Darksiders II

Po skvělé jedničce přichází na řadu druhý jezdec apokalypsy a sice Smrt! A musím...pro mě dvojka nastavila slušnou laťku v tomto žánru. Smrtka má mnohem větší charisma než Válka, tudíž jsem si jí ihned oblíbil a užíval si hlas Michaela Wincotta, který jí propůjčil svůj drsný a egoistický hlas. Oproti jedničce hra nabízí mnohem svižnější tempo při soubojích a skákacích pasážích. Smrtka je mrštná a kousky, které dokáže jednomu vrhá závratě. Vytváření komb při bitkách dává dokonalý pocit zadostiučinění, když se vám povedou ty jedinečné, kdy se třeba na okamžik proměníte v reapera a zadupete enemáka do země.

Nejdřív si vezmu do parády klady. Mám rád příběh o jezdcích apokalypsy, už v jedničce se mi líbil. Příběh ve dvojce navazuje na jedničku a zvedá ho o level výše. Držel mě u hry od začátku až do konce. Oceňuji krásnou grafickou stylizaci. Ke hře se tento styl hodí perfektně a není třeba nějaká ultra-realistic. Různorodost prostředí je jednoznačné plus, tady to hraje barvami, zde to zase vyzařuje zoufalstvím, takže přidáme více šedé atd. Ve hře máte určité světy mezi kterými lze cestovat pomocí portálů a ty se následně dělí na jeden velký open-world, na který jsou napojeny dungeony. Máte dá se říct svobodu pohybu, tudíž nemusíte chodit nutně tam, kam vám hra ukáže. Můžete dělat vedlejšáky, zkoumat různá místa a hledat collectibles nebo loot. Ano velká novinka oproti jedničce. Z truhel nebo enemáků vám padá gear, který se dělí dnes už všem jistě známými barvami podle vzácnosti (zelená, modrá, fialová, oranžová). Ze hry se tudíž tak trochu stalo menší RPG, protože si budete hlídat čísla. Každý malý posun v číslech je znát, často tedy budete měnit vizuál smrtky. Velmi chytrý krok tvůrců bylo vytvoření tzv. "mocnějších" zbraní, které jdou upgradovat obětováním lootu, který nepoužíváte nebo je již slabý. Upgradem se vylepší základní staty i si můžete vybrat, který speciální vylepšíte nebo vytvoříte nový. Oceňuji také skvělý výběr nepřátel, jsou tu všemožné potvory a kreatury, které se s radostí masakrují, ale osobně jsem nenáviděl nepřátele se štíty, protože ti kazili tempo hry a párkrát mi je trvalo zabít déle než bosse. Bossfighty jsou povedené, protože nejsou jednotvárné jako v jedničce. Valná většina z nich se nedá přemoct stylem: Já prostě k tobě přiběhnu a budu drtit čudlík pro útok. Je i třeba taktizovat a hledat slabiny. Smrtka má i cool schopnosti, které si odemykáte ve skill tree. Můžete vyvolat menší armádu poskoků, kteří vám pomohou v boji nebo třeba udělat mega seknutí kosou, které většinu potvor odrazí zpět. Bitky vám také dobíjejí speciální lištu, která vám poté může aktivovat Reaper mód, kde se prostě proměníte v tu víc badass verzi smrtky, čímž dáváte lepší damage, nemáte stagger a jste prakticky nesmrtelní. Jako poslední zmíním excelentní soundtrack, kde skladba Guardian je jedna z nejlepších orchestrů, co jsem měl tu čest slyšet. Pokaždé, kdy si jí pustím vidím v duchu Smrtku, jak ujíždí krajinou na svém koni s kosou připravenou utnout život.

Jdeme na zápory:

Hlavolamy nejsou víceméně nijak obtížné, ale našlo se pár míst, kde jsem zkejsnul delší dobu jen kvůli tomu, že hra vyžaduje nějakou pixel perfect akci (hod bomby skrz portály), i když jsem to dělal správně, hra mi to neuznala a já tedy zkoušel nějaký jiný způsob v domnění, že to asi mám udělat jinak.

S většinou vedlejšáků jsem neměl problém, problém jsem s těmi, kde musíte vyhledat určitý počet nějakých kokotin, roztroušených po celé hře. A že jsou schované tak, že ani s guidem je nelze skoro najít. Co také ve hrách moc nemusím je, že najdete nějaké místo, kam se nedostanete, protože nemáte schopnost, jež se vám odemkne v poslední třetině hry a tak. Nic proti back-trakingu, ale když mi hra dá na začátku vedlejšák, který můžu splnit až skoro na konci hry, tak potom ani nemám motivaci ho už dělat.

Občas mi přišlo, že enemáci udeří přesně do místa, kam dáte úhyb a ne tam, kde stojíte než ten úhyb dáte.

Přišlo mi taky, že hra má trochu natahovanou herní dobu. Protože ať jste řešili jakýkoliv úkol, vždy tam figurovala číslice 3. Potřebuješ 3 klíče, najdi 3 úlomky žezla, sežeň mi 3 týpky, přines mi 3 duše, k oživení potřebuješ 3 kameny, dones mi 3 suroviny atd. Samozřejmě to v praxi fungovalo tak, že jste přišli do dungeonu, který měl jednu hlavní místnost a v ní 3 cesty dál, z nichž jen jedna byla volná. Bylo by lepší, kdybych prostě měl donést jen jeden klíč, který by byl na konci většího dungeonu vytvořeného spojením těch tří.

Cestování mezi světy bylo otravné, protože nejdříve musíte dát fast-travel ke stomu, pak skočit do portálu a potom další fast-travel na místo, kam potřebujete.

Včera jsem se bavil s kolegou a říkal jsem, jak nesnáším, když ve hře musím přepínat mezi postavami, protože mám v tom pak bordel. A bum ho, přišlo to i zde. On by to ani nebyl zápor, jenže ke konci hry už je těch schopností tolik, že je v tom mega bordel. Zvlášť pasáž, kde se musíte rozdělit, tvořit portály, tvořit časové portály, pak stačí zmáčknout špatnou klávesu a můžete to dělat znovu.

Ten mini-skok, který smrtka má když je nohama na zemi je celkem k smíchu a nemá využití. Z dřevěného sloupu dokáže přeskočit celou místnost, ale pak nedokáže přeskočit jedno pitomý zábradlí, protože je o milimetr vyšší než hra dovolí smrtce vyskočit. Plošiny, kde není jasně vyznačené, že na ně jde vylézt prostě nevyšplháte i když jsou vysoké sotva metr. V praxi to vypadá tak, že smrtka skočí na tu hranu, rukama se zahákne někde ve vzduchu nad ní a poté spadne, protože se prostě neměla kde chytit a vy jste to chtěli hrát jinak, než je to definováno.

Hra vyloženě nutí do New-Game+. Hru jsem dokončil za 27 hodin a levelem 21. Crucible má 100 vln, ale posledních 25 se vám odemkne až na 25 levelu. Za zabití máte sotva 3 expy a zas tolik vedlejšáků tam není, aby to pokrylo zkušenosti pro 25 level.

Deathinitive edice tu hru neskutečně dojebala, protože dlouho jsem nehrál nic tak zabugovaného. Původní verze si pamatuju, že takové errory neměla. Ve zkratce...stávalo se, že z ničeho nic, hra přestala vyluzovat polovinu zvuků Hudba nehrála, slyšet šlo jen každé druhé seknutí, dokonce mi to pak i samo skipovalo části cut-scén. RESET GAME. Potom zase Smrtka odmítala se pohybovat, enemáci mě neregistrovali. RESET GAME. Stalo se mi i, že jsem se pohybovat mohl, ale enemákům jsem nic neubíral ani oni mě. RESET GAME. Chtěl jsem sestřelit šutr, Smrtka ale střílela dál a nešlo to stopnout. RESET GAME. Vrcholem toho byla cut-scéna, kde jste po jejím skončení obdrželi expy. Pokud vám to hodilo další level, hra spadla. Museli jste se někde dolevelit a až potom hra běžela dále. SAMOVOLNÝ RESET GAME.

I přes všechny neduhy jsem si ale hru neskutečně užil. Soubojový systém, charismatická Smrtka a audio-vizuální zpracování dělají z této záležitosti nadprůměrnou řežbu.