Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Gemini Rue

24.02.2011
11.04.2013
20.01.2014
80
76 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Gemini Rue (dříve Boryokudan Rue) je adventurou postavenou na známém AGS enginu. První ukázky hry sklidily velký úspěch, a tak se její tvůrce, Joshua Nuernberger, rozhodl hru vydat komerčně ve spolupráci s Wadjet Eye Games. Adventura kombinující sci-fi a noir žánry se snaží co nejvíce přiblížit klasickým point&click adventurám z devadesátých let. Díky zaštítění vydavatelské společnosti obsahuje hra profesionální dabing a soundtrack ve stylu neo-noir od Nathana Allena Pinarda. Hra se může pyšnit i menšími akčními prvky a herní dobou od čtyř do osmi hodin. Profesionálně je zpracována i grafická stránka, od portrétů postav po více jak 80 ručně vytvořených pozadí.

Jako hráč získáte kontrolu nad dvojicí velice rozdílných postav. Azriel Odin je bývalý nájemný vrah, který právě dorazil na planetu Barracus, kde se snaží vyhledat jednu osobu. Druhou postavou je "Delta-Six". Bez vzpomínek či jiných stop k minulosti se probouzí v něčem, co připomíná nemocniční komplex. Osud později tyto dvě postavy svede dohromady, aby společně odkryly roušku tajemství své minulosti.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 60
Cyberpunková adventura v low-res rozlišení. Co více si dnes člověk může přát. Komerčně vydaná hra od nezávislého autora tvořícího v AGS enginu to plně splňuje a nad to k formě přidává i zdařilý obsah. Po úspěchu u vydavatele Wadjet Eye Games mohl J. Nuernberger dodat i namluvení a relativně povedený soundtrack, který spolu s původní, atmosférou kypící, grafikou dotváří zajímavý celek. Inspirace je čerpána z řady klasických děl žánru. Počínaje samozřejmě klasikou největší - Blade Runnerem, nebo i jisté stopy průběhu dění (akční složka hry) mně připomněli pro mě zatím nejlepším video herní zpracování cyberpunkové detektivky, kterým je playstationovská adventura Policenauts. Z filmové branže mě napadá Cowboy Bebop, ať už vzezřením a chováním jednoho ze dvou hlavních protagonistů - Azriela nápadně připomínajícího Spikeho, či designem vnitřku jeho vesmírného plavidla.

Úvod do dění je celkem sympaticky proveden za pomoci střídání hry za obě postavy. Dialogy nejsou nijak košaté, ale že by byly špatně napsány říci nelze, minimálně na poměry indie scény. Seznámení proběhne rychle, a ani neuplyne půl hodina, a už prožíváte příběh dvojice, kdy "Delta-Six" je umístěn v jakémsi dystopickém vězení, měnícím občany na poslušné ovečky poplatné režimu a druhá postava - Azriel, neohroženy vesmírný dobrodruh, hledá jistý kontakt který ho později právě svede s na začátku záměrnou amnestií obdařeným Deltou-Six.

Většina úkolů je jednoduchých, není potřeba příliš experimentovat s předměty (kterých je minimum) a postavy (kterých je snad ještě méně). Dalo by se říci, že hra hráče vede od obrazovky po obrazovku, a ono to funguje. K pomoci vám bude datapad, shromažďující různé informace, posléze i střelná zbraň, která zpestřuje klasickou adventurní hratelnost. Její ovládání není nikterak složité, navíc jde měnit obtížnost těchto sekvencí.

Atmosféra asi bude hlavním tahákem, přeci jenom, kvalitních cyberpunkových adventur s nádechem noir detektivky nebo kvalitní sci-fi zápletky je minimum (DreamWeb, Noctropolis, BioForge). Tu podporují různé zvuky prostředí nebo i nepříliš výrazná hudba, která ale v některých chvílích když se z ticha ozve, dokáže příjemně překvapit. Grafika, jak již bylo řečeno, je vyvedena v miniaturním rozlišení 320x200 s možností nastavení vyššího vyhlazování. Její kvalita, na poměry AGS produkce, je však více než znatelná. Detailní prostředí a různé drobnosti jsou vidět na každém kroku, mrzet snad jen může malá rozmanitost prostředí.

Pro fanoušky klasických point n click adventur povinnost, pro fanoušky Blade Runnera také. I přes na poměry nezávislého titulu vysokého povyku doprovázejícího Gemini Rue, nejedná se v tomto případě o nic přelomového a originálního, přesto však na to, že byla celá hra prakticky vytvořena jednou osobou, jde o relativně kvalitní počin. Nedivil bych se, kdyby za pár let J. Nuernberger jednou tvořil pro nějakou známější firmu zaměřenou na tvorbu AAA her z žánru.

Pro: klasická hratelnost, dabing, atmosféra, pohlcující začátek

Proti: některé pasáže ztrácí tempo

+23 +25 −2
  • PC 75
IBezprostřední dojmy po dohrání jsou: no to teda byla jízda. Především z důvodu mého ultratěsného finiše ve Výzvě 2017, kdy jsem Gemini Rue, jakožto poslední chybějící titul pro splnění, dohrával doslova několik minut před půlnocí a ještě jsem musel stihnout napsat alespoň pidikrátký komentář. Podařilo se, ale opravdu velmi těsně.

Na dnešní dobu je GR mimořádně těžká adventura a v pozdější fázi jsem se nestyděl mrknout do návodu. Z banálně působícího příběhu o záchraně drahého bratra se vyloupne pořádný a temný sci-fi thriller zabalený do noir kabátu. Kombinace to nevídaná. K výjimečnosti přispívá i akčnější pojetí řešení některých hádanek, příkladem budiž občasné vykopnutí dveří místo zažitého hledání klíče. Co už zvláště konzervativním adventuristům radost působit nebude je několik přestřelek, které mi svým pojetím trochu připomínaly Another World.

AGS grafiku beru jako pozitivum, tenhle styl má prostě něco do sebe a atmosféra zaneřáděné periferie Pittsburghu je zvládnutá dobře. O to větší škoda, že speciálně ve městě se děj odehrává jen na několika obrazovkách a skutečnost, že polovina postav bydlí ve stejné ubytovně působí poněkud úsměvně. Během hry jsem lezl tak pětkrát do stejného baráku za úplně novou postavou.

Co mohlo být zvládnuto lépe je práce s inventářem. Ten patrně nejde otevřít jen tak, ale pouze kliknutím pravého tlačítka na nějaký interaktivní objekt. Zkombinování dvou předmětů v inventáři pro mě byl oříšek a dlouhé minuty jsem zkoumal, jak na to. Detektivní práce s komunikátorem (něco jako předpotopní tablet, ale z budoucnosti) a získávání dat, jmen, adres a telefonních čísel hraní příjemně zpestřuje, na druhou stranu je místy zbytečně obtížné a spousta hráčů bude tápat, i když budou mít řešení hádanky přímo před nosem.

Gemini Rue je hutná a poctivá adventura, která nabízí několik zajímavých příběhových zvratů, na prvotní seznámení s žánrem bych ji ale nedoporučil. Na to je příliš komplikovaná a stylizovaná, milovníci žánru si na ní ale pošmáknou.
+21
  • PC 80
Řekněme si to na rovinu. Kolik takových sci-fi noir příběhů existuje? Knižně, herně, filmově? Moc ne, co si budeme povídat, že? Važme si tedy každičkého příběhu, který vznikne v hlavě kohokoliv. Nikdy totiž nevíte, jestli to nebude na dlouhou dobu, v rámci daného žánru, to poslední, co Vás potká. Třeba takové Gemini Rue je totiž zajímavé ve všech ohledech. Jen je to hra specifického žánru. Jenže i přesto byste ji tedy za žádných okolností neměli vynechat. Byla by to veliká škoda.

Jestli totiž Gemini Rue něčím vládne, je to příběh. Ten se Joshuovi Nuernbergerovi, který stojí za celou hrou, náramně povedl. Zkombinoval ponurou detektivku a futuristické sci-fi do jednoho velice povedeného celku, který hned zkraje připomene legendy žánru, jako je Blade Runner nebo 5. element.

Hra začíná příběhem detektiva, který jeho hledání bratra napříč galaxií přitáhne na planetu Barracus. Ta je krásně ponurá, věčně deštivá, a atmosférou přesně taková, jako kdybyste si od Finchera pustili jeho nejlepší počin Sedm. Po chvíli ale zjistíte, že hra se prolíná s druhým příběhem. Ten se odehrává kdesi v galaxii na nějaké blíže nespecifikované stanici, kde nějaký psychopat profesor chce z lidí vytvořit stroje na zabíjení - chladné a bez emocí - a tak jim při každém neuposlechnutí rozkazu maže paměť, aby jim do hlavy opět vštípil podstatu vraždění a zabíjení. Dokud se opět něco nezvrtne. No a do této dystopické hrůzy Vás hra vtělí do osoby známé jako Delta-Six, který toho o sobě příliš neví a tak je na hráči, aby se o něm postupem času něco zajímavého dozvěděl.

Dvě naprosto různorodé příběhové linky, které ale postupem času splynou v jednu a navíc dokáží nějakými těmi dějovými zvraty velice hezky překvapit. To především a na tom vlastně i celá hra stojí. Navíc hra zabalená do klasicky oldschoolového 2D adventurního hávu dělaném v AGS prostředí. K tomu se odehrávající ve světě, který je notně ponurý, depresivní, ale výrazně atmosferický. A to i přesto, že hra skrývá velice vydařený dabing.

Co je ale na hře zajímavé a originalitou ji odlišuje od jiných adventur tohoto typu, tak že se tu několikrát setkáte s přestřelkami. Hra Vás naučí pomocí klávesnice střílet, pohybovat se z levé strany krytí na pravou a konec konců se i vhodně krýt. A jakmile se to naučíte, akce může začít. Akce musím říct velice originální a nápaditá. Celkově tuto hru příjemně oživila.

Musím se ale přiznat, že Gemini Rue mě v rámci žánru velice mile překvapil. Už jsem podobných adventur za ta léta pár zahrál, ale po dohrání této mi bylo jasné, že se rázem stane jednou z těch nejzajímavějších. Není nejlehčí, mnohdy se těch pár prostředí (hra není nakreslenými pozadími úplně objemná) dost opakuje a nejednou krát se postup hry posouvá metodou pokus - omyl. I tak ale musím říct, že svojí pozornost si rozhodně zaslouží. Jako hra jednoho člověka si zaslouží veliký respekt.

Pro: Pokud máte rádi detektivní žánr a k tomu sci-fi, příběh této hry si bezesporu užijete. Je tou největší devizou hry. Také ale disponuje originálním nápadem přestřelek, které jsem v jiných hrách nezažil.

Proti: Na adventuru je tu poměrně málo prostředí, často se opakují a mnohdy se hra odvíjí metodou pokus-omyl.

+21
  • PC 80
Veľmi príjemná oldchool adventúra so silnou bebopovsko-bladerunnerovskou atmosférou. Noirovsky večne upršaná planéta a dystopické nápravné zariadenie sú miestami kde síce hráč strávi všetok voľný čas, ale ich kontrast spolu s dvoma rozdielnymi postavami z nich nevytvára nič stereotypné.

Príbeh je dávkovaný relatívne pomaly, čo občas ústí do strácania tempa po nejakej tej atmosféricky silnejšej pasáži. A to možno aj preto, že väčšina hádaniek je "industriálneho" ladenia - prehadzovanie pák, súčiastok, káblov a podobne. Nič čo by hráča vyslovene otravovalo, ale zároveň ani vyslovene lákalo. Aktívnych predmetov na obrazovkách veľa nebýva, takže postup je pomerne plynulý. S hádankami súvisí aj ovládanie, na ktoré som si musel chvíľu zvykať a klikanie jedným tlačidlom myši a následný výber úkonu druhým tlačidlom mi neprišiel natoľko dobre zvládnutý, ako klasické sierrácké preklikávanie jednotlivých činností jedným a ich vykonávanie druhým tlačidlom myši. Originálna činnosť je aj použitie nohy, či už na vylezenie na rebrík, kopnutie a podobne. To je tiež občas mätúce, lebo človek vlastne nevie čo všetko tá noha "dokáže". :)

Dialógy vždy povedia k príbehu toľko, koľko hráč potrebuje vedieť, ani menej, ani viac. Hoci mám rád veľmi ukecané hry, tu mi to dávkovanie úplne vyhovovalo. Samotný príbeh je pomerne dobre zvládnutý, prinášajúci na záver možno aj trochu zamyslenia, hoci už nejaký ten čas pred koncom sa dá rozuzlenie vytušiť. Čo mi na príbehu trochu vadilo: postava šéfa nápravného komplexu mi prišla nedostatočne využitá, nevysvetlené motivácie, charakter, mohlo sa ísť viac do hĺbky a pridať nejaký ten rozhovor navyše. S dialógmi a príbehom súvisí dabing, ktorý je veľmi dobre zvládnutý, o to viac, že sa jedná o indie projekt jedného človeka.

Pro: atmosféra, príbeh,

Proti: ovládanie, strata tempa,

+11
  • PC 80
V dnešní recenzi, bych vás rád nabádal na vynikající hru! Její jméno je Gemini Rue a stvořena byla díky člověku jménem Joshua Nuernberger - kromě hudby a dabingu postav vytvořil vše ostatní. Hra je určena především pro pamětníky starých dobrých adventur. Jednak proto, že vypadá skutečně retro a dokonce se tak i hraje a za druhé má prostě něco do sebe! Ale o tom se už v dalším odstavci.

Příběh se odehrává ve 23 století na deštěm zmáčené planetě Barracus, kde panuje výborná atmosféra, která se nejvíce blíží například Blade Runnerovi. Vžíváte se do role muže jménem Azriel Odin, jehož prací soukromý detektiv. Přilétá do této soustavy, protože hledá svého ztraceného bratra a pátrání ho zavede do různých ošemetných situací. Pak zde máme druhou příběhovou linku, kde se zmocníte pacienta, kterému je po několikáté vymazána paměť a je nedobrovolně vržen do výcviku se zbraní, aniž by věděl proč se ve středisku nachází. Oba příběhy se buď samy prolínají, nebo máte možnost mezi nimi přepínat samy od sebe. Atmosféra u obou zmíněných protagonistů je vynikající a dopomáhá tomu jistě i dobře napsaný příběh a logický postup vpřed.

To už mě dostává ke hratelnosti, která je velmi old school. To znamená, že zde nehledejte nápovědu aktivních předmětů, nebo jakoukoliv jinou pomoc. Jste na to jen vy a zrak. Nicméně věcí, se kterými je potřeba něco udělat, zde naštěstí není moc a hra se nesnaží vám zničit mozek. Hádanky jsou velmi dobře vymyšlené a musím uznat, že pokud opravdu budete přemýšlet a nebudete nikam spěchat, tak vás bude čekat mnou zmíněný logický postup. Příkladem budiž, když někoho chcete najít, použijete k tomu místní terminál, kde zadáte jeho jméno a následně získáte adresu. Mimo jiné vlastníte telefon, kterým se spojíte kdykoliv a s kýmkoliv - a při pátrání naleznete čísel mnoho - například se svým kolegou, který vás přiveze na zmíněnou planetu a stráží loď. Když už například najdete někoho v databázi a zjistíte jeho adresu, může se stát, že je ubytován v hotelu, kde vám neochotný recepční nechce podat informace. Je tedy možnost si přečíst, čím se zmíněná osoba zabývá v práci a vydávat se za kolegu, nebo zkusit zavolat parťákovi na oběžnou dráhu a dát mu telefon na recepci a on vám už číslo pokoje zařídí. Ke všemu se dá dojít a není k tomu potřeba spojovat drátek s klackem. Vůbec celý inventář se většinou skládá skutečně z minima věcí, ale i tak vám to někdy může zatopit. Musím však upozornit ještě na jednu věc a tou jsou akční pasáže. Někdy je potřeba sáhnout po zbrani a střílet. Ve finále to není nic složitého, klávesy A, D se vykloníte, S se stáhnete do krytu a R nabijete. Interakce tam bude ale mnohem více a do těch už vás zasvětí velmi dobře zpracovaný trénink, alias nápověda, která vás nenuceně bude učit hru ovládat.

Je potřeba říct pár slov i k celkovému ozvučení hry. Například dabing hlavního hrdiny Azriela je skutečně fenomenální a dost se podobal například Adamovi z posledního Deus Ex. Je to sice maličkost, ale dobrý hlas dokáže do hry dýchnout ještě lepší atmosféru. Hudba je potom na velmi dobré úrovni a umocňuje vaše procházení po zmíněném měste. Všemu ještě dopomáhá všudypřítomný déšť. Pokud máte srdce detektiva a nevadí vám retro, dáte mi po rozehrání jistě za pravdu, že jsou to právě malé věci, co z této hry dělají téměř mistrovské dílo. Tohle přátelé, je totiž retro sci-fi jako řemen. Hodně mi místy vzhledem připomínala například The Dig - tento titul také velmi doporučuji.

Povídat bych tady mohl jistě dál, ale to už bych vám jistě kazil zážitek ze hry, protože čím méně toho budete vědět, tím více se do hry vžijete a dotáhnete ji do konce. Ulehčí vám to například čeština, kterou vyrobil jeden z autorů Levelu (kde mimochodem hra vyšla v plné verzi v čísle 235) Lukáš Grygar. Nečekejte žádné filmové animace, až na pár rozpohybovaných obrázku, ani příliš dlouhou herní dobu, na konec dorazíte již za pár hodin, ale to vás jistě o zážitek neochudí. Po dlouhé době jsem narazil na adventuru, která stojí za doporučení a není nic menšího, než abych o tom napsal článek, který jste teď dost možná úspěšne dočetli do konce. Máte mé nejvřelejší doporučení se do této hry pustit, pokud máte srdce adventuristy

Pro: - Výborná atmosféra - Skvělý dabing hlavního protagonisty - Logické postupy - Dobrá hratelnost

Proti: - Kratší herní doba - Grafické zpracování nesedne každému - Akční pasáže by nemuseli být

+11 +12 −1