Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Albion

31.08.1996
88
188 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Albion je sci-fi/fantasy RPG s rozsáhlým a promyšleným příběhem z nedaleké budoucnosti. Hlavním hrdinou je pilot Tom Driscoll. Momentálně se plaví vesmírem na obrovské těžařské lodi Toronto, jež hledá neobydlené planety, na které se napojí a celé je vytěží. Tom je s kolegou Rainerem poslán na průzkum nedaleké neobydlené planety, ale jejich loď havaruje a Tom ztratí vědomí. Po probuzení zjistí, že neobydlená planeta vůbec není neobydlená, ale naopak překypuje inteligentním životem. Setká se s místní rasou Iskaii a později dokonce s lidmi, potomky pozemských Druidů.

Albion vás uchvátí neuvěřitelnou rozsáhlostí a propracovaností. Celý svět si žije svým vlastním životem, můžete se zastavit a sledovat životy kterékoliv z mnoha postav, plnit příběhovou linii nebo se jen tak desítky hodin protloukat obrovským světem Albionu. Unikátní vlastností celé hry je střídání pohledu, z jakého na hru nahlížíte. Okolní prostředí sledujete z ptačí perspektivy, města a dungeony zase procházíte z pohledu první osoby apod.

Klíčovou součástí hry jsou tahové souboje, které jsou místy až pekelně obtížné. Vzhledem k tomu, že postupem hrou se bude vaše družina rozšiřovat, je nutné strategicky myslet, kam se kterým členem pohnete a na koho zaútočíte nejdříve.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 100
Dokonáno jest. Konečně jsem se po těch desítkách, stovkách znovu dohraných a okomentovaných her vrátil k jedné z těch nejlepších, k božskému Albionu. Tahle hra pro mě symbolizovala dětství a mládí. Když jsem ji poprvé, podruhé hrál, byli mi náct, miloval jsem sci-fi a fantasy, byl otevřený a užil jsem si to na 200%. Tahle hra je pro mě osobní, je to takový symbol toho co bylo a nebude a bál jsem se k ní vrátit, bál jsem se že se na ni podívám dnešním cynickým okem a strhám ji, že už to nebude ono. A ona fungovala i po letech, byť ty výhrady bych našel.

V daleké budoucnosti se vesmírná loď Toronto blíží k pusté planetě, aby ji vytěžila. Pilot Tom Driscoll a vládní zástupce Rainer Hofsted se vydají v člunu na povrch, ale havarují a po probuzení se nestačí divit. Ocitají se živoucím, kvetoucím světě mezi kočkoidními Iskai, kteří používají magii, staví své domy z rostlin a netuší co se na ně řítí. A začíná přenádherné dobrodružství, které partu k níž se postupně přidávají další a další postavy provede několika kontinenty a různými společnostmi. Setkáte se s potomky dávných Keltů, temnými kouzelníky, společností která těží kov z živoucí země nebo učenci. Strávíte hodiny debatováním s lidmi o každém aspektu života na Albionu, jednotlivých společnostech i spoustě dalších věcí. Budete vyšetřovat vraždy, odhalovat spiknutí, zastavovat války...a na konci bude ve Vašich rukou osud celé planety. Celý ten svět je naprosto famózně vymyšlený, jen trošičku zamrzí, že o většině věcí Vám všichni lidé řeknou totéž.

Grafika je další z nezapomenutelných věcí. Když jsem hru hrál poprvé, obvykle jsem hlásil, že se jdu toulat zelenými pláněmi Albionu :) Ten svět je prostě neskutečně... zelený a přírodní. Nádherné krajinky, které vidíte z ptačí perspektivy se střídají s živoucími městy Iskaiů či temnými dungeony pro změnu z vlastního pohledu (úžasný Kamulos) a do toho tu máme i pro kontrast prostředí vesmírné lodě :) Po umělecké stránce je to pořád nádherné. Technicky to v některých 3D částech zestárlo, hlavně v počtu detailů a tom, že to 3D ve skutečnosti jako 3D moc nevypadá.

Hratelnost je stále fantastická. Jak se to pozná? Třeba tak, že je někdo jako já blázen a dá si u hry 24 hodin čistého času :) Tak se pozná chytlavá hra. Albion je tradiční RPGčko, kde na začátku máte dvě slaboučké postavy, které skolí první prevít. V městě nakoupíte nějaké zásoby, pár primitivních zbraní, protože ukořistěné laserové pušce brzy dojdou náboje a vydáte se vyčistit sklep :)

Hrdinové mají spoustu statistik v jednoduchých sloupcových grafech, přehledný inventář i postavu na které věšíte šatstvo. I když předměty či zbraně nehlásí co umí, většinu z toho poznáte právě na statistikách, kde uvidíte bonusy, ale i malusy (např. čím těžší zbroj, tím horší bojové schopnosti). Je potřeba jídlo, protože bez něj nemůžete odpočívat a léčit se. Jsou potřeba lahvičky na manu i zdraví, je potřeba si pohlídat nosnost, nebo na sebe navěsíte zbroj, zbraně, vezmete zlaťáky, jídlo a lahvičky... a nehnete se. S tímhle jsem bojoval do konce hry, protože výše vyjmenované věci jsou nutností. Naštěstí ve hře najdete amulety moci, které přidávají 50 k síle a díky tomu se z dvou hrdinů stávají nosiči... ale i tak jsem i na konci měl problémy. Třeba jsem prodal nasyslený loot z jednoho z posledních dungeonů a díky 15 tisícům zlaťáků se nehnul.

Systémově je hra neskutečně propracovaná - šetříte či nacházíte opravdu legendární předměty, které přidávají parádní statistiky. Do toho levelujete kvůli životům a mana pointům. U trenéra si za level body a peníze vylepšujete boj na blízko a na dálku. A kouzelníci musí nejen najít/koupit/naučit kouzlo ve své škole, ale musí na něj mít dostatečnou úroveň a ještě je ideální si ho vypiplat na maximum. Maximální kouzla berou více životů, jsou plošnější a je menší šance, že proti nim budou monstra odolná.

Když jsem u magie, Albion je jedna z mála starých RPG, kde se vyplatí. Zpočátku jsou kouzla k ničemu, lahvičky na manu drahé a máte sebou Drirra, který vše zvládne s mečem. Ke konci jsem poslední dva dungeony na meče prakticky nesáhl. Měl jsem 4 kouzelníky, každý s něčím specifickým. Jako mladý jsem vždy používal zmrzlou lavinu (zmrazí vše na obrazovce na 3 kola) v kombinace s hromobitím (úběry všemu na obrazovce 40 hitpointů). Tentokrát jsem ale zainvestoval čas, lahvičky a trénink do dvou ultimátních kouzel, které ze hry udělaly zívačky. Démoni exodus Vás elegantně zbaví všeho nadpřirozeného; což v jedné lokace kde se obnovuje 16 trojkových démonů znamená možnost vylevelovat postavy na max. úroveň. Hněv bohyně pak pohltí do víru vše na obrazovce. Musím uznat, že s takhle parádní magií jsem se jen tak nesetkal.

Souboje jsou tahové, na čtverečkové mapě, kde si vybíráte s kým, na koho a jak zaútočíte, přeskupujete se, stavíte formace, utíkáte, pomocí rychlosti ovlivňujete kdy začnete či počet útoků. Jedním slovem bez chybičky, navíc ty efekty kouzel jsou opravdu úžasné i dnes.

Samotný průzkum světa pak probíhá zcela netradičně ve dvou odlišných systémech - 2D a 3D. V 3D vidíte ulice větších měst a dungeonu. Mapa je tu fantastická, v městech přidává automatické transportní body, v dungeonech ukazuje něco důležité - spínače, truhličky, pasti. Na tajné čudlíky, průchozí či rozbitné stěny si musíte přijít sami. Vše se ovládá pohodlně šipkami a přestože v Albionu trávíte spoustu času toulkami přírodou spojených s grindovám či ve městech, dungeony stojí za to. Obrovské, několikapatrové, plné soubojů, parádních puzzlů, tajemství a většinou i solidní výbavy.

Ve 2D se pak procházíte přírodou, menšími vesničkami a interiéry domů. Ovládat můžete opět klávesnicí, či myší a pokud bych Albionu něco vytýkal, tak je to právě 2D. Pathfinding je mizerný, kolikrát nechápete kam se můžete dostat a kam ne, co obejít jde a co ne, zasekáváte se o každou blbost. V obrovských a nepřehledných domech lidé pobíhají a nemáte šajn, s kým jste mluvili a s kým ne. A zatímco dungeony jsou plné užitečných věcí, domy jsou doslova zaplevené milionem krámů k ničemu, mezi kterými snadno přehlídnete něco důležitého. Nebo milion skříněk, které nejdou prohlédnout, ale mezi nimi je určité procento, které jde. A největší výtka v 2D zoufale chybí mapa. V domech se ještě nějak zorientujete, ale když vylezete do přírody, nemáte ponětí kam jít a kudy... zkrátka hledej šmudlo.

Megadlouhý komentář je na světě a to jsem nezmínil spoustu věcí. O tom jak mi postavy přirostly k srdci. O úžasné keltské hudbě v některých lokacích. O překvapivém nedostatku vizuálního pozlátka (animací). O inspiraci pro Avatara. Albion je za mnou a dopadlo to dobře. Pohádková grafika, hluboký příběh mísící sci-fi a fantasy a netradiční kombinace 2D/3D RPGčka. Ty chyby v něm už vidím, ale i tak je to stále jedna z mé TOP 10.
+45
  • PC 100
Albion je tradiční evropská role-playing hra nejvyšších kvalit, která si svoji slávu vydobyla především zkombinováním pohledu shora s klasickým pohledem dungeonů z vlastních oči. Mimo toho je Albion RPG značně rozsáhlé, má povedené tahové souboje a hraje se tak říkajíc samo od sebe - když se do hry plně ponoříte, v drtivé většině případů neskončíte do té doby, než uvidíte závěrečné titulky. U nás je nepřímé pokračování dílů vyšlých pouze na Amigu (Amberstar a Ambermoon) velice populární i díky faktu, že se hra objevila přeložená na jednom z disků ve Score v plné verzi nedlouho po vydání.

[1] Těžařské lodi Toronto Tom Driscoll
Právě jsme dorazili do jedné z těch galaxii, kde se má nacházet pustá planeta, která byla vyhledaná jednou ze sond. To ale v tuto chvíli není podstatné, zaslech jsem, že zahynul jeden z kontrolorů, jenž měl dohlížet na důležitá rozhodnutí těžarské společnosti. Sice jsem ho neznal, snad jen od pohledu, ale zasáhlo mě, že na takto moderní lodi může zklamat technika...

Po netradičně pojatém intru jste vrženi vstříc dobrodružství, které si ale budete muset poctivě odpracovat formou častých, někdy možná i zdlouhavých, ale především zábavných soubojů, které jsou zde jediným zdrojem zkušeností. Ty jsou řešeny klasicky tahově a v parté může být až šest členů, které si na menší šachovnici rozestavíte dle libosti. Nepřátele se většinou skádají z druhu podobných naší hmyzí říši, výjimkou však nebude ani přepadení od humanoidů a možná i jejich technologicky pokročilých výrobků. Základním pilířem každého dobrého RPG mimo bojů je i příběh. Ten zaujme předně způsobem, jakým je hráči předkládán. Ať už se jedná o dialogy nebo samotné postavy, které se k vám z různých důvodů přidají na vaší výpravě. Scénaristé a tvůrci dialogů věděli, že kvalitní děj pro počítačovou role-playing hru by měl předně obsahovat velkou dávku dobrodružství a objevování nových končin jako i to, že slov (a popisů) nemusí být nutně tisíce stránek.

[2] Havárie
Se starým Rainerem jsme jen zázrakem přežily. Přístroje nefungují, takže stojíme před rozhodnutím zda otevřít poklop, či setrvat než nás pro nás někoho pošlou. Volba padla na druhou možnost, nejen že by nám brzo došel kyslík, ale myšlenka na delší pobyt s Rainerem v jedné kajutě byla... . Nevím proč jsem tak spontálně jednal, ani jsem si neuvědomil že sonda hlásila jen malé procento šance na dýchatelné ovzduší...

V Albionu je jak izometrická, tak i trojrozměrné zpodobnění pohledu na svět. Z ptačí perspektivy je hraní více zaměřeno na adventurní problémy a cestování na mapě, kdežto trojrozměrný pohled slouží na obdivování krás měst i plížení se zatuchlým podzemím. Herní plocha je rozdělena na pět rozsáhlých kontinentů, ve kterých strávíte mnoho hodin než je celé prozkoumáte. Pokud však, jako správný "dungeon master", prahnete po výpravě do chladných hlubin planety, obzvláště když v univerzu Albionu panuje tropické klima, pak zde nalezenete celou řadu podzmeních komplexů které čekají na objevení, deratizovaní a zcivilizování.

[3] Odplouváme na Gratogel
Po vyřešení lokálního problému u rasy Iskai vyplouváme s Frillem vstříc Gratogelu, kde by měli údajně něco vědět o přistání Toronta. Doufám že to celé brzy skončí a my s Rainerem (se kterým jsem se už skamarádil) budeme moci vyprávět o svých zážitcích na této úžasné planetě...

Albion z mého pohledu tvoří jakýsi mezistupínek ve vývoji RPG žánru mezi klasikou jako je Ultima VII či Dungeon Master, a nástupem "novodobých" konceptů žánrů zavedených prvním Falloutem od Black Isle. Po všech směrech výborná hra, která dokaže zabavit na pár týdnů a po dohrání se k ní budete i často vracet, i jen vzpomínat.

Pro: izometrická grafika, rozsáhlost, příběh, atmosféra, dialogy

Proti: některé zvuky a hudba

+42 +43 −1
  • PC 90
Kouzelný svět Albion nabízí hráči unikátní příběh z pohledu Toma Driscolla, pilota vyslaného na misi na údajně neobydlenou planetu skýtající množství cenných nerostných surovin. Co však Tom při svém putování objeví se rozhodně za neživé a neobydlené označit nedá a tak začíná zajímavá a napínavá zápletka.

Albion je poctivé RPG ze staré školy, které toho hráči moc neodpustí a hned v prvním dungeonu ukáže, že tahle hra rozhodně procházkou v růžové zahradě nebude. Postupně se však k Tomovi přidávají mocní společníci, kteří z mnoha soubojů po troše tréninku udělají jednoduchou záležitost, např. takový frost avalanche od Siry učiní z většiny soubojů někdy až absolutně jednoduchou frašku.

Na hře oceňuji její originální propojení žánrů scifi a fantasy, taková kombinace se zas tak často nevidí. Albion je unikátní i svou hratelností. Hra nabízí jednak izometrický pohled, při pohybu v dungeonech a ve městech se pak přepíná do 3D zobrazení, na kterém je bohužel nejvíce vidět, že už hra není nejmladší. Často se stává, že některé spínače na zdech v tomto pohledu z určitých úhlů nejdou vůbec vidět a proto je snadné je přehlédnout a zaseknout se v postupu. Chvilku mi trvalo, než jsem zjistil, že se hra dá ovládat klasickými šipkami na klávesnici, zejména v 3D pohledu je pak tímto způsobem orientace a pohyb jednodušší než při ovládání myší.

Albion je vskutku rozsáhlý, já sám se snažil hrát bez návodu (v některých případech jsem jej ale použít musel) a nahrál jsem celých 52 hodin, což už někdy může hraničit s tím, že hře dojde dech a přestane bavit. Příběh Albionu však dokonale motivuje hráče pokračovat dál. Je však nutno podotknout, že v závěrečné pasáži hry a především tedy v nekonečném dungeonu Kenget Kamulos jsem se místami nudil a hře by právě v těchto místech neuškodilo zkrácení. Tato drobná vada na kráse by vás ale od hraní odradit neměla, pokud se tedy nechcete připravit o jedinečný zážitek.

Albion tak vřele doporučuji všem fanouškům RPG žánru, rozhodně jej můžu zařadit mezi ta vůbec nejlepší RPGčka, která jsem měl tu možnost hrát. Ostatně James Cameron by vám k tomu asi řekl víc.

Herní výzva - kategorie č. 5 - Pořadný pařan - Hardcore

Pro: příběh, postavy, dialogy, svět, atmosféra

Proti: Kenget Kamulos, v některých pasážích přehršel soubojů, občas nepřehledné v 3D pohledu

+38
  • PC 100
Albion letos (tedy v roce 2021) oslaví své 25. výročí od svého uvedení mezi hráčskou obec. I po těch letech pro mne nenašel přemožitele a dodnes ho vnímám jako nejlepší tahový dungeon crawler / RPG, který mi prošel rukama. Značnému rozšíření Albionu přispěla jeho plná verze přiložená k časopisu SCORE 66 (LEVEL ve stejném měsíci dorovnával sázky Falloutem 1), který byl redakcí přeložen do češtiny. Čeština (byť nedokonalá) měla tehdy rozhodující vliv, že jsem jako puberťák těsně před nástupem na střední hru dohrál. Celkově jsem Albion dokončil minimálně 15x s tím, že kompletní doba dohrání s kompletní znalostí příběhu a bez zákysů je cca 24 hodin.

Alfou a omegou RPG hry je příběh. Tom Driscoll a Rainer Hofstedt jsou vysláni jako předvoj těžební lodě Toronto na mrtvou planetu Nugget určenou k vytěžení. Po technických problémech výsadek havaruje mimo původně plánovanou oblast přistání a ukáže se, že planeta není ani zdaleka tak neobydlená, jak se původně zdálo. Jako v každém RPG se parta postupně rozrůstá. Bojovníci, mágové či technici přicházejí, zamilovávají se, odcházejí, aby se případně vrátili zpět, prostě funguje to stejně jako v životě Tam Venku Za Monitorem. Planetu kromě zvířat a démonů určených k likvidaci obývají dvě rasy - ještěroidní mírumilovní Iskai a ze Země uprchlí druidi. Hledání místa přistání kosmické lodi Toronto se brzy rozšíří na hledání najatého vraha, pátrání po ztraceném druidovi - dobrodruhovi, zažehnání hrozícího konfliktu mezi lidmi a Iskai a dle očekávání dojde k příklonu Toma a jeho družiny na stranu Albionu (tak obyvatelé nazývají Nugget). Filmoví fanoušci žasli nad originalitou Avatara, ale my, co jsme ztratili mládí na planetě Albion, jsme podobný příběh přece už dávno zažili.

Hra obsahuje několik dungeonů, které jsou většinou ve 3D, i když není to vždy pravidlem a některé dungeony (zejména jejich vyšší patra) jsou izometrická. Dungeony jsou dobře postavené a vyznavači zatuchlých chodeb si dosyta užijí hledání malých tlačítek, obcházení pastí (případně procházení pastmi, jsme-li neopatrní) a soubojů. Kenget Kamulos je 8patrový dungeon, který považuji za jeden z nejlepších dungeonů v historii počítačové zábavy.

Souboje jsou tahové, odehrávají se na šachovnici o velikosti 6x5 políček a iniciativa se nelosuje, nýbrž vychází z rychlosti jednotlivých postav a protivníků. Nepřátele můžeme likvidovat standardní fantasy železnou výbavou (meče, sekery), kouzly (čtyři magické školy), ale i sci-fi zbraněmi, pakliže jsme se před odletem na Albion ozbrojili. Nepřátelé se dělí na zvířata, lidi, démony a naši cestu nám zkříží i jeden Iskai. Každý nepřítel má své charakteristické rysy - Skrinnové jsou mrštní a rychlí a rádi poškozují kožené brnění, Krondirové jsou pomalí ranaři, Warniakové dokáží postavu otrávit či nakazit šílenstvím, někteří démoni jsou zase částečně odolní proti magii. A každý nepřítel má i své slabiny (démoni nemají obranu druidské magii a podobně). Magie se častým kouzlením konkrétního kouzla vylepšuje a plně natrénovaná ledová lavina zmrazí celou bandu nepřátel na několik kol a zraní za 27 hitpointů oproti 1 hitpointu a zmrazení na 1 kolo po zakouzlení kouzla netrénovaným mágem. V případě vyčerpání hitpointů postavy v souboji je postava pouze omráčená a je možné ji po souboji vyléčit kouzlem či lektvarem. Hra končí až po bezvědomí všech členů party.

Přestože jsem na planetě Albion mnohokrát převrátil každý kamínek, stále mi to občas nedá a znovu oživím boj ztroskotaných astronautů, Iskai a druidů proti nenasytné korporaci (podobnost se světem Tam Venku je pouze náhodná).

Pro: Tahové souboje, vylepšování magie jejím používáním, originální příběh, i po 25 letech od vydání pěkná grafika.

Proti: Bug na ostrově Nakiridaani u Frilla v kanceláři, kvůli kterému jsem v roce 1999 hru na několik měsíců odložil (po ukončení rozhovoru program ztuhne a je třeba DosBox ukončit a nahrát předchozí pozici).

+33
  • PC 100
Už z môjho hodnotenia vyplýva, že tejto hre toho asi veľa nevytknem. Skutočne sa jedná o jednu z mojich srdcových záležitostí. Veľmi príjemne spracovaná kombinácia science-fiction s fantasy (stretneme sa tu rovnako s výdobytkami technologického pokroku, rovnako ako aj s nefalšovanou mágiou a podobne mysticky založenými prvkami).
Na svoju dobu potešia aj postavy v družine, síce si ich z počiatku človek nenavyberá a ani vlastnú postavu si človek nevytvorí, to je však nahradené tým, že postavičky majú svoj charakter, neboja sa občas prihodiť nejakú poznámku či názor na riešenie problému, pred ktorým družina stojí. Človek si potom naozaj pripadá ako v družine rôznych postáv a nielen ako keby strategicky ovládal skvadru bijcov. Ďalším pre mňa výrazným prvkom bolo výtvarné spracovanie herného sveta, ktorý sa takpovediac "odohráva" v dvoch vrstvách - prechádazanie exteriérov a obydlí (a niektorých dungeonov) je v izometrickom 2D ráze, zatiaľ čo cestovanie mestami a väčšiny dungeonov je z pohľadu vlastných očí. Skutočne skvostne vyzerá biologicky založená architektúra rasy Iskai a sám som zažil padnutie sánky pri prvom zotmení v meste Jirinaar - rozsvietili sa krásne vytvarované lampy a mesto hralo inými farbami než cez deň. Pestré a zábavné bolo aj prechádzanie a obydlí a dungeony rozhodne predstavovali veľkú výzvu, či už svojou veľkosťou alebo občasnými zákysmi v logických hádankach o ktoré nebola núdza. Práve s tým sa spája asi (pre mňa) jediné mínus hry. V rámci projektovania z pohľadu prvej osoby a vypustenia predtým známeho krokového systému, pôsobia rôzne páky a podobné mechanizmy na stenách až priveľmi nenápadne a človek tak stráca tým, že občas sonduje steny/stropy/podlahy s pritisnutým nosom. Atmosféru kvalitného príbehu výborne dokresľujú zvuky, schválne píšem zvuky a nie hudba, pretože, bez okolitej vravy, zvukov fauny, vetru, praskajúceho ohňa a podobne je hudba len polovičnou, neúplnou zložkou.

Pro: príbeh, postavy, krásne mestá, šťavnatá porcia dungeonov

Proti: pri hraní v pohľade prvej osoby sú páky a iné mechanizmy občas "neviditeľné"

+26