V interaktivním příběhu Wheels of Aurelia hrajete za mladou Lellu, která brázdí západní pobřeží Itálie 70. let na slavné trase Via Aurelia ve svém zánovním voze a je jen na vás, kam s ní během patnácti minut dojedete a co s ní zažijete.
Tato interaktivní fikce z pohledu izometrické jízdní hry se zaměřuje na znovuhratelnost a nabízí až šestnáct různých zakončení. Je jen na vás, kam až budete chtít dojet a to bude dané jak vaší jízdou, tak vašimi reakcemi v průběhu hry. Hra navíc nabízí dobový soundtrack, stylizované grafické zpracování a hlavně atmosféru doby – tedy doby terorismu, únosů a politických nepokojů v Itálii. Je jen na vás, jak tuto dobu budete prostřednictvím interakce s prostředím chtít poznat.
Na základě vašich reakcí můžete být součástí automobilových honiček, nelegálních pouličních závodů a nebo napjatých diskuzí, ve kterých se dozvíte, kdo jsou vaši spolucestující, které jste například náhodně nabrali na cestě coby stopaře.
Zajímavý koncept, ale spíš než regulerní hra je to spíš hříčka na pár minut. Kombinace řízení a kecání s různými osobami je dost vražedná jak v živém autě, tak i v této hře - nedá se pořádně věnovat ani jednomu. Jednoznačně nejsilnějším prvkem této hříčky je vydařená italská osmdesátková hudba, ale to ke kvalitnímu titulu nestačí.
P.S. Tohle jsem si poznamenal ke hře, když jsem ji před třemi lety dohrál. Je to sice krátké hodnocení, ale i teď s odstupem času si myslím, že dostatečně výstižné. Jezdit s autíčkem omrzí hodně brzy a předscriptované akce či rozhovory nejsou nijak světoborné a ne vždy se stihnete dobra konce
P.S. Tohle jsem si poznamenal ke hře, když jsem ji před třemi lety dohrál. Je to sice krátké hodnocení, ale i teď s odstupem času si myslím, že dostatečně výstižné. Jezdit s autíčkem omrzí hodně brzy a předscriptované akce či rozhovory nejsou nijak světoborné a ne vždy se stihnete dobra konce
Pro: italská osmdesátková hudba, podařené slušná grafika
Proti: extrémní krátkost, povětšinou nuda, kombinace kecání a řízení neumožňuje soustředit se ani na jedno pořádně