Virtua Tennis 4

V prvé řadě se vůbec nejedná o tenis, ale o upgradovaný pong. Legendární výměna mezi Federerem a Hewittem z US Open z roku 2004 se může jít klouzat oproti tomu, jaké výměny jsou zcela běžné ve Virtua Tennis 4.

Je to v podstatě k smíchu. Ve hře nelze vytvořit nevynucenou chybu. Pokud se hráči podaří trefit (to znamená doběhnout) míček, s jistotou 99,98% dopadne správně na soupeřovu stranu hřiště. Pouze pokud hráč míček trefí skutečně na poslední chvíli a má pořádnou smůlu, může se stát, že dopadne několik centimetrů v outu. To se ovšem nikdy nestane protihráči. Ten za celou dobu, co jsem hru hrál (dohrál jsem dvakrát world tour) míček do outu neposlal, a to ani z podání.

Síť figuruje pouze v podání, a to ještě tak stupidním způsobem, že se do ní lze trefit pouze pokud hráč zmáčkne šipku dolů, to jí pak trefí víceméně vždycky. Pokud to hráč neudělá, míček jde vždy přes síť.

Proto je to pong, jde pouze a jenom o to vymlátit protihráče, aby se nebyl schopen dostat k míčku a odpálit ho. To nemá s tenisem nic společného.

K dispozici jsou čtyři údery, ale ten čtvrtý (lob) je úplně nepoužitelný, protože je vždy velmi nízký a pokaždé poté následuje smeč protihráče.

Ve hře nelze docílit pořádného kraťasu, to pouze omylem, když hráč trefí míček na poslední chvíli v nouzi.

Zároveň, s výjimkou speciálního úderu, nelze poslat míček do strany hříště. Všechny balóny letí směrem za kurt. Debilní.

Systém kariéry je zajímavý, ale nechápu, proč se systém turnajů nemůže blížit trochu více realitě.

Licenovaných hráčů je strašně málo, ale alespoň díky za ně.

Grafika je podprůměrná, ale dá se to.

Vzhledem k minimální variabilitě úderů a neuvěřitelně omezené možnosti směřovat míček (buď do středu, trochu doleva nebo trochu doprava) je hra po několika zápasech nezábavná. Jasně, je to arkáda, ale když je arkáda kvůli své arkádovosti sterotypní, nudná a o ničem, není důvod, aby to byla polehčující okolnost.

Naprosto stupidní je prvek kondice. Její aktuální hodnota se sníží po absolvovaných zápasech a když ji máte malou, zraníte se a zápas odehrajete na půl plynu, takže se prakticky k žádnému míčku nedostanete. Maximální možnou hodnotu kondice si postupně zvyšujete tréninkem. Ale je to jen naoko, protože je úplně buřt, jak velkou kondici máte, když hrajete rádoby "grand slam", po finálovém zápase máte kondici na nule a pokud před "grand slamem" nemáte kondičku na plné úrovni, odehrajete finálový zápas se zraněním, tudíž prohrajete. To byl také důvod, proč jsem rádoby US Open jako jediné pak nevyhrál a dost to naštvalo.

Aby hra rychleji odsýpala, tak s výjimkou závěrečné části hry, hrajete vždy maximálně na dva vítězné gamy. Fajn, hra nechce zdržovat. Proč ale proboha hráč vždycky začíná svým podáním a proč hra úplně ignoruje fakt, že se v tenise musí vyhrát minimálně o dva gamy? Takhle si stačí akorát udržet svoje podání a všechno vyhrajete.

Když si tenhle "tenis" člověk srovná s Top Spinem, nejlépe čtyřkou na konzoli Wii, je to jak nebe a dudy. Jasně, že Wii má tu výhodu, že v něm údery přímo hrajete rukou, ale jenom fakt, že můžete jasně směřovat, kam váš míček půjde a díky tomu ho můžete i snadno zkazit, je prostě nezastupitelný. Virtua Tennis je jen na hloupoučké krátkodobé odreagování, ale jako tenis stojí absolutně za houby.