DIRT 5

Pátý Dirt je z určitého úhlu pohledu vážně dobrá závodní hra. Byť asi někteří členové komunity série nesouhlasí, podle mě má hra velmi slušný jízdní model. Ten je sice arkádový, ale nejde o takové ty nesmyslné fantasmagorie za volantem, které předvádí některá konkurence. Jednotlivá vozidla se neovládají všechna stejně a zkrotit zejména buginy je fakt kumšt. Pocit z jízdy i z rychlosti je parádní. Hra navíc skvěle vypadá a minimálně po vizuální stránce krásně simuluje i jednotlivé povrchy. Pamatuji si, že po vydání jsem při hraní na PS4 byl z grafické stránky hry nadšený. Teď jsem celou kariéru absolvoval na PS Portalu a na menší obrazovce hra přeci jen tolik nevynikne. Rozhraní hry je pestrobarevné a barvami do značné míry hýří i tratě samotné. Grafický styl rozhraní hry se mi líbil, byť až pastelové barvy asi nebudou pro každého.

Nejsem kdovíjaký virtuální Lauda a tak mě hra na obtížnost HARD v jednotlivých závodech dokázala potrápit. V tomto ohledu však ke slovu přichází první výtka... obtížnost mi přišla opravdu hodně nevyvážená. Zatímco v některých závodech nebyl problém dostat se rychle do čela a poté s trochou bedlivého soustředění špičku udržet. V jiných mi přišlo, že i při jízdě bez větších chyb prostě čelo pelotonu ne a ne dohonit a od půlky prvního kola jsem odsouzen k přetahování se o nějakou cca pátou pozici. Přiznám se, že některé třidy vozidel jsem neměl rád a řídily se mi prakticky všechny špatně. Zbytečně moc "eventů" se také omezuje na buginy či velká SUV a klasické závodní speciály se nedostávají tak často ke slovu. Herních módů je osm, ze Showdownu je zpět například Gymkhana a již tam jsem si ji překvapivě oblíbil. V pětce mě bavil Pathfinder, kde mi opět dle předchozích řádků přišla zvláštně nastavená obtížnost a dojet pro tři nálepky nebyl prakticky nikdy na první nic moc pokus problém.

No a teď to nejhorší... kariéra, tedy ústřední mód pro jednoho hráče, je zastaralá a nudná. Jde o série na sebe navázaných závodů, rozdělených do pěti kapitol. Autoři ale na hráče kladou prakticky nulové nároky a na postup do dalších kapitol je potřeba jen úplně směšný počet nálepek. Regulérně se tak stačí ve většině závodů dokodrcat do cíle klidně na posledním 12. místě (jedna nálepka ze tří) a poté dojet alespoň na třetí pozici v jednom ze tří závodů na konci kapitoly. V Codemasters se tak strašně snažili nikoho neomezovat, až je z toho cesta k závodnímu vrcholu naprosto bez výzvy a napětí.

Snažení hráče doprovází podcast, kde se ve směšně předvídatelném příběhu buduje rivalita dvou závodníků, ze kterých však uslyšíte pouze hlasy (už dost provaření Troy Baker a Nolan North). Vzhledem k benevolenci kariéry je tak úsměvné, že můžete zvesela jezdit jak slepej po poli a v podcastu vám všichni svorně líží zadek jaká to jste nedostižná extratřída. Scénář leze hráči do zadku opravdu hodně až je to chvílemi otravné. Reakce jednoho z rivalů po dokončení hry všemu dodává jen tečku.

Že na hráče kariéra neklade prakticky žádné nároky, je prostě škoda. Závody samotné dokáží být krásně napínavé a v těch několika, kde se skutečně musíte alespoň trochu slušně umístit, je zábava asi nejvyšší. Alespoň, že do DLC trofejí autoři začlenili nutnost všechny závody v bonusových sériích vyhrát.

Různých aut nabízí hra obstojné množství. Každé má však pouze dva ukazatele a to "výkon" a "řízení". V praxi tak po pár závodech prostě koupíte to papírově nejlepší v dané kategorii a s ostatními nemá smysl ztrácet čas.

Vyjma kariéry hra nabízí i mód Playgrounds. Ten šel mimo mě. Nejsem kreativní hráč a zkoušet kostrbaté tratě ostatních hráčů mě vůbec nebavilo. Hra nabízí také spoustu odemykatelného "bordelu" v podobě pozadí hráčovi karty, nálepek či možností pomalování vozidla. Opět vychytávka, kterou jsem použil jen v míře nezbytně nutné a pro vozidla volil barevná provedení od sponzorů.

Hodnocení na DH v době dohrání: 67 %; 33. hodnotící; digitální verze PSN od webu Game Press na recenzi