The World Next Door

Občas, a nebývá to úplně pravidlem, se snažím zabřednout do hry, která by mě na první dobrou vůbec nenapadla, že bych měl důvod si ji zahrát. Jenže v dnešní době toho mám v účtu na Epicu tak strašně moc, co mi dali zadarmo, že mě to občas láká. Si tak jako nahodile roztočit kolotočem herního štěstí a zkusit něco, o čem jsem do té doby neměl ani ponětí. No a volba tak posledně padla na hru, která mě na první dobrou vůbec nezaujala. A nezaujala mě hlavně proto, že často a rád koukám na plakáty ke hrám a ten mě přes svojí barevnost a manga motiv nechal totálně chladným. No, ale o to víc jsem byl právě zvědavý, co mi taková hra může nabídnout. A nakonec to k mému překvapení bylo více, než bych byl vůbec tušil.  

V poměrně hezky nakresleném prostředí se před Vámi zrodí postava Jun. Ta žije ve světě, na planetě Zemi, která ale našla svůj protipól. Planetu Emrys, která je také obývaná jistým obyvatelstvem, a která je shodou okolností propojená portálem, který jak kdyby z prdele vypad Hvězdný bráně. No a na naší planetě dochází k nějaké loterii, kde výherce má možnost na den do portálu vstoupit, podívat se na planetu Emrys a poznat něco nového…nepoznaného. Průser ale přichází v momentě, kdy se Jun nestihne vrátit. Každý portál je totiž otevřen po určitou dobu. A tak se zrodí nesouvislá partička, co se rozhodne Jun pomoci.  

Na docela malém, až omezeném prostředí městečka, tak poznáváte zajímavé mimozemšťany, fajne zrůdičky a celkově postavičky, které ale ve výsledku řeší úplně stejné problémy, jako teenageři u nás. Jen s tím rozdílem, že zde na městečko útočí jiné zrůdičky a Vy, coby Jun, máte moc těmto útokům vzdorovat. Takže z malovaného 2D prostředí z pohledu zvrchu se tak dostáváte do akčního modu, který je ale postaven na logických základech. Nacházíte se totiž na čtvercích, kde na každém se nachází různě barevná runa. Ty můžete libovolně pobíháním po mapě přehazovat a jakmile nakombinujete vedle sebe tři runy stejné barvy, vytvoříte útok, popřípadě obranu vůči oponentovi.  

No, vězte, že na čtyři hodiny tu hra vytvořila poměrně obstojnou zábavu. Jednoduchý, až dětsky (nebo chcete-li teenegersky) vnímaný příběh s herní mechanikou, která mi v mnoha ohledech připomínala Costume Quest v součinnosti s akčními logickými sekvencemi, které spolu docela obstojně fungují. Výsledek je, že dění se vlastně v pěti různých prostředích zakončených bossem neustále opakují. Pravda ale, že v rámci délky mě to vlastně vůbec neuráželo. Ve výsledku jsem se tak dočkal příjemné jednohubky s hezkým prostředím a překvapivě minimálním manga motivem, čehož jsem se v kombinaci s plakátem bál nejvíce.