A Year of Rain je klasická RTS působící jako pokračování Warcraft III: Reign of Chaos s bytelným konceptem a rozsáhlou kampaní, kterou je možné projít samostatně nebo ve dvou hráčích v kooperaci. Duo hlavních hrdinů, kteří společně mohou prožít epická dobrodružství zastupují trojici zcela rozdílných frakcí. Hráči se mohou rozhodnout pro lidské hrdiny z Rupahova domu, zástupce přírodních národů z frakce Divoké prapory nebo vezmou zavděk nemrtvými hrdiny Neklidného regimentu. Kooperativnímu režimu je tak přizpůsoben i celkový design misí a schopnosti hrdinů, kteří jsou předurčeni k týmové spolupráci.
Autoři A Year of Rain postavili svoji hru na osvědčených základech žánru a připravili dynamicky se měnící mise kombinující budování základny s ovládáním menších jednotek. Přítomno je také několik inovativních prvků, mezi nimiž vyčnívá především zaměření na kooperaci a spolupráci dvou hrdinských reků v průběhu celé kampaně. Novinkou může být i multiplayerový mód Against All Odds, v němž se utkají dva dvoučlenné týmy. Jeden tým ovládá pouze hrdiny, druhý je složen z armády čítající běžné jednotky. Tento online herní režim doplňuje již známý skirmish PvP mód.
Isair
Potencionálně solidní následovník Warcrafta 3 či alespoň alternativa pro ty, které W3 již omrzel, nicméně bohužel vydána v podstatě v Early Access fázi a autory vydávána za kompletní produkt.
Ono to tak nějak hratelné je, ale... skirmish nabízí pouze 6 map, možnost hry 2vs2, 1vs2 či 1vs1, nejde nastavit „random“ národ či hrdina u AI, nejde nastavit obtížnost AI, přičemž AI nepřítele není příliš vysoká, občas překvapí, ale zpravidla platí, že jakmile mu padne hrdina, začne se všemi jednotkami utíkat směrem ke své základně, jakkoliv je v přesile a snadno by vás smetl (čímž mu dokážete zdevastovat půlku armády v podstatě bez jediné ztráty), občas vyloženě blbne, těží pouze zlato, nikoliv dřevo, postaví si jen 2 budovy a dokolečka produkuje jeden typ základní jednotky (která dřevo k výrobě nepotřebuje). Čímž skirmish rychle omrzí (alespoň v SP).
Pak tu máme ještě nějaké další módy, které jsou označeny jako „v beta fázi“, nevypadají špatně, ale jistě by nějaké to doladění a balance snesly... máme tu defense pouze pomocí hrdinů, kdy bráníte hrad před neustálým útokem hord nepřátel. A pak je tu jakýsi payload mód (jeden tým musí dotlačit "vozík" do základny druhého týmu), který je hratelný pouze v multiplayeru (ten jsem tedy pořádně nevyzkoušel).
Kampaň je k dispozici pouze za jeden národ ze tří (za lidi), tudíž příběhově nedokončená, v jednotlivých misích nelze ukládat hru a navíc působí až příliš frenetickým, uspěchaným dojmem. Moc mi nesedne, že více jak polovina misí je bez budování základny, nýbrž pouze s hrdiny a přesně daným počtem jednotek, navíc tu je poměrně dost nepříliš padnoucích boss fightů, které jako kdyby vypadly z nějaké Zelda like arkády. Zbytek misí na tom zpravidla není o moc lépe a často místo klasického budování základny a likvidování nepřátelské obrany tu je vždycky nějaký „game changer“ (buďto se spawnují suroviny, které sbíráte, tudíž nemusíte tolik řešit ekonomiku či máte nějaký ultra silný trpasličí obléhací stroj, který za určitý obnos zlata vymaže jedním šmahem téměř celou základnu nepřítele), čili se z toho úplně vytrácí nějaké klasické budování základny, těžba surovin, postupné ničení obrany nepřítele... to je tu odstrčeno v podstatě na druhou kolej na úkor vyšší rychlosti gameplaye :/ (holt by asi na to dnešní teen pařánci neměli trpělivost), ale některé nápady nejsou špatné, kdyby byly lépe doladěny.
Vyprávění příběhu působí neskutečně chaotickým dojmem a přeskakuje z jedné události do druhé, ještě je plné rádoby kůl akčních cutscének, které působí všelijak, jen asi ne jak autor zamýšlel... ve srovnání s cutscénami Warcrafta 3 či třebas Armies of Exigo je to vážně nebe a dudy. Je úsměvné, že hned po Year of Rain jsem si zahrál první Warcraft a kampaň v něm (i přes debilní ovládání a ještě spoustu nedotažeností) mě bavila asi tak stokrát více než celé Year of Rain, o druhém či třetím dílu ani nemluvě.
Pathfindig je také docela tragický, jednotka si tak nějak cestu k cíli najde, pokud kliknete z jednoho rohu mapy do druhého, ale blbě se orientuje v chumlu, kdy jedna naráží do druhé a nejde/neútočí jak by měla, čili je musíte po jedné navádět. Optimalizace se taktéž nevyvedla, hra má určitý styl, ale nepůsobí zrovna hardwarově náročně, přesto při větším počtu jednotek na mapě se již začne nepříjemně trhat (a nastavení grafiky v podstatě ničemu nepomáhá).
Potenciál to mělo, asi i jako kompletní produkt by se nejednalo o kdovíjaký zázrak, ale minimálně multiplayerové zápolení či skirmishe by mohly být dost zábavné, kór v dnešním RTS suchu... škoda, že to nedopadlo, za 1€ za které jsem to koupil, to byla ucházející jednohubka, ke které se asi vracet nebudu, ale za plnou cenu to určitě není (reálnou cenu bych viděl tak maximálně kolem 5€, říci si více za tento polotovar, je od autorů vyložená drzost). Od Daedalicu bych čekal něco víc...
Ono to tak nějak hratelné je, ale... skirmish nabízí pouze 6 map, možnost hry 2vs2, 1vs2 či 1vs1, nejde nastavit „random“ národ či hrdina u AI, nejde nastavit obtížnost AI, přičemž AI nepřítele není příliš vysoká, občas překvapí, ale zpravidla platí, že jakmile mu padne hrdina, začne se všemi jednotkami utíkat směrem ke své základně, jakkoliv je v přesile a snadno by vás smetl (čímž mu dokážete zdevastovat půlku armády v podstatě bez jediné ztráty), občas vyloženě blbne, těží pouze zlato, nikoliv dřevo, postaví si jen 2 budovy a dokolečka produkuje jeden typ základní jednotky (která dřevo k výrobě nepotřebuje). Čímž skirmish rychle omrzí (alespoň v SP).
Pak tu máme ještě nějaké další módy, které jsou označeny jako „v beta fázi“, nevypadají špatně, ale jistě by nějaké to doladění a balance snesly... máme tu defense pouze pomocí hrdinů, kdy bráníte hrad před neustálým útokem hord nepřátel. A pak je tu jakýsi payload mód (jeden tým musí dotlačit "vozík" do základny druhého týmu), který je hratelný pouze v multiplayeru (ten jsem tedy pořádně nevyzkoušel).
Kampaň je k dispozici pouze za jeden národ ze tří (za lidi), tudíž příběhově nedokončená, v jednotlivých misích nelze ukládat hru a navíc působí až příliš frenetickým, uspěchaným dojmem. Moc mi nesedne, že více jak polovina misí je bez budování základny, nýbrž pouze s hrdiny a přesně daným počtem jednotek, navíc tu je poměrně dost nepříliš padnoucích boss fightů, které jako kdyby vypadly z nějaké Zelda like arkády. Zbytek misí na tom zpravidla není o moc lépe a často místo klasického budování základny a likvidování nepřátelské obrany tu je vždycky nějaký „game changer“ (buďto se spawnují suroviny, které sbíráte, tudíž nemusíte tolik řešit ekonomiku či máte nějaký ultra silný trpasličí obléhací stroj, který za určitý obnos zlata vymaže jedním šmahem téměř celou základnu nepřítele), čili se z toho úplně vytrácí nějaké klasické budování základny, těžba surovin, postupné ničení obrany nepřítele... to je tu odstrčeno v podstatě na druhou kolej na úkor vyšší rychlosti gameplaye :/ (holt by asi na to dnešní teen pařánci neměli trpělivost), ale některé nápady nejsou špatné, kdyby byly lépe doladěny.
Vyprávění příběhu působí neskutečně chaotickým dojmem a přeskakuje z jedné události do druhé, ještě je plné rádoby kůl akčních cutscének, které působí všelijak, jen asi ne jak autor zamýšlel... ve srovnání s cutscénami Warcrafta 3 či třebas Armies of Exigo je to vážně nebe a dudy. Je úsměvné, že hned po Year of Rain jsem si zahrál první Warcraft a kampaň v něm (i přes debilní ovládání a ještě spoustu nedotažeností) mě bavila asi tak stokrát více než celé Year of Rain, o druhém či třetím dílu ani nemluvě.
Pathfindig je také docela tragický, jednotka si tak nějak cestu k cíli najde, pokud kliknete z jednoho rohu mapy do druhého, ale blbě se orientuje v chumlu, kdy jedna naráží do druhé a nejde/neútočí jak by měla, čili je musíte po jedné navádět. Optimalizace se taktéž nevyvedla, hra má určitý styl, ale nepůsobí zrovna hardwarově náročně, přesto při větším počtu jednotek na mapě se již začne nepříjemně trhat (a nastavení grafiky v podstatě ničemu nepomáhá).
Potenciál to mělo, asi i jako kompletní produkt by se nejednalo o kdovíjaký zázrak, ale minimálně multiplayerové zápolení či skirmishe by mohly být dost zábavné, kór v dnešním RTS suchu... škoda, že to nedopadlo, za 1€ za které jsem to koupil, to byla ucházející jednohubka, ke které se asi vracet nebudu, ale za plnou cenu to určitě není (reálnou cenu bych viděl tak maximálně kolem 5€, říci si více za tento polotovar, je od autorů vyložená drzost). Od Daedalicu bych čekal něco víc...
Redfield
Pro: Warcraft 3 like hratelnost
Proti: Kampaň, příběh, patfinding, optimalizace, nedoladěnost téměř ve všech ohledech.