Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Cyberpunk 2077

10.12.2020
15.02.2022
83
366 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Night City, Free State of California, year 2077…

Velkoměsto Night City s populací čítající přes 5 milionů obyvatel se dlouhodobě potýká s enormní kriminalitou a rozdělením společnosti na majetné a ty „méně šťastné“. Vše mají na povel megakorporace, které si během státního bankrotu rozdělily celé USA. Ujmete se role žoldáka známého pouze pod označením V, jenž má v rukou osud celé metropole. K jakému z několika možných zakončení příběhu s ním dospějete právě vy?

Night City se dělí do šesti samostatných čtvrtí odlišujících se architekturou a sociálním složením obyvatelstva. Reprezentativní čtvrti obývané honorací a nejvyšším managementem obklopují slumy pod kontrolou gangů. Chodit po městě pěšky je jistě zdravé, ale až vás to omrzí, zkuste různá vozidla, kde lze přepínat mezi 1st a 3rd person pohledy. REDengine 4 se mimo jiné stará o dynamické počasí s denním cyklem ovlivňujícím chování vašeho charakteru i NPC.

Kontaktní boj se plynule prolíná se střílením. Vedle rozličných nožů jsou tak k dispozici palné zbraně rozdělené do tří kategorií. Ty běžné spadají do Power kategorie, zatímco Tech kvéry prostřelí i zdivo a takové Smart bouchačky dostřelí třeba i za roh. Zbraně způsobují až čtyři různé formy zranění (fyzické, tepelné, energetické a chemické), všechny lze také upgradovat, přičemž různé zbraně platí na různé druhy nepřátel.

Na rozdíl od předchozích titulů společnosti CD Projekt RED je volba vzhledu, pohlaví i základních schopností charakteru čistě na vás. Mezi určujícími vlastnostmi jsou síla, tělesná zdatnost, inteligence, reflexy, technologická znalost a "frajerství", což je něco jako ukazatel charisma. Vývoj schopností ovlivňuje i to, zda raději bojujete, hackujete či vytváříte technická udělátka. Nabízí se rovněž široká škála vedlejších aktivit včetně milostných románků.


Poslední diskuzní příspěvek

Kdosi tu psal, že po 2.0 patchy není silverhandova pistole tak silná, přitom je ta pistole s asi nejvyšším dmg ve hře. :-D

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
Otevřený rozčarovaný dopis CDPR:

Jednou z toho možná bude zajímavá rozprávka. O tom, jak jste pět let zpátky probudili vy kulišáci jedni polští draka v podobě TW3, a to hezky bez přehnaných a předčasných fanfár, naopak jste nechali zarostlého Gerouše žít vlastním životem a průběžně postupem let budovat svou legendu, a svatokoulý Jaryn z toho hned byl tak paf, že musel napsat otevřený zamilovaný dopis se stejným adresátem. Proč měl TW3 Gwent? Protože banda zapálených pracantů si - tehdy ještě údajně dobrovolně - střihla pár přesčasů, aby jej mohli do hry pořádně zakomponovat. I rozjel se kosmetický vlak plnou párou ku namalování Vašeho portrétu jakožto silně nekorporátní korporace. A proč by taky ne, TW3 přes všechny své neduhy pořád byla naprosto zřetelná práce lásky, jejíž finanční úspěch každým krůčkem působil přinejlepším druhořadě, co se Vašich někdejších priorit týče. A nyní tu máme Cyberpunk, hru takřka exkluzivně o tom, kterak je vše korporátní hrozně moc fujky, a která každým druhým cloumem působí jako čirý korporátní produkt. A proč by taky ne, pořadí se dokonale obrátilo o stovosumdesátku, nejdřív jste vylili naprosto odporný peníze na naprosto přebytečném marketingu - apropos, casting Keanu Reevese také považuju za čistý marketing, nikoliv za nějaký umělecký směr s vizí - a pak dodali sic stále kvalitní, stále velmi zábavnou a chytlavou hru, ale také hru, ze které na mě místo práce lásky spíš řvala práce omujbožezabteměradši.

Tak třeba už jen ta skutečnost, že strukturou takmer šablonovitě kopírujete TW3. Čtyři rozdílné kategorie questů, vcelku pomalejší expení, snové/vzpomínkové sekvence se sekundární mrtě OP postavou, závodní turnaj, turnaj v pěstních soubojích, a vcelku neinteraktivní otevřený svět, kterým ale pořád může být neskonalá radost brouzdat už jen ku sledování životů těch prudce neinteraktivních NPCček. Tuto radost jsem u TW3 měl, ale víte co? Co fungovalo na výbornou pět let zpátky ve středověkém zasazení už nemusí zas tak dobře fungovat dnes v moderním sci-fi zasazení. Anebo je to jen o tom, že prostě absolutně nerozumím Vašim designerským rozhodnutím.

- Opravdu si stojíte za tím, že aktuální systém policie je lepší, než žádný?
- Nebudu se Vám tu rozepisovat o všech technických problémech, to bych délkou sekundoval Kingovu IT, ale opravdu jste tak brutálně nepodchytili QA, že i Váš ragdoll je naprosto rozbitej?
- Opravdu považujete za rozumně prioritizovanou progresivní reprezentaci to, že můžu hrát za chlapa s vagínou, ale jinak do příběhu nedáte jedinou pan/bi postavu? A opravdu si neuvědomujete, jak na palici to ve výsledku je, když postavám záleží na mém těle a hlase, ale mých genitáliích už ne? A že jakmile si někdo vytvoří mužskou postavu s ženským hlasem nebo naopak, tak je penalizujete, protože žádný románek si tím pádem nebudou schopni užít, a budou svoje potřeby nuceni vykonat exkluzivně na těch čtyřech eskortech (a teda mad props btw, dva prostituti dvě prostitutky, bez kila 3K cenový rozdíl, a všichni čtyři identické animace, dělo). Opravdu, upřímně, by nebylo lepší v tý hře radši nic takového nemít, než to tam mít na sílu v takto krátkozraké podobě?

Ale je fakt, že na romanci zas tak moc držkovat nemůžu, protože Panam je božská, její linka je legitimně fantastická, a vůbec jsem si právě s Nomády v Badlands pořádně konečně zavzpomínal na to, co mě tehdá tak solidně ukovalo k TW3. Spisovatele prostě na výplatnici máte furt echt prvotřídní, intimní scény (tím nemyslím sexuální) pořád děláte v rámci AAA mainstreamu na míle nejlíp. A opět jste kurva trefili do černýho s VA castingem a režií.

V rámci hratelnosti je Cyberpunk hrozně vanilkovej. Taková jalová nijaká střelba, jalová nijaká jízda, jalový a skrz bugy nepříčetně iritující skenování, papírově zajímavý-prakticky nezáživný hackování. A razantně neuspokojující budování postavy samozřejmě, protože to prostě muselo mít tři zádele Haliny Pawlovské perků, drtivá většina z nichž je jen nudnou hrou o nízká procenta navíc/namíň. Na rovině stavění buildu jsem se upřímně nejvíc zajímal pouze o to, jaké se mi skrz mé volby odemknou bonusové dialogové možnosti, a to i přesto že většinově tyto možnosti jen něco stejně štěknou do vzduchu a na nic to žádný další dopad nemá.

Ale Night City prostě je impozantní, třebaže čistě na povrchní úrovni, a atmosféru to má, obzvláště od večerních hodin do východu slunce, opravdu tuze kouzelnou. A, když zrovna nevypadává hudba či zvuky, je to i bez RT poctivým audiovizuálním štychem. A když se poštěstí a chvíli hrajete nerušeni závažnějšími brouky, tak to rozhodně umí pohltit i jako lecjakej immersive sim, přestože tím Cyberpunk není a nikdy ani být nechtěl. To jen já, ještě dlouho před trailerem z E3 2018, jsem si občas troufal toužebně doufat. Za pár měsíců si rád střihnu druhý průchod, snad k tomu budu mít pádný důvod v podobě již hotového produktu.

Dohráno za Nomáda na Hard s jedním krátkým přepnutím na Normal za 50h, všechny vedlejší mise, které mi hra dala, splněny. Ignoroval jsem ke konci jen gigs, kterých mi tam pravda zbylo fest.

Sbírka pohlednic

P.S. Za ten debakl s oldgen konzolemi zasloužíte lynč. :*

Pro: Atmosféra; worldbuilding + tučné všudypřítomné lore, ale jsou to všechno jen zdravé chutné tuky; top tier quest design; audiovizuál; scénář; VA; nabušený OST

Proti: Striktně průměrný až lehce nadprůměrný gameplay; tragikomická AI; herně beze smyslu pro detail; hafo nešťastných až vyloženě debilních design decisions; hrůzostrašný technický stav

+67 +72 −5
  • PC 90
I když pro mě byl CP 77 nejočekávanější hrou roku a druhou nejočekávanější hrou vůbec, tak jsem se na něj snažil těšit rezervovaně, abych nebyl zklamán. Ale ani přes to jsem se v posledních týdnech před vydáním neubránil fantazírování o motivech a chování postavy, kterou bych hrál.

Hra disponuje silnou nabídkou herních stylů a možností, které jsou plně funkční. Můžete se vydat na dráhu střelce na blízko nebo dálku, bojovat pěstmi či bodnými zbraněmi, stát se hackerem, tiše se plížit nebo se realizovat v kombinaci mezi tím vším.

Většina příběhu vás bude držet uvnitř futuristického města. Město je audiovizuálně nádherné a nechybí mu ani bohaté, chudé, kancelářské či tovární oblasti nebo venkov. Je vskutku co prozkoumávat. Ulice města jsou zaplněny obyvateli nejrůznějšího druhu, vzhledu a stylu života. Cítil jsem, že chci v Night City trávit čas. Vůbec mi nevadilo se pouze projíždět, objevovat a kochat se krásnými pohledy na město či jeho okolí.

Na maximální nastavení jsem narazil na mnoho dechberoucích momentů, které jsou tvořeny za doprovodu grafických efektů v podobě světel, stínů, odlesků, počasí apod. Ulice mohou být zaplněny způsobem, kterému dosud nekonkuroval žádný jiný titul. Má to ale i své stinné stránky. Lidí můžete potkat realistické proudy jako ve skutečné metropoli, fungují ale převážně jako kulisa.

Tyto nádherné pohledy na rušné ulice a blýskající se luxusní automobily v zácpě jsou neotřele doplňovány mrazivými okamžiky v noci, špínou a bordelem, nebo silným průvanem dystopie třeba uvnitř bytového areálu, kde jste donuceni se zamyslet nad světem, do kterého jste se dostali. Město a jeho život dokáže promlouvat a podsouvat spoustu emocí. To je jeho plusem.

Ačkoliv se nacházíme v otevřené a velké metropoli, je třeba zdůraznit, že se nejedná o městskou akci. Pokud se pustíte do činností, které z takových her znáte, tak to poznáte velice rychle. Tato hra je především RPG. A tuto fantazii i myšlenky plní na výbornou. Hlavním pilířem hry je příběh a způsoby, kterými skrze toto vyprávění můžete z herního hlediska projít. Příběhové myšlenky, postavy či zvraty považuji za vysoce kvalitní a mnohdy i působivé, přestože jsou třeba logické (závěr s Evelyn). Přesto všechno jsou ale „městské“ aktivity k dispozici a fungují. Není to ale nic jako kulečník, šipky apod. a rozhodně mi to tam nechybí.

Můžete se dostat do úžasu z akce a jejího hudebního doprovodu, z prostředí s nasvícením ve správnou herní dobu, detailů aut či jejich celkového zpracování (protáčení kol, túrování, jiskry z výfuků), že díky implantátům máte najednou úplně nové možnosti a můžete být ta postava z vašeho oblíbeného filmu. Že jsou kolize a možnost k pohybu na místech, kam jste pracně vyskákali pouze díky implantátu umožňující dvojitý skok. Oproti tomu si všimnete, že destrukční model, voda a chování AI nejsou silnými stránkami hry. Záleží na vás, čemu přisuzujete hodnotu a jak to nabourá vaši zábavu.

Za mě se jedná o kvalitní RPG uvnitř zajímavého světa, do kterého se chci vracet.

Ve hrách nemám potřebu vyzobávat všechny aktivity, pokud se nejedná o kvalitní dílo, které mě naprosto vtáhne. Naposled jsem tak učinil u předchozího velkého titulu autorů Cyberpunku. Zde jsem to udělal znovu. Rád. A chci víc.

Statistika:
- Dohráno 12. 12., nejtěžší obtížnost
- Ke dnešku: 120 hodin, všechny aktivity vyzobány, dohráno jako samuraj

Pro: příběh, postavy, svět, atmosféra, akce, gameplay, možnosti, nápady, téma, rychlé loadingy a timeskip, technické provedení dialogů

Proti: AI, crime systém, teleportování NPC

+53 +54 −1
  • PC 100
Před nějakým časem jsem označil, v komentáři, třetího Zaklínače za nejlepší (jednu z nejlepších) her uplynulé dekády. Že podobně budu moci označit i Cyberpunk 2077 bych ovšem nečekal. Popravdě jsem CD Projektu nevěřil, a se změnou zasazení (od klasického fantasy ke sci-fi), a tedy i samotné hratelnosti, jsem spíše čekal opak. Vývoj jsem tak prakticky přestal sledovat od prvního traileru, kdy se pro mnohé stalo nové dílo polských tvůrců prakticky nejočekávanějším titulem na mnoho nadcházejících let. Po neustálém tlaku hráčů stejnojmenné dílo vycházející z pen and paper předlohy (1988) vyšlo na sklonku roku 2020. Problémy na sebe nenechaly dlouho čekat, a Cyberpunk 2077 vlastně začal naplňovat mé očekvání. Tvůrci, tedy dle ohlasů komunity, nepřinesli to, co slibovali. Navíc ve stavu, za který by se mohla stydět i Bethesda.

O to větší zvědavost nastala, a tak jsem 2077 zapl co nejdříve (naštestí jde i pod W7). A první spuštění opravdu bylo potvrzením negativních fám. Nejdříve nešel zvuk, hra se stále přepínala do jiného jazyka, NPC předváděla  perfektní „T“, první projížďka městem znamenala pokles o desítky procent FPS… nicméně; atmosféra, detaily, audiovizuální dojem atd. byly zpracovány prvotřídně. Příběh po krátkém prologu zařadil ihned vyšší stupeň rychlosti a jen těžko se mi z Night City odcházelo. Ovšem příslib budoucích oprav a vylepšení byl, zvláště při reputaci CD Projektu, jen těžko určen k ignoraci, a tak jsem v nastalém "mezičase" obrátil svoji pozornost jinám. Během relativně krátké doby padlo pár opravdu zdařilých titulů (Ravenloft, Diablo, Tiberian Sun), nicméně byl to pouze předkrm před hlavním chodem. Ano, opravený Cyberpunk 2077 (od verze 1.06) je perfektní videohra které uděluji perfektní skóŕe.

Důvodů, proč tomu tak je, je mnoho. Schopnost vyprávět příběh v CD Projektu mají, o tom není pochyb, často také s potřebnou lehkostí a elegancí. Navíc v technickém zpracování, které v některých ohledech překonává i jinak dechberoucí Red Dead Redemption 2. Mimojiné svět z pera Mike Pondsmitha a estetikou Blade Runneru je opravdu dokonalá symbióza. Noční Night City plné světel, prvků rozličných kultur a svérázné módy i automobilů je místo, kam se v těchto uzavřených a zimních měsících budete rádi vracet (podobně jako Hong Kong ze Sleeping Dogs). Navíc v doprovodu sympatické(ho) průvodce, „V“. Menší mapka rozdělená na specifické části svítí desítky až stovky úkolů a jiných aktivit (závody, záchrany, koupě vozidel atd.), takže na výběr je opravdu široké spektrum aktivit. Na druhou stranu, byla by škoda se ochudit o kontinuitu hlavního příběhu, proto jsem volil při prvním průchodu spíše úkoly z něj. Bohužel je kvůli stížnostem mnoha hráčů na délku Witchera 3 (nebo je to kvůli nestihnutí dodělat plánovaný obsah?) příběh „V“ a Johnnyho poměrně krátký. A je to škoda, protože bych snesl klidně i trojnásobný rozsah.

Zvláště, když hraní baví. Nečekal jsem to, ale akční stránka se povedla, a RPG mechanismy, známé právě ze Zaklínače, také. Inventář je sice brzy plný všemožných předmětů, ale není to problém – ekonomika je totiž nastavena poměrně slušně, a lepší implantáty a všelijaká vylepšení jsou poměrně finančně náročnou kratochvílí. Utrácet tedy vždy jde (a to i za pěkná auta). Trochu škoda ovšem je, že většina kvalitnějších předmětů (zvláště oblečení) není esteticky nejpůvabnější. Takže při častém focení (photo mod!) jsem primárně využíval pohled z očí. Naopak zbraně budí respekt, a nejen, že dobře vypadají, ale často i zprostředkují výborný zážitek, akci. Osobně jsem nejraději využíval katanu a tedy boj na blízko, ale všemožné brokovnice a automatické pušky také nebyly k zahození. Výběr, jak Cyberpunk 2077 hrát, je opravdu široký. Zvláště, když stealth překvapivě funguje, a to samé lze říci i technických schopnostech ve stylu prolamování technologií (roboti, kamery, atd.).

Ačkoliv celá hra dnes funguje tak, jak má, a hraní je skvěle vyváženo (cestování, střelba, dialogy, ostatní činnost), tak hlavní předností je atmosféra a celkový vjem, který celé dobrodružství na hráči zanechá. Podobně jako u Witcher 3 mě nečekal žádný happy end, a bylo to jen dobře. Okolnosti k tomu ostatně směřovaly, a při závěrečných titulcích mě přepadl podobný pocit jako u závěru Disco Elysium. Nenazval bych to přímo melancholí, a už vůbec beznadějí, ale určité to mělo velmi daleko k radostnému splnění cíle (přežít). Ačkoliv bych mohl vytknout některé aspekty Cyberpunku, tak ve mně momentálně převládl dojem, že jsem lepší RPG titul nehrál od vydání Vampire: The Masquerade – Bloodlines v roce 2004. A moc lepší ocenění si ode mne tvůrci z CD Projektu asi nemohli odnést (ano, Bloodlines mám opravdu rád :). A mimochodem, Keanu Reevese, ač ho nějak zvláště nemusím, odvedl solidní kus práce a byl opravdu sympatickým společníkem na této pouti.

Laťka byla nastavena opravdu vysoko, a jen s těžkostí se mi nyní bude zapínat nový titul. Něco mi ale napovídá, že Death Stranding by mohl elitní dvojici z posledních let (Cyberpunk 2077 a RDR2) doplnit. Těším se ovšem na rozšířenou edici (případně datadisky?), protože Cyberpunk 2077 jsem si oblíbil ještě více jak třetího Zaklínače, a tvůrci tak překonali (zase) sami sebe. 

A zde nějaké momentky (riziko velkých spoilerů!).

Pro: zpracování, příběh, postavy, hudba, RPG mechanismy i akční složka, atmosféra, Nigh City

Proti: kratší hlavní příběh, bugy (dnes menšího rázu), problematický "release"

+51
  • PC 80
This is the end, choom.


Mezi severní a jižní Kalifornií se v píscích pustiny a vlastních odpadcích rozprostírá megapole Night City. Město má k utopické vizi budoucnosti daleko a stejně daleko má k dokonalosti i hra, která jej zobrazuje. Hlavní příběhová linka se celkem zdařile vine, ústřední charaktery jsou zajímavé až vyloženě výborné (k tomu více dále). Bohužel i v případě hlavních trumfů Cyberpunku jsou vidět zkratky omšelými a zapáchajícími uličkami velkoměsta. První kapitolou projdete s novým parťákem. Je z toho velké přátelství, které vám ale hra pustí doslova v režimu „fast forward“. Jako by na chudáka Jackieho už nezbyly CDPR peníze. A co hůře nezbyly peníze na pár lékárniček, které by se dobráckému medvědovi hodily. „V“ sám je asi škrt, neb mu žádnou nepodal (měl jsem jich stovky) a to si ke konci stejného questu s vervou jednu od Takemury šlehne. Holt… RIP Jackie Welles – Died of narrative reasons.    

Mohu však zároveň s klidem upokojit. Hlavní i vedlejší questy jsou jinak velmi kvalitní a snesou srovnání s těmi nejlepšími RPG v žánru. Podobně na ústřední postavy děje se můžete těšit. Johnny Silverhand je vynikající společník. Vzájemné špičkování s hlavním hrdinou není třeskutě vtipné. Ale je prodchnuto hezkou dávkou poctivého životního sarkasmu. Iluze nepřeje hra ani dalším. Semele stále věřící, důvěřující a zrazovanou Judy (mimochodem má parádní závěrečný quest). A celou hru drtí i Panam, kterou považuji za jednu z nejvíce „živoucích“ postav v historii RPG. Jo a taky mi trochu osobností připomínala Jaheiru v nějaké mladší verzi. :) Velmi dobrý je ale i Kerry. Z méně důležitých jsem si vedle dalších oblíbil i Delamaina či Meredith Stout. Opětovné setkání s touto „corporate bitch“ ve druhé kapitole bylo překvapením, které i dobře pobavilo. Zároveň však musím zmínit, že Witcher 3 byl přeci jen jinde. U Cyberpunku mě ústřední děj i hlavní charaktery bavily. Ale k emocionální horské dráze předchůdce bylo stále daleko.

Obecně je ale Cyberpunk vystavená kostra dinosaura, která s bídou drží pohromadě. Většina „contentu“ je s prominutím celkem odpad. Pravda, nic vás vyloženě nenutí čistit mapu od všech „Gigs“ a „NCPD Scanner Hustles“. Nicméně tvoří velkou část gameplay a jsou nudnější než otazníčky ve Witcheru 3. Mezi Gigs se tedy občas najde dobrý s velmi slušnou „backstory“. Bohužel ta je podána hlavně skrze čtení mailů a „shardů“. Což sice CDPR vše citelně zlevnilo, ale je to ten nejhloupější způsob, jak prezentovat solidní quest. Kde jsou ty melancholické obličeje i úplně posledních quest giverů z Witchera 3, smutná hudba a břízy lámající se v prudkém větru a dešti? Cyberpunk své kvality často prostě neumí prodat.

Sám jsem po zkušenosti z první kapitoly přikročil ke splnění všeho odpadu na mapě hned po startu té druhé. Mou nadějí a světlem na konci tunelu bylo, že tím dostanu až do konce hry jen sérii kvalitních hlavních misí a side jobs. Bohužel Cyberpunk je doslova prodchnut různými timery. A tak můj „V“ poslední dny hraní trávil především spaním a ježděním na motorce sem a tam.

V kopání se dá strašně dlouho pokračovat. Třebas ve hře je spousta různých gangů. Každý má svou „filosofii“ a občasně se protnou s cestou hlavního hrdiny dějem. Nicméně méně je někdy více. Raději příště pár frakcí ale s větší rolí. A ať se k nim dá třeba i přidat podle nálady hráče. Takhle tu máme tak jen Aldecaldos. Podobně musím zmínit další promarněnou příležitosti v podobě „zbrojí“ (tj. oblečení). Možný padnoucí legendary set je v posledku jediný. Vše ostatní skládáte podle toho, co přijde pod ruku. Můj „V“ tak většinu hry vypadal jako klaun. Nadto sami si můžete na legendary úroveň vykraftit jen pár věcí. Opravdu smutné a další příklad, kdy obří hra prostě není schopna udržet si svou kvalitu a konzistenci. S verzí 1.6 hra umožňuje uložit aš šest setů oblečení a tím je tenhle problém vyřešen. V kritice by se nadto opravdu dalo pokračovat. Strašný jízdní model (well... motorky jsou o něco lepší) - opět vyřešeno s updaty, bugy atd.

Krátce pak k HDR. I v aktuální verzi (1.6) platí, že HDR je zcela fejkové, maximální jas hry je jen okolo 500 nits (cd/m2) a v posledku SDR nabízí lepší a věrnější obraz. Pro více detailů viz zde.

Cyberpunk 2077 mi zabral přes sto dvanáct hodin. Kdyby zabral třicet či čtyřicet, tak by byl o mnoho lepší hrou. Je symbolem planých slibů, zlomených nadějí. A hlavně symbolem studia, které si ukouslo příliš velké sousto a neumělo včas zařadit zpátečku jinak než vyházením mnoha herních fičur. Kladu si ale otázku, proč bylo třeba zachovat ten předlouhý gameplay. A obětovat konzistentní herní zážitek a tedy i kvalitu.

Pro: hlavní dějová linka a side jobs, některé charaktery.

Proti: množství spamu v rámci gameplay, narativní zkratky, bugy, fejkové HDR.

+50
  • PC 80
Cyberpunk 2077 musí být pro většinu hráčů alespoň nějaké zklamání, i kdybych tím tvrzením ignoroval technický stav hry. Poslední dobou mám ten problém, že ve hrách začínám místo tvůrčí vize a nějakého pocitu z uceleného produktu spíš vidět kompromisy, které musely být učiněny a utrpení a pot vývojářů, kteří až do poslední chvíle lepili co mohli. A Cyberpunk je novým králem tohoto pocitu. A pohár trpělivosti zde v jednu chvíli opravdu přetekl. Moje V většinu hry nepotřebovala v těle zbytečný šrot, zachovávala si lidskost, co to jen šlo. Ale jednoho dne byla indoktrinována lží, že jí výměna rukou umožní otevírat dveře, do kterých by se jinak nedostala. Dává to smysl, nové paže učiní z V superčlověka, popisek u předmětu taky tvrdí, že to půjde. Tak hurá do investování. A tak V ztratila cit v dlaních, přišla o něhu.. provedla to ještě předtím, než pohladila Judy po tváři a tak na dlani nikdy nepocítí její teplo a … chudák Judy, vždyť ji půjde neustále o život. V prstech V bude až do konce života vrčet, cvakat a různě přeskakovat. Bude muset být neuvěřitelně opatrná kolem porcelánu a nejhorší na tom je, že s dveřmi ji to nijak nepomůže. Řekli ji, že nemůže - ať to ani nezkouší. A tak milá V, s nadliskou silou, stále není schopna otevřít zamčené dveře ani uzvednout těžký kulomet ze země. A pak po Vánocích přijde programátor, udělá ctrl+c, ctrl +v, odbouchá něco enterem. A vše se změní. Nebo třeba ne. Nebo jen smažou text z popisku paží. Nikdo neví.

Jo, super pocity ze hry, kde byl člověk v podobných pocitech už tak utopený.

A jako trochu ambivalentní je pak i mé zklamání z toho, že krom rukou nevidíme na těle žádné augmentace. Ne, že by to byl vyloženě můj sen, ale nějak mi dávalo smysl, že hráč ze sebe bude moci udělat druhého Adama Smashera, nebo třeba Lizzy Wizzy. O tom Cyberpunk je, ne?

A šestý atribut který je ve hře, ale nevidíme ho? Protože už mysleli na DLC? Prdlajs, měli určitě komplexnější mechaniky ohledně Johnnyho a jeho vztahu k vám, ale na konci to vystřihli, proto padl taky jejich plán publikovat roadmapu všech budoucích DLCček, protože tam určitě přijde něco, co na poslední chvíli vystřihli, nikdo mě nepřesvědčí o opaku. Poslední měsíce polovina lidí opravovala chyby a polovina lidí zamykala obsah, na který nezbyl čas.

Kdyby tohle byly jediné problémy, kterou hru trápí, byl bych rád. Ale všechny vedlejší úkoly, které měly být gró mi přijdou jen jako docela dobré. A když už se naskytlo něco zajímavějšího, tak to skončilo v tom nejlepším. Jenže jsem si během toho vzpomněl i na svou nejoblíbenější hru Vampire the Masquerade: Bloodlines. Pitomé stoky, pitomá loď, pitomé Groutovo sídlo, pitomé panství Giovannů – vždyť vlastně vše co na hře zbožňuji se týká jen světa, postav, dialogů, hudby a atsmosféry obecně, ne geniality úkolů. A to je i zde. Baví mě bloumat ulicemi a řešit pouliční zločin a drobné kšeftíky. Ale přesto to zde, aby se ze hry stala moje srdcovka nestačí a doufám, že to změní DLCčka. Hra mě bavila neuvěřitelně. I Zaklínače 3 jsem na nějakou dobu (asi rok) přerušil. Tady jsem jel nepřetržitě a už se moc těším, až se do Night City vrátím. Za každý dialog navíc s mými oblíbenými postavami bych byl ochoten zaplatit. Vlastně tak málo by stačilo, aby to pro mě najedou byla devítková hra. Přidat trochu víc komunikace s postavami když to na nich stojí. Jsou tam romance, které jsou skoro jedny z nejlepších, co kdy ve hrách byly a docela se kolem nich točí podstatná část hry. To je tak těžké vymyslet nějakých 5 následných dialogů, které se spustí po úspěšné romanci, pokud té postavě zavoláte? Třeba co 24h jednu, než se vyčerpají? Kolik je to práce? Kolik je práce zaimplementovat do hry nějak email V, když už má v bytě počítač - s nutností se do něj vracet by tam mohly být další interakce s Johnnym. Kolik úsilí by stála garáž? Holič? Komunikace s Johnnym na vlastní popud. Hlavně že ten systém telefonu musel být do hry přidaný až hodně pozdě, protože něco tak odporného jsem ještě neviděl. Jména jsou seřazeny náhodně a hodně štěstí v hledání SMSek, když si ji nestihnete přečíst hned, jak na vás vyskočí. Občas mi někdo poslal fotku a nic se nezobrazilo. Volat někomu z vlastní iniciativy je taky zbytečné. Je mi jasné, že ze hry druhé Red Dead Redemption 2 nebude, ale to ani není potřeba, ať tam jsou NPCčka jen jako kulisa, ať s nimi žádná interakce není.. ale sakra máte ve hře hrstku opravdu skvělých postav a poněkud uspěchaný příběh – tak to naplňte interakcí s nimi! Třeba místo úkolů s týpkem, který má místo nosu granát, nebo deprese kvůli mrtvé želvě… nebo box, sakra.

Čekal jsem, že se u hry budu cítit nepříjemně (v dobrém slova smyslu - u tohoto prohlášení myslím převážně na seriál Mr. Robot). Že si hodně budu muset domyslet sám. Že nebudu vědět komu věřit. Že budu hackovat počítač nějakého vysoce postaveného člověka, aniž by mě k tomu hra nějak vyzvala a dozvím se tam něco, co by se časem mohlo hodit.. ale ne, hra vás vede za ručičku: vejdi → promluv s Judy → odejdi z pokoje →zavři dveře → počkej na Judy → promluv s Judy → odejdi. Tohle je celá hra. A když už jsem měl v jednu chvíli pocit, že jde o hodně (politici), tak quest vyšuměl do ztracena, ač pocity z něj mám po dohrání hry nejsilnější. Prozkoumávání sítě taky mohlo být trochu zajímavější. Je zde určitě potenciál do budoucna.

Budu rád, pokud se světu Cyberpunku budou věnovat i nadále, třeba i na úkor potenciálního nového Zaklínače. Je to dle mého nejlepší možný setting. Překvapivě se jim podařila akční složka. Město je neuvěřitelné a hra světel a stínů, mlhy a do toho naprosto dokonalé zvuky všeho okolo činí z Night City mé nejoblíbenější herní místo. Postavy jsou zde lepší, než v Zaklínačovi. Úkoly, které by měly sloužit jen jako výplň herní doby, jsou tu lepší, než kdekoliv jinde. A jistě nás čeká ještě dlouhá cesta všelijakých rozšíření. Takže přes značné zklamání mám nutkání po odeslání komentáře hru znovu zapnout.

Co jsem myslel, že bude revoluční, je velmi dobré.
Co jsem myslel, že bude průser, je velmi dobré.
Takže vlastně dobré, ne?

Pro: Město; Postavy; Hudba a zvuky; Atmosféra

Proti: Bugy; Žádné dech beroucí úkoly; Plytkost (či ořezání) některých mechanik, Občas mi neseděl dabing ženské V

+46 +50 −4