Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Rise of the Argonauts

12.12.2008
16.12.2008
68
47 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Příběh tohoto akčního RPG je zasazen do starověkého Řecka a začíná se odvíjet na ostrově Iolcos v Egejském moři, kde se schyluje ke svatbě mezi králem Jásonem a jeho budoucí chotí Alcmenou. Obřadní síň ovšem přepadnou zrádní Morienové a Alcmena je zabita. Takto začíná Jásonova dlouhá cesta za odplatou, na které se bude muset vypořádat s temným proroctvím.

Hra je sice akční RPG, ale její velkou část tvoří dialogy s NPC. Soubojů je ovšem také dost, ať už proti řadovým monstrům nebo proti bossům. Hráč má k dispozici tři druhy zbraní (meče, oštěpy, palcáty), se kterými může provádět různé typy a kombinace útoků, a také k sobě může přibrat spolubojovníky (např. Herkules). Krom sečných zbraní lze také používat speciální schopnosti ze čtyř talentových stromů, představovaných čtyřmi bohy (Apollo, Athéna, Áres a Hermés). Přízeň těchto bohů, za níž se dají schopnosti pořizovat, se dá získat dvěma způsoby. Buď plněním nebojových úkolů zadávaných prostředníky jednotlivých bohů, nebo prostým zabíjením nepřátel a jejich následným obětováním pro vybraného boha.

Herní lokace odpovídají charakteru starověkého Řecka. Nechybí tedy chrámy, přímořské oblasti, pahorkatiny, ostrovy a podsvětí, známé jako Tartaros.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 70
Rise of the Argonauts jsem před vydáním hodně sledoval, vyhlídka na antické Řecko z bájí se mi zamlouvala. Nicméně jsem po vydání na hru tak nějak pozapomněl a nepříznivé recenze mi pocit do hraní nepřidaly. O to větší to pro mě bylo překvapení, když jsem se do toho nakonec pustil.

Jakmile jsem se přenesl přes nastavení krásné grafiky skrz texťák, už mi nic nebránilo dojít ke zjištění, že RotA je vlastně takový Mass Effect. RPG prvky tu člověk snad nenajde ani pod lupou, naopak hra staví na příběhu a skvělě napsaných dialozích. Jako Mass Effect. Ostatně celá příběhová linka vypadá podobně jako u Mass Effectu. Probijete se přes začátek, dostanete loď, vydáte se do různých koutů světe, naverbujete společníky a nakonec se vrátíte zachránit to, kde to všechno začalo. Vesměs je to ale dobře, že se vývojáři chytili dobrého základu a nesnažili se vymýšlet nějaké nesmyslné kreace. Stejně tak se celkové podání řeckých bájí drží někde mezi věrností a ignorancí, z čehož vznikl docela zajímavý pohled na Jásonovo dobrodružství.

Kromě příběhu a dialogů staví RotA ještě na jedné věci: soubojích. I přes to, že vypadá zprvu jako klasická mlátička boje jsou někdy servírovány poměrně střídma a pokud nepočítám božské síly, tak není ani mnoho útoků, které je možno použít.

Docela mě překvapila i herní doba, čekal sem zprvu pár hodin zábavy, ale i přes absenci propracovanějších vedlejších úkolů se herní doba vyšplhala někam k 15 hodinám, což nepovažuju za nejhorší.

A málem bych zapomněl na zvuk. Jak hudba, tak dabing byl totiž excelentní a jenom podkreslovali atmosféru hry.

Nakonec se tedy s Rise of the Argonauts stal důkaz toho, že bych měl dát méně na recenze a víc na vlastní úsudek...

Pro: Atmosféra, příběh, dialogy, zvuk, neobyčejný pohled na předlohu

Proti: Problémy s grafikou (nastavení, pár chybějících textur), absence opravdu RPG prvků

+17
  • PC 70
Po Rise of the Argonauts jsem pokukoval již v době vydání, ale nebyla to hra, co bych si musel nutně pořídit. Po čase jsem ji zahlédl kdesi na netu v hodně pěkné slevě a tak jsem dlouho neváhal a hru si koupil.

Původně jsem čekal spíše klasickou rubačku ve starověkých kulisách, ale o to více mě překvapilo, že RotA vlastně ani moc akční hrou není, ale stěžejním prvek jsou u ní dialogy a příběh. Příběhové hry já rád, ale faktem je, že je RotA hrou až přehnaně ukecanou. 50% herní doby se mluví, 30% hry se běhá a 10% hry se bojuje. Hra mi v mnohém připomínala BioWare tituly jen s tím rozdílem, že to ani zdaleka není tak vtahující, jako třeba takový Mass Effect, který jsem vydržel hrát i pět hodin v kuse. Prostředí starověkého Řecka vypadá pěkně, dialogy jsou napsány skvěle, ale samotný příběh je až moc obyčejný. Od začátku víte, jak to dopadne. Také postavy jsou málo charakterní a moc jsem se s nimi nedokázal sžít. Může za to možná i herní doba, která je na RPGčko dost krátká. Co se týče questů, jsem vesměs spokojen. Sice se jedná prakticky jen o běhání sem a tam (prostředí je zoufale neinteraktivní), ale díky pěkně napsaným dialogům a docela hezké grafice je radost je plnit. Soubojů je spíše poskrovnu, ale jsou super (možná právě proto, že jich moc není). Rozhodně nejsou jednoduché, ale ani bych je nenazval frustrujícími. Jednoduše řečeno jsou vyvážené.

Verdikt: Rise of the Argonauts je solidní hra snažící se napodobit Bioware tituly, ovšem ne zcela se ji to daří. Ve všem je o třídu horší – počínaje příběhem, konče animacemi a grafikou. Rozhodně ale není špatnou hru a fandům příběhových akčních RPG bych ji rozhodně doporučil.

Pro: prostředí starověkého Řecka a zapracování tehdejší mytologie do příběhu, dialogy, zábavné souboje, hudba

Proti: neinteraktivní prostředí, technická nestabilita hry, předvídatelný příběh a konec

+14
  • PC 60
Řeckou mytologii mám rád, především pak u filmové tvorby. Původní Souboj titánů, který měl i na svou dobu mizerné efekty, si jednou za čas doma pustíme a špatný není ani o téměř dvacet let starší film Jáson a Argonauti, kde efekty naopak vypadají stále k světu. Proč si tedy nevyzkoušet putování za zlatým rounem i v herní podobě?

Ano, příběh je tu značně upraven, ale přesto mě to neokoukané a trochu minimalistické starořecké prostředí oslovilo. Jolkos, Delfy nebo Mykény se svou arénou měly něco do sebe a i za ty satyry, minotaury, kentaury a známé postavy, které jsem na své cestě potkával, jsem byl rád. Každé takové setkání mě potěšilo a bylo jedno jestli se jedná o Argonauty v čele s Héraklem/Herkulem a Achillem, nebo o Daidala či Persea. Všechny postavy se ale nepovedly, třeba Medúsa byla příšerná.

Zajímavým prvkem bylo zasvěcení se čtyřem bohům - Apollovi, Áreovi, Athéně nebo Hermovi. Buď jsem v jejich jménu konal hrdinské skutky anebo volil příslušné odpovědi v rozhovorech, abych získal potřebné zkušenosti a mohl si za ně kupovat nové schopnosti. Takhle jsem si vymaxoval Herma a Apolla a u zbývajících dvou bohů jsem toho utratil daleko méně. Asi čtyři pětiny hry to vypadalo, že půjdu s hodnocením hodně vysoko, možná až někam na úroveň RPG Venetica, jenže pak se to zvrtlo.

Pominu, že jsem byl na konci i na legendární obtížnost téměř neporazitelný, to je problém spousty RPG, ale ve zmíněných prvních čtyřech pětinách hráli prim především rozhovory a souboje přišly na řadu spíše v omezené míře. Jakmile jsem se ale dostal do Tartaru, rozhovorů značně ubylo a neustále se na mě vrhaly hordy nových a nových nepřátel, vyskakujících doslova ze země. Na doplnění chybějících souhvězdí to bylo dobré, ale radši bych byl, aby zůstala nedokončená, protože to nebylo nic jiného, než neskutečná otrava. Jediným plusem na Tartaru byly asi jen titánští bratři Prométheus a Epimétheus.

Návrat na Jolkos byl tou samou písničkou, jen se všechno dělo na menší ploše. A závěrečný souboj? Jeden z nejhorších, co jsem zažil. Finální nepřítel, strejda Pelias, na mě posílal fialové hlavy, blesky a střely a já nevěděl, co dělat. Po pár pokusech jsem na to přišel, jenže pak nastala změna a musel jsem se učit novou taktiku. Při další změně už jsem se podíval na video, protože mé nervy byly na pochodu. Takhle opravdu ne. Následně jsem se však celkem pobavil, protože na svatbě Jásona s Alkménou byla spousta svatebčanů, přitom ještě před pár okamžiky vyseli na šibenicích, byli napíchnuti na kůly nebo jejich mrtvoly plavaly v moři.

Závěr mi tak dokonale zkazil zážitek z předchozího hraní. Rise of the Argonauts rozhodně není špatná hra, sice zde nejde přednastavit ovládání, ale nakonec jsem si na něj zvykl. Nebýt těch zpackaných posledních částí, nejspíš bych ji i doporučoval, takhle ale nemohu.

Pro: řecká mytologie, lokace, nepřátelé, postavy, zasvěcení bohům, rozhovory

Proti: Tartaros, návrat na Jolkos, nelze přenastavit ovládání

+14
  • PC 70
Opět se potvrdila má doměnka že hra která je recenzenty opomíjená, hodnocena lehce nadprůměrně a některými dokonce za hranici podprůměrnosti, má nezměrné kvality a ukrývá solidní proci zábavy.

Rise of the Argonauts je příběh Jásona a jeho Argonautů za výpravou pro zlaté rouno a pomstu. Hlavní problém proč hra sklízela jen lehce nadprůměrné hodnocení, je že je posuzována jako RPG. Byla sice prezentována jako RPG, ale lepší přirovnání je pro ni akční adventura. Proč? Jelikož hodně času strávíte u dialogů které jsou základem příběhu a mají zde opravdu velký prostor. A jsou napsány velmi dobře.

Potom zde máme vynikající souboje s antickými potvorami které jsou ztvárněny opravdu na výbornou. Boje jsou opravdu atmosférické a skvěle se u nich odreagujete, a také jsou opravdu drsně zpracovány. Hodně dobrá je taky celá atmosféra hry přeci jen takovéto bájné prostředí není viděno každý den ve hrách a ještě v takovéto kvalitě.

Atmosféru navíc dokresluje opravdu nádherná grafika, která dokáže uchvátit až se budete procházet v Mykénách kde na vás budou dýchat dějiny, a nejen zde tak to je okamžik hodný zapamatování. Nebo setkání s bájnými titány které působí dosti emotivně zanechá v hráči hodně silný dojem a budu si ho hodně dlouho pamatovat.

Bez solidní hudby a dabingu by byl zážitek ze hry poloviční, což zde naštěstí nehrozí. Za excelentní hudbou stojí uznávaný Tyler Bates který své kvality již prokázal například ve filmu 300. K dabingu není co vytknout je v angličtině zní věrohodně a přesvědčivě, k dispozici jsou české titulky.

Závěrem dostáváme kousek který byl z nepochopitelných důvodů recenzemi schazován a nedoceněn. Hra je to vskutku originální s naprosto pohlcující atmosférou, výbornými souboji a spoustou dialogů které hru obohacují. Nyní jen doufat že hra budeme mít nějaké pokračování které by rozhodně nebylo na škodu. Jak je vidět i z použitých screenů spoustu toho autoři ve finále do hry nedali a některé postavy a potvory úplně vypustili. Tak snad na ně dojde příšte.

Pro: Mýtický svět, hrdinové a solidní a originální protivníci, hratelnost a grafické pojetí

Proti: Hardwarové problémy, některé pasáže trošku matoucí

+12
  • PC 30
Rise of the Argonauts nezapře jistou inspiraci novějšími tituly od Bioware corp., proč mě tedy vlastně, na rozdíl od nich, tak bavil? Inu, pravděpodobně spoustu lidí, kteří příliš nemusí ony Bioware tituly, určitě potěší, že se v prvé řadě nejedná o takovou nudnou "telenovelu":). Společníci si nevylévají srdéčka, neotravují s každým svým sebemenším problémem, nýbrž diskutují povětšinou k věci, tj. dané problematice, ději. To samé naštěstí platí u rozhovorů s „běžnými“ občany. Ty vás nenudí svým životním příběhem a kecáním o počasí, nýbrž jdou opět ihned k věci, přesto však nejsou rozhovory nijak strohé. Stejně tak každý obyčejný sedlák vás neotravuje nějakým nudným, poslíčkovacím úkolem. RotA se nesnaží hráče udolat pod nánosem tuctových, vedlejších questů, nýbrž nabízí pouze 4-5 questů na lokaci (bohužel též nepříliš povedené, nicméně alespoň nejsou zdlouhavé) a hráče se snaží držet především u hlavní linie.

Co se level desingu týká, jedná se vlastně o jeden velký koridor, za nějž by se ani leckterá FPSka nemusela stydět, naštěstí vás po cestě zpravidla čeká spousta různých „překvapení“, pročež přestože lineární, není putování nudné. Samotné prostředí je pak vcelku pěkné, především díky zasazení do mytologického starověkého Řecka, které, dovolím si říci, není ve hrách hojně využívané a oproti tuctovým fantasy je to příjemné osvěžení. Navíc pro starověké Řecko mám celkem slabost.
Soubojový systém je opravdu zábavný, hezky se na něj dívá, ale čekal jsem větší variabilitu, ať už co se týká nepřátel a způsobu jejich likvidace (nepřátel by se dalo spočítat na prstech jedné ruky a na všechny bohužel povětšinou stačí stejná taktika), tak i v používání nějakých těch „božských sil“, z nichž drtivá většina je bohužel pasivních, či se „spouštějí“ automaticky, pročež i když úderů máte k dispozici hned několik, po čase začnou být souboje krapet repetitivní a to i přestože jich ve hře není mnoho.

Bohužel trochu zamrzí osekání, či lépe řečeno nedotažení některých rpg prvků. Samotný vývoj postavy není až tak hrozný (znám spoustu horších;)), k dispozici máte 4, vcelku opravdu rozsáhlé stromy dovedností, nicméně schopnosti jsou si povětšinou dosti podobné a navíc 90% z nich je, jak už bylo výše řečeno, pasivních. To samé se týká výzbroje hrdiny, kdy si prakticky měníte pouze zbroj a 3 druhy zbraní, nemáte možnost výbavu nakupovat či prodávat. Naštěstí jsou veškeré předměty svými schopnostmi dostatečně zajímavé a rozdílné a není jich přehršel, čili jsem po dlouhé době opět zažil tu dětinskou radost ze získání předmětu nového:).

RotA je nicméně přesto skutečně zábavná hra, která si myslím, může zaujmout jak příznivce Bioware RPGček, tak ani neurazí ty, kteří jim moc neholdují. Navíc putování po boku slavných hrdinů Heraclea a Achiella je nezapomenutelný zážitek, který vám nabídne málokterá hra:).

Pro: Hudební doprovod, zasazení do starověkého mýtického Řecka, zábavné souboje a slušné dialogy.

Proti: Nedotažené RPG prvky, možná až příliš koridorovité.

+11