První díl hororové adventurní série Dark Fall od Jonathana Boakese, který hru nadesignoval i celou vytvořil, je inspirován především jeho literární prací a vlastními zkušenostmi.
Samotný titul se odehrává v jedné staré železniční stanici a přilehlém hotelu v anglickém městečku Dowerton. Do děje se dostanete po náhlém telefonátu bratra, který se domáhá vašeho brzkého příjezdu do Dowertonu. Po příjezdu ale bratr není k nalezení, nelze se mu ani dovolat. A tak nezbývá, než se pustit do pátrání po bratrovi, které se rozroste o záhadnou minulost městečka, kdy roku 1947 z místního hotelu zmizel veškerý personál a hosté. K tomu vám dopomůže různé vybavení, nezbytné pro řešení některých logických hádanek a puzzlů.
Roku 2009 byla vydána reedice, díky které je Dark Fall: The Journal plně funkční na moderních operačních systémech, a poskytuje vylepšené herní mechanismy.
Dark Fall: The Journal mám nainstalovaný již pár let, k jeho hraní jsem se ale dostával v průběhu této doby spíše sporadicky. Oproti nadcházejícím dílům J. Boakese (The Lost Crown a Dark Fall 3) je vidět ještě ne zcela zvládnutý design, který mnohdy nechává hráče v opuštěném prostředí bez pomocné ruky. Takový přístup je legitimní, měl by být však podpořen střídmostí v oblasti na hráče nahrnutých sekundárních informací (tedy „red herringů“).
Prvotina anglického tvůrce však nechává po hotelu u železniční stanice desítky až stovky děj dokreslujících útržků z novin, starým map nebo elektronických záznamů ruchu. V tomto množství se nejeden nesystematicky postupující hráč ztratí. Tedy, toto zmiňuji na prvním místě jako tu nejpodstatnější informaci o The Journal, jelikož dokáže od případného hraní odradit nejsnáze.
Pod porvchem se však nachází poměrně rozsáhlá, technicky bezproblémová adventura z prvního pohledu, kterých není nikdy příliš. Zcela zřetelná inspirace ve dvojici adventur, Morpheus a Zork Nemesis, dává tušit práci s flashbacky a objevování příběhů, nebo lépe osudů, lidí z minulosti. Hororové aspekty nesplní kritéria nastavená v současné době, o to zdařileji však působí několik nadpřirozených momentů v průběhu hry. Na titul vytvořený v Macromedia Flash během roku a půl vše působí profesionálním dojmem, k vizuální stránce není možno nic namítnou (jelikož jde s nadsázkou o fotorealistické rendery) a dabing, zvuky a hudba jsou v daných podmínkách (tedy bez distributora při vývoji) také dostačující.
Dark Fall splňuje všechny předpoklady kvalitní adventury, její nezávislý původ a debutové chyby z ní však dělají nepříliš doporučitelný titul.
Prvotina anglického tvůrce však nechává po hotelu u železniční stanice desítky až stovky děj dokreslujících útržků z novin, starým map nebo elektronických záznamů ruchu. V tomto množství se nejeden nesystematicky postupující hráč ztratí. Tedy, toto zmiňuji na prvním místě jako tu nejpodstatnější informaci o The Journal, jelikož dokáže od případného hraní odradit nejsnáze.
Pod porvchem se však nachází poměrně rozsáhlá, technicky bezproblémová adventura z prvního pohledu, kterých není nikdy příliš. Zcela zřetelná inspirace ve dvojici adventur, Morpheus a Zork Nemesis, dává tušit práci s flashbacky a objevování příběhů, nebo lépe osudů, lidí z minulosti. Hororové aspekty nesplní kritéria nastavená v současné době, o to zdařileji však působí několik nadpřirozených momentů v průběhu hry. Na titul vytvořený v Macromedia Flash během roku a půl vše působí profesionálním dojmem, k vizuální stránce není možno nic namítnou (jelikož jde s nadsázkou o fotorealistické rendery) a dabing, zvuky a hudba jsou v daných podmínkách (tedy bez distributora při vývoji) také dostačující.
Dark Fall splňuje všechny předpoklady kvalitní adventury, její nezávislý původ a debutové chyby z ní však dělají nepříliš doporučitelný titul.
Pro: zpracování
Proti: design