Cargo! The Quest for Gravity

Nejsem si úplně jistý, jestli má Cargo! tak nízké hodnocení proto, že jeho myšlenku nikdo nepochopil, anebo proto, že ji pochopil úplně každý a nikomu se nelíbila. Celkem dokážu pochopit, že s ní brzo člověk ztratí trpělivost a konec konců není se čemu divit, když ho k tomu hra i sama vyzývá.

Co je Cargo!? Je to nanejvýš podivná hra, která se sama definuje slovy: "Čím stupidnější nápad, tím je pravděpodobnější, že se v tomhle světě uchytí." Od prvopočátku, kdy se vaše vzducholoď zřítí kamsi doprostřed oceánu, kde není nic než pár malinkatých ostrůvků a několik desítek plešatých chlapů s tělem tlustého mimina a hlasem o několik oktáv vyšším, než by měli mít. Ač na vás neustále mluví, jejich společnost by se ani s těží nedala označit za inteligentní. Po prvních asi třiceti minutách hry jsem se svého bratra musel otázat, zda je to normální, že vůbec nevím, co se tady děje.

Vše nakonec vyplyne na povrch, nicméně se obávám, že tohle je místo, kde se láme chleba a kde se hráč rozhodne, jestli mu celá idea připadne naprosto brilantní, anebo naprosto debilní a nezajímavá. Nemyslím si totiž, že kdyby mi autoři s vážnou tváří předložili hru, ve které si můžu stavět různá vozidla, kopat mimina do zadnice a driftovat mezi tučňáky, tak bych jim to s nadšením sežral. Mám však za to, že autorům šlo spíš o to, vytvořit jakousi karikaturu současného stavu videoherního průmyslu, kde se nehledí napravo nalevo, aby hra dávala smysl, nýbrž aby byla zábavná. Hra vám sama podsunuje myšlenku, že na ničem jiném než na zábavě tady nezáleží, a proto vám za každou cenu vnucuje absurdnější a absurdnější situace. Přitom to není hra řemeslně špatně vyvedená. Velmi se mi líbil například moment, kdy z určitých důvodů celé moře zamrzne, a vy, kteří jste dosud měli k dispozici jenom pozemní vozidla a lodě, najednou dostanete možnost shodit ze stratosféry parník (ano, opravdu), prorazit díru do ledu a celkem elegantně, byť šíleně, tak otevřít zcela nový podvodní svět, který můžete prozkoumávat s ponorkou, a který tam byl celou dobu, jen pod hladinou zkrátka nebyl vidět.

Pravdou však zůstává, že většina toho ježdění a létání a potápění ve skutečnosti až taková sranda není. Alespoň ne moc dlouho. Ke všemu to působí, že je to tam z velké části úplně zbytečně, a tak vás spíš většinu hry táhne zvědavost, jestli je za tím vším něco víc. Jestli je to pravda, to nechť posoudí každý sám a ostatně ani já si nejsem jistý, jestli mi ta myšlenka přijde výborná, nebo jestli je to jenom obranná reakce mého mozku před tím, aby si přiznal, že promarnil 5 hodin času.

Nakonec si troufnu tvrdit, že i po Cargo! jsou u mě vývojaři z Ice Pick Lodge opravdovou perlou v širém moři vývojařů, kteří i z jakýchsi nechtěných zbytků, které se do žádné hry nehodí, z úplného minima, dokážou vytěžit přinejmenším skvělou myšlenku a víceméně průměrnou hru.