série FE neklade tak velký důraz na vizuální stránku jako jiné hry. Potom jsem ale narazil na Awakening. Vztahy mezi jednotkami a možní potomci byli vskutku netradiční systém, s kterým jsem se nikdy před tím nesetkal a to mě velmi zaujalo.
Začněme tam kde hry obvykle začínají, na začátku. Po tvorbě hlavní postavy a krátkém tutorialu se ocitáte na místě které neznáte a krom svého vlastního jména si skoro nic jiného nepamatujete. Ano, tvůrci zde sáhli po klasické zápletce se ztrátou paměti. Není to kdo ví jak originální, ale nijak mi to nevadilo.
Takto ztraceného vás nachází družina prince Chroma, který je také jediná osoba, jejíž jméno si pamatujete kromě svého. A jelikož je Chrom tak trochu důvěřivý hlupák, udělá z vás po několika potyčkách s bandity svého taktika. Čímž máme zdůvodněno i to, proč ovládáte armádu právě vy. Opět lehce úsměvné řešení, ale nic kvůli čemu by bylo třeba mlátit scénáristům hlavou o stůl.
Situace se poté značně zamotá a jste zataženi do konfliktu se sousedním královstvím. Což jako by nebylo málo, doprovází ještě zjevení podivné brány na obloze, která sebou přináší podivná monstra a záhadného šermíře. Věřte nebo ne, tohle není zápletka celé hry ale jenom její úvod. Příběh se pak ještě dál rozvíjí a zamotává.
Co mě však zaujalo mnohem více než samotný příběh, a co mě vlastně k této hře přivedlo je systém vztahů mezi postavami. Čím více spolu jednotky bojují, tím lépe si rozumí a o to lépe pak spolu vycházejí na bojišti. Není to ale všechno. Pokud se totiž vztah některých postav dostane na dost vysokou úroveň, mohou uzavřít sňatek a mít spolu děti. A jejich potomci jsou navíc regulérní jednotky, které můžete rovněž ovládat.
Variací tu je tu na první pohled zdá se spousta ale i když můžete kombinovat postavy téměř jak si zamanete, tak nakonec zjistíte, že potomci jsou už pevně daní podle jednoho z rodičů. Co můžete ovlivnit svou volbou jsou akorát statistiky, nějaké vlastnosti a také interakce mezi dětmi a rodiči. I přes to se ale jedná o zajímavý a ne příliš využívaný prvek.
Souboje jsou něco, co se u této série za dobu její existence moc nezměnilo. Funguje zde systém ve stylu kámen, nůžky, papír, kdy jednotlivé zbraně a jednotky mají výhodu či nevýhodu proti jiným. Občas se to dá obejít lepšími statistikami, kvalitnějším vybavením nebo spárováním dvou různých jednotek. Ne však vždy.
Jako třeba u letců. Pokud má váš nepřítel spousty střelců a vy si zvolíte na misi letecké jednotky, tak vám nezbývá než se modlit, aby vaší jednotce zbyl po jejich útoku alespoň jeden život.
Množství všech možných tříd a postav kterým můžete velet je tu opravdu dost. Pěšáci, střelci, letci, obrněné jednotky nebo healeři. Najdou se zde ale i lehce netradiční jako třeba taková tanečnice, která dovoluje jednotkám které mají odehraný svůj tah hrát znovu.
Někdy tak není na škodu vyzkoušet nové jednotky, i když už máte tým svých oblíbenců máte. Jako například takový Donnel. Obyčejný vesnický chlapec, kterého potkáte během jedné z vedlejších misí. Na první pohled za moc nestojí a i na ten druhý a zjistíte, že je opravdu hrozný :D Nikoho nedokáže zabít pokud mu ho vaše jednotky napřed nepředžvýkají na pokraj smrti a svou odolností připomíná papírového draka. Pokud mu ale věnujete čas a patřičnou péči, stane se z něj jedna z nejsilnějších postav ve hře, která se svou užitečností řadila hned vedle mou hlavní postavu a prince. Nebo třeba taková Tharja. I přes to, že se jedná o čarodějnici, tak se mi z ní povedlo vytvořit jednotku, která excelovala v první linii. A to dokonce proti jednotkám které si běžně dávají kouzelníky k snídani. Obě výše zmíněné postavy dokázaly samotné vzdorovat několikanásobné přesile a v mé armádě si získali jedno z nejvyšších postavení. Postav je tu opravdu hodně. Což mě přivádí k jednomu drobnému problému. Jednotek je tu totiž tolik, že normálním hraním je nemáte šanci všechny vycvičit. Buď si vyberete svůj dreamteam na který se soustředíte (a na zbylé cca tři čtvrtiny postav se vykašlete), nebo se pustíte do grindování. V opačném případě je dost velká šance, že vás neustále sílící nepřítel brzy převálcuje.
Po technické stránce není moc o čem mluvit. Hra vyšla pro Nintendo 3DS a tomu odpovídá grafika i ovládání. To využívá dvě obrazovky kterými je konzole vybavena a funguje to opravdu dobře. Na hlavní obrazovce ovládáte hru, zatím co ta druhá složí k podpůrným věcem, jako je zobrazování mapy, inventáře a všech dodatečných informací. Dnes jsou k dispozici už i další, mnohem propracovanější díly, přesto mám Awakening pořád rád. Jistě za to může i jeho pro mě sentimentální hodnota, ale i tak se mu nedá upřít jeho zajímavý příběh. Řekl bych, že i dnes je Awakening stále dobrou hrou a pokud si moc nepotrpíte na vizuální provedení, tak vám nabídne spousty hodin zábavy.
Začněme tam kde hry obvykle začínají, na začátku. Po tvorbě hlavní postavy a krátkém tutorialu se ocitáte na místě které neznáte a krom svého vlastního jména si skoro nic jiného nepamatujete. Ano, tvůrci zde sáhli po klasické zápletce se ztrátou paměti. Není to kdo ví jak originální, ale nijak mi to nevadilo.
Takto ztraceného vás nachází družina prince Chroma, který je také jediná osoba, jejíž jméno si pamatujete kromě svého. A jelikož je Chrom tak trochu důvěřivý hlupák, udělá z vás po několika potyčkách s bandity svého taktika. Čímž máme zdůvodněno i to, proč ovládáte armádu právě vy. Opět lehce úsměvné řešení, ale nic kvůli čemu by bylo třeba mlátit scénáristům hlavou o stůl.
Situace se poté značně zamotá a jste zataženi do konfliktu se sousedním královstvím. Což jako by nebylo málo, doprovází ještě zjevení podivné brány na obloze, která sebou přináší podivná monstra a záhadného šermíře. Věřte nebo ne, tohle není zápletka celé hry ale jenom její úvod. Příběh se pak ještě dál rozvíjí a zamotává.
Co mě však zaujalo mnohem více než samotný příběh, a co mě vlastně k této hře přivedlo je systém vztahů mezi postavami. Čím více spolu jednotky bojují, tím lépe si rozumí a o to lépe pak spolu vycházejí na bojišti. Není to ale všechno. Pokud se totiž vztah některých postav dostane na dost vysokou úroveň, mohou uzavřít sňatek a mít spolu děti. A jejich potomci jsou navíc regulérní jednotky, které můžete rovněž ovládat.
Variací tu je tu na první pohled zdá se spousta ale i když můžete kombinovat postavy téměř jak si zamanete, tak nakonec zjistíte, že potomci jsou už pevně daní podle jednoho z rodičů. Co můžete ovlivnit svou volbou jsou akorát statistiky, nějaké vlastnosti a také interakce mezi dětmi a rodiči. I přes to se ale jedná o zajímavý a ne příliš využívaný prvek.
Souboje jsou něco, co se u této série za dobu její existence moc nezměnilo. Funguje zde systém ve stylu kámen, nůžky, papír, kdy jednotlivé zbraně a jednotky mají výhodu či nevýhodu proti jiným. Občas se to dá obejít lepšími statistikami, kvalitnějším vybavením nebo spárováním dvou různých jednotek. Ne však vždy.
Jako třeba u letců. Pokud má váš nepřítel spousty střelců a vy si zvolíte na misi letecké jednotky, tak vám nezbývá než se modlit, aby vaší jednotce zbyl po jejich útoku alespoň jeden život.
Množství všech možných tříd a postav kterým můžete velet je tu opravdu dost. Pěšáci, střelci, letci, obrněné jednotky nebo healeři. Najdou se zde ale i lehce netradiční jako třeba taková tanečnice, která dovoluje jednotkám které mají odehraný svůj tah hrát znovu.
Někdy tak není na škodu vyzkoušet nové jednotky, i když už máte tým svých oblíbenců máte. Jako například takový Donnel. Obyčejný vesnický chlapec, kterého potkáte během jedné z vedlejších misí. Na první pohled za moc nestojí a i na ten druhý a zjistíte, že je opravdu hrozný :D Nikoho nedokáže zabít pokud mu ho vaše jednotky napřed nepředžvýkají na pokraj smrti a svou odolností připomíná papírového draka. Pokud mu ale věnujete čas a patřičnou péči, stane se z něj jedna z nejsilnějších postav ve hře, která se svou užitečností řadila hned vedle mou hlavní postavu a prince. Nebo třeba taková Tharja. I přes to, že se jedná o čarodějnici, tak se mi z ní povedlo vytvořit jednotku, která excelovala v první linii. A to dokonce proti jednotkám které si běžně dávají kouzelníky k snídani. Obě výše zmíněné postavy dokázaly samotné vzdorovat několikanásobné přesile a v mé armádě si získali jedno z nejvyšších postavení. Postav je tu opravdu hodně. Což mě přivádí k jednomu drobnému problému. Jednotek je tu totiž tolik, že normálním hraním je nemáte šanci všechny vycvičit. Buď si vyberete svůj dreamteam na který se soustředíte (a na zbylé cca tři čtvrtiny postav se vykašlete), nebo se pustíte do grindování. V opačném případě je dost velká šance, že vás neustále sílící nepřítel brzy převálcuje.
Po technické stránce není moc o čem mluvit. Hra vyšla pro Nintendo 3DS a tomu odpovídá grafika i ovládání. To využívá dvě obrazovky kterými je konzole vybavena a funguje to opravdu dobře. Na hlavní obrazovce ovládáte hru, zatím co ta druhá složí k podpůrným věcem, jako je zobrazování mapy, inventáře a všech dodatečných informací. Dnes jsou k dispozici už i další, mnohem propracovanější díly, přesto mám Awakening pořád rád. Jistě za to může i jeho pro mě sentimentální hodnota, ale i tak se mu nedá upřít jeho zajímavý příběh. Řekl bych, že i dnes je Awakening stále dobrou hrou a pokud si moc nepotrpíte na vizuální provedení, tak vám nabídne spousty hodin zábavy.
Tomdona
Naginata
Ronik
Suprafenestra
Pro: Taktické možnosti, systém vztahů, příběh
Proti: Vizuální provedení je jednodušší, hra je pouze na 3DS