Narita Boy

Na první pohled neuvěřitelně pohledná akční skákačka se skvělým retro-feelingem. Efekty jsou boží, všechno se to krásně hýbe a působí děsně stylově. Bohužel po hratelnostní stránce to občas skřípe. Je zde docela dost backtrackingu, ale žádná mapa, takže když jsem se potřeboval někam vrátit, chvíli trvalo, než jsem našel, kam že to mám jít. Souboje jsou zábavné i když někdy mi přišly zbytečně dlouhé (co do množství vln nepřátel, které na člověka hra hází). Když člověk umře, objeví se s plnými životy těsně před bojem, takže bylo občas jednodušší hned na začátku boje umřít, abych mohl do boje s plnými životy. U soubojů s bossy mi v pár případech nebylo moc jasné, co dělat, takže to prostě bylo systémem pokus/omyl(=smrt). A ačkoliv se zobrazuje černé srdce, které má pravděpodobně ukazovat životy bosse, až do konce hry jsem nepochopil, jak funguje a co mi vlatně říká. Navíc arény pro boj mi přišly docela malé a místy mi tím přišly boje zbytečně těžké. Ale i přes tohle všechno jsem hru dohrál, protože ta audivizuální stránka je prostě moc povedená a i přes výtky mě na to až do konce bavilo koukat. Zasazení je takové pseudotechnoscifi z 80. let, což mi přišlo fajn a skvěle to sedí k tomu vizuálu, ale toho technoblábolení :) bylo občas až moc. Příběh je zde pak spíš do počtu, i když je docela pěkný a styl vyprávění přes vzpomínky nalezené během hry se mi líbil, protože to příjemně hru zpomalilo.