Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 85
Tuto hru jsem už měla nějakou dobu koupenou a jen čekala na vhodnou příležitost, kdy budu mít náladu na nějakou krátkou a relaxační hru, ve které se nemusím starat o své přežití, nemusím se bát neúspěchu, který by moje hraní odsoudil k nezdaru, a mohu u ní vypnout a soustředit se jen na samotnou hru.

Hraní GRIS bylo jako pohlazení na duši. Nedokážu si vzpomenout na hru, která by nabízela nádhernější vizuální zpracování (neberu vůbec v potaz realistickou grafiku). Některé hry se tomu blíží, třeba Firewatch či ABZU, ale tohle je unikát. Tato hra ukazuje, jak dokáže audio-vizuální zpracování zapůsobit na člověka a přivodit mu příjemné pocity jen z toho, že se dívá na něco estetického. Celou dobu jsem si potichu v sobě opakovaně říkala, že to, co vidím, je krásné. A ta hudba. Střídaly se klidné pasáže s těmi naléhavějšími a i moje touha zakomponovat do té hudby varhany byla vyslyšena. Skvěle doplňovala dění na obrazovce, jak kdyby to byl jeden celek a ne dvě složky.

V průběhu hraní došlo na více emocí. Například radost, kdy jsem si ve hře našla kamaráda, kterému jsem shazovala hranaté jablka. A ačkoliv to kamarádství netrvalo dlouho, neboť každý jsme šli jinou cestou, tak ten pocit, že nejsem v tom prapodivném světě sama, byl velmi hřejivý. Ale přišly i pocity strachu, kdy se hlavní postava potkala se svým úhlavním nepřítelem. Na to, jak byly tyto scény krátké, tak vydaly za mnoha minutový souboj s bossem v nějaké jiné hře.

Jsem moc ráda, že jsem si tuhle hru zahrála a při jejím hraní jsem si uvědomila, že na hrách mám ráda zvláště to, jak jsou rozdílné. Člověk si dokáže odnést stejně krásné pocity ze hraní nějaké malé indie hry jako z nějaké větší AA či AAA hry. A nebýt DH (a přidávajícímu :), tak kdo ví, jestli bych o té hře vůbec věděla.
+35
  • PC 90
Vyrovnávat se s psychickými problémy, osobní ztrátou či onemocněním není nikdy lehké. Nezávislí filmaři se temnotě lidské mysli s velkou oblibou věnují již pár let a herní vývojáři nejsou pozadu, jelikož poslední roky si lze vyzkoušet hned několik titulů především na indie scéně a zde máme další přírůstek do rodiny.

GRIS je bezesporu letos jedna z nejvýraznějších plošinovek a velkou zásluhu na tom jistě má grafická stránka hry. Způsob, kterým si tvůrci hrají s barvami je místy opravdu nádherný a ne jednou jsem se přistihl při sledování detailů a barevných fleků rozpíjejících se na obrazovce jako na mokrém papíru. Spolu s krásně plynulou animací pak svět působí až snovým dojmem. A on to možná i je sen. Reálný svět to rozhodně není a hrdinka si ve své mysli vytváří nádherný svět plný bizarních stvoření, podivné architektury a v neposlední řadě i melancholie, nebezpečí či naopak radosti. Všechna ta nádhera je pak podtržena výborným hudebním doprovodem.

Nebyla by to ale hra, kdyby se člověk kochal jen malůvkami. Jistě, nejedná se o vrcholnou výzvu jak po stránce platformingu, tak ani co se logických hádanek týče. Hratelnost je totiž velmi nenáročná a tak nějak sama plyne. Ale to vůbec nevadí, jelikož jde především o pocitový zážitek a s tím by do hry každý z vás měl jít, neb se vyhnete zklamání. Tvůrci ale dokáží překvapit i v tomhle směru. Na herní dobu něco přes tři hodiny nabízejí až neuvěřitelně časté novinky v hratelnosti. Chvíli bouráte rozpadající se podlahy, poté testujete rychlost na měnících se plošinkách, načež si trochu zalítáte, zaplavete nebo dokonce zazpíváte a tím nekončíte. Kadence nových možností je tak vysoká, že většina děl v žánru se nyní krčí v koutě.

Letos pro mě jeden z nejsilnějších zážitků, který sice člověka úplně nerozloží, ale místy nažene husinu, občas lehce dojme či vykouzlí úsměv na tváři, ale především zahřeje u srdce. Když se hry dělají s láskou, tak to nejspíš vypadá nějak takhle.
+31
  • PC 90
Občas se mnou dokáží hry pěkně zacloumat. Ať už se jedná o cuknutí v úleku nebo náhlé přejetí "mrazu po zádech" při něčem s hororovou tématikou. Některé mě dokázaly dojmout svým příběhem či odchodem postavy, kterou jsem si stihla oblíbit, jindy naopak rozesmát trefnou hláškou či překvapivou situací. Během napínavého boje s bossem se mi rozbušilo srdce. V závodu na předních příčkách vyletěl adrenalín. A při hře GRIS to bylo tak nějak vše dohromady a já z toho mám v hlavě pořád pěkný zmatek. Ani to nedokážu pořádně popsat, ale zanechala ve mně nečekanou stopu. Něco, co bych přála zažít i ostatním hráčům.

Jedná se o atmosferickou plošinovku v minimalistické, ale velmi pěkné grafice, se zdařilým hudebním doprovodem. Přesně typ hry, kterou si jednou za čas ráda zahraju a vyzkouším. O to víc mě namotivovala nominace na The Game Awards 2019 a její následná výhra v kategorii "Games for Impact". A po zahrání musím říct, že si svůj titul odnesla zcela oprávněně!

Uši pohladí velmi příjemný hudební podkres, který nemusíte vždy úplně vnímat. Spíš tak podvědomě. Dostanete tak možnost soustředit se na hratelnost, na svět kolem sebe, krásné animace, přelínání a rozpíjení barev a na řešení milých překážek. A pak se to stane. Z ničeho nic udeří hudba přesně v tu správnou chvíli. Momentů, kdy se mi takto vehnaly slzy do očí bylo několik. Moment překvapení podtržen nádhernou hudbou a zpěvem s tak nepopsatelnou silou čehosi, co zvládla zachytit a hlavně předat a vyjádřit. A pak jsem se přistihla, jak vší silou tisknu herní ovladač v rukou, srdce mi bije jako o závod a do toho všeho cítím příliv spousty emocí. Smutek, hněv, zoufalství, ale i odevzdanost, smíření, radost a nadšení. Něco takového jsem u hry ještě nezažila, a když si těch pár řádků po sobě čtu připadám si jako blázen nebo minimálně pěkně labilní ženská. Váhajíc, zda tyto dojmy vůbec zveřejňovat. GRIS z hlavy jen tak nedostanu. A ani nechci...
+23
  • PC 85
O hře GRIS se hodně psalo jako o uměleckém díle a celkem pochvalně. S tím musím rozhodně souhlasit, z uměleckého hlediska je hra velmi zajímavá. Grafika je specifická a zaujala mě již z prvních obrázků. V pohybu to vypadá ještě lépe, vůbec bych sed nezlobil za další podobně zpracovanou hru. To jak tvůrci využívají barvy působí nádherně a nejednou jsem se chvíli jen tak kochal. Hudební stránka také nezůstává pozadu. Krásné melodie vhodně podtrhují dění na obrazovce a stojí i za samostatný poslech. Díky kombinaci obou složek má hra úžasnou atmosféru plnou melancholie a naděje, radosti a smutku. Vzhledem k zhruba pětihodinové herní době jsou i výše popsané kvality důvodem k vyzkoušení GRIS. Ale ani hratelnost není špatná.

Jde o plošinovku, která zpočátku působí velmi jednoduše. Po úvodní části jsem měl skoro pocit, že chození a občasné skákání slouží pouze jako předěl před další animací a pokračováním abstraktního příběhu. Ale každou další částí a kapitolou přicházejí nové herní mechaniky a zpestřují tak velmi intenzivní zážitek. Řadu mechanik využijete pouze na pár místech, takže nehrozí žádný stereotyp. Obtížnost je spíše nižší, ale i tak hra obsahuje pár pasáží, které se mi nepovedly zdaleka na poprvé. V každé kapitole je také několik nepovinných činností a sběratelských záležitostí, které vyžadují větší pozornost a šikovnost. Celkově jde o povedený zážitek se skvělou atmosférou a zábavnou hratelností na dva nebo tři večery.
+23
  • PC 80
Gris je taková krásná pohádka jako o Makové panence, jen chybí motýl Emanuel, ještě že tak.

Gris je další hra, která staví na audio-vizuálním zážitku. Animovaná grafika v doprovodu s jemnou hudbou vytváří obdivuhodné kouzlo, které se nemůže líbí jen výjimkám. Tím i odpovídá herní náplň, která není nijak složitá, pár přeskoku zvládané každý.
Je jasné, že tento styl her není nikterak dlouhý, ani není na několikáté hraní ale já jsem za ty 4 hodiny nasál tolik inspirace a pohody jako u málokteré hry.
Když řeknu, že Gris stavím ve svém žebříčku hned za prvního Limba, tak si myslím že už to něco znamená. Uvidíme co na to řekne další hra v pořadí Journey. 80%

Pro: Animovaná grafika, Příjemná hudba, Barvy.

Proti: ----

+17 +18 −1
  • PC 65
Umění. To je slovo které člověka napadne při hraní této hry. Pomocí krásných animací a abstraktních obrazů se hra snaží bez jediného slova vyprávět jakýsi příběh. Příběh který si každý může vyložit po svém a každý ho bude vnímat trochu jinak.

I přesto že se jedná o poměrně krátkou dobu hratelnosti, i tak mě přišla až příliš dlouhá. Samotný koncept vyprávění beze slov nevydrží dlouho a po chvilce začne nudit. Vrcholem je to že díky vysokému opakování motivů chvílemi nevíte zda procházíte místem kde už jste byli nebo ne. Také se díky absenci jakékoliv nápovědy někdy vracíte na určitá místa a doufáte že najdete něco co jste předtím přehlédli.

Zajímavá, graficky nádherná ale po chvíli nudná hra. Škoda.

Pro: krátké, graficky nádherné

Proti: opakující se, zmatené

+12
  • PC 75
Představte si hru, která je éterická jako jemný závoj unášený jarním vánkem. Představte si dívku, která zpívá jako raněná víla a jejíž hlas otevírá květy surrealistických květů. A představte si svět, který ubíhá pod vašimi lehlými skoky s ladností delfína, jenž se pln radosti míhá na pomezí horizontu a vodní masy. Tak tahle vaše představa bude v porovnání se hrou GRIS vypadat jako kus plesnivého exkrementu.

GRIS je hodně zvláštní hra, jenž by se dala popsat asi jako relaxační plošinovka s občasnými puzzly a příběhem plným analogií. Tahle škatulka ale voní jako zaprášený šuplík v kartotéce staré sekretářky a to něžné aroma hry rozhodně nevystihuje. GRIS je hra, která vás pohladí po duši, ponoukne vás pohlédnout na starosti všedního dne s nadhledem filozofa a možná vás i dojme. A pokud nejste ten typ, kterému by často vlhly oči dojetím, ani tak nebudete zklamáni, protože o to lépe uvidíte tu nádherně estetickou grafiku, kterou se tato hra honosí. Právě ona dokonale souzní s něžnými tóny hudebního doprovodu a staví před vašima očima katedrálu tak trochu nejasného příběhu.

GRIS není příliš obtížná hra a pokud budete alespoň trochu pozorní, strávíte nad občasnými rébusy spíše desítky vteřin než minuty. Většinou stačí jen najít správnou cestu, všímat si nakřáplých povrchů, trigonometrických motýlů a trochu logicky přemýšlet. Ani koordinace vašich prstů zde nebude podrobena přílišné zátěži a já zde měl větší problém jen jeden v závěru hry, kdy se mi opakovaně nedařilo vyskákat po květech, které má avatarka otevřela zpěvem, na druhou stranu prolákliny. Předpokládám, že vývojáři optimalizovali hru pro gamepad, ale i na klávesnici nebudete mít problém. Snad i z toho důvodu, že si vystačíte se čtyřmi směrovými šipkami, skokem, "zatížením" a zpěvem. Oceňuji, že ovládání se dá na klávesnici přenastavit, což se zdá jako samozřejmost, ale ne všechny hry to umožňují.

Samotná hratelnost většinou nerušeně plyne s lehkou grácií a já trochu bloudil jen v závěrečných fázích hry, kde se stala hra mírně nepřehlednou, čemuž moc nepomohla ani lokální změna gravitace, kde budete nuceni hrát chvílemi hlavou dolů. Ale já jsem schopen se ztratit i v přímé chodbě. Pokud zde budete očekávat něco jako inventář, zbraně a nepřátele, budete zklamáni. Ani umřít se zde nedá, pokud vím, což ale vše považuji za klad. Tahle hra se oprostila od všech zbytečností, aby tak na hladinu hratelnosti vypluly vlnky estetické něhy a ladnosti, kterými se tato hra může pyšnit. No, něco na způsob nepřátel zde vlastně je, ale asi to není to, co si pod tímto pojmem představíte.

GRIS je hra, kterou se trochu stydím nějak analyzovat. Jde o stejně zbytečnou snahu, jako popisovat dopad okvětního lístku na hladinu klidného jezera, nebo jako zapisovat do not šumění písku pouště. Pokud budete v tom správném duševním rozpoložení, může pro vás tato hra představovat nesmírně podmanivý zážitek. Něžný jako vzpomínka na někoho, kdo tu už není a s nímž vám vždy bylo dobře. Třeba na sebe sama.

Pro: Grafická a hudební složka hry; éterická atmosféra

Proti: Lehce nepřehledný konec

+11
  • PC 90
Gris je jedna z těch her, které dávají pozitivní odpověď na otázku, zda hry mohou být uměním, zda mohou vyprávět příběh i bez e slov, a to i příběh metaforický, obecněji pojatý, který dovoluje vícero výkladů, a zda při jejich hra ní může hráč zakusit různorodé emoce.

Gris je pravděpodobně jméno dívky (jistý si nejsem, protože ve španělštině – vývojáři jsou Španělé – jde v překladu o slovo „šedý, smutný, zamračený“), která zakusila těžkou osobní ztrátu a s pomocí hráče postupně prochází jednotlivými fázemi, které vedou ke smíření se situací, tedy popíráním, hněvem, smlouváním, depresí a akceptací. Těchto pět fází je představováno pěti herními oblastmi. Ačkoliv na samém začátku hry je svět černobílý a Gris má vůle a energie sotva tolik, aby vstala ze země, v rámci překonání každé z fází se do světa vrátí nějaké barvy a hlavní postava trochu ožije – naučí se nové schopnosti, které posunou hratelnost v dalších fázích, ať již se jedná o obligátní dvojskok a plachtění, nebo v kategorii plošinovek méně obvyklé schopnosti, jako těžké tělo či zpěv.

Cestou postava řeší jednoduché hádanky, sbírá roztroušené světlušky, díky kterým postupuje dále hrou, může získávat skryté bonusy (oceněné achievementy) a může sbírat také mementa, která bývají více skrytá a hůře dostupná. Pouze pokud sesbírá všechny, může si před koncem hry připomenout určitou událost ze svého života.

I když se Gris po dokončení každé fáze ocitne v centrální věži, reálně nemá na výběr, do které oblasti se podívá dále, nebo zda projde nějakou oblast opakovaně s nově nabitými schopnostmi. Hra má tedy spíš lineární průběh, ale po dohrání je možné si zahrát kteroukoli vybranou kapitolu, ve které budou dostupné vždy právě ty schopnosti, které vývojáři zamýšleli.

Gris má být pravděpodobně také připomínkou, že ztráta je přirozenou součástí života a v člověku dřímá dostatek sil k tomu, aby se s ní po svém a vlastním tempem vyrovnal. A k tomu svádí i hra samotná – každý by ji měl hrát vlastním tempem, ideálně bez vyrušování.

(Ke hře jsem se dostal v rámci Herní výzvy 2022.)

Pro: Vynikající hudba; Propojení hudby a vizuální, i hratelnostní stránky hry; Zpracování ústřední myšlenky;

Proti: V některých pasážích špatně rozlišitelné pevné a průchozí plochy (resp. plochy v pozadí a popředí);

+11
  • PC --
Tak sem se tedy dostal ke hře GRIS. No GRIS bych popsal jako WOW, převážně z toho důvodu, že je to zcela jedinečná záležitost. Nic vám totiž neřeknou fotky v obchodě, no a ani trailer vám moc nedá. Jedná se tu o animovanou kreslenou skákačku asi..

Hrajete tu za dívčinu, která zrovna nezažívá dobré chvíle, ale k tomu vám nic nepoví, vlastně vám nikdo nic neřekne. Ve hře figuruje celková absence dialogu a taky textů. Vše je vyprávěno přes prostředí a hudbu. Jó ta hudba tu hraje asi nejvýznamnější roli, nejen že je fakt skvělá, za některé kousky by se nemusela stydět ani Pražská filharmonie.

Celková hra je o emocích, hlavně se jedná o takový ten kousek pohybujícího se umění, takže spíše pro hráče jako jsem já, že vám nebude vadit absence střílení, vedlejších questů apod. Jsou tu teda nakonec i collectibly, ale jinak se jedná o ryze příběhový lineární zážitek.

Hra nezapře silnou inspiraci surrealistickými obrazy, během hraní hned pochopíte co myslím, někdy to opravdu vypadá jako díla S. Daliho. Prim tu hraje Hudba a taky barvy, hlavně ty svým způsobem rozdělují odlišná prostředí, kde v každém získáte nové schopnosti.

Ono shrnul bych to asi takhle. Hra má opravdu pomalé tempo, jde tu o průzkum, za ničím se nežene, chce vám pozvolna naservírovat skvělý audiovizuální zážitek. Bral bych to proto jako odpočinkovou záležitost. Určitě si najde své oblíbence, jen podotýkám že asi nebude pro každého. No mi chlapy taky nemusíme furt něco střílet a řezat, nebo sbírat otazníčky.

Pro: vizuál, hudba, hratelnost, doba

Proti: někdy až moc pomalé pasáže,

+7
  • PC 70
Krásně zpracovaná mini hopsačka s puzlíkama na jeden večer.
Délka je vlastně tak akorát, protože dýl by to asi nikoho moc nebavilo
Příběh jsem nepobral a jdu si najít o čem to mělo být.
Celkově moc pěkná jednohubka.

Pro: Vizuál, hudba

+6
  • PC 80
Když se mluví ohledně video her a umění, tak Gris je jasnou odpovědí, že hry jsou jednoznačně uměním.
Vyprávět lepší příběh než kdejaká druhá hra, bez jediného slova. To je umění!
Mít tak nádhernou grafiku, styl a animaci, až oči přechází. To je umění!
Mít tak nádhernou a originální hudbu, která se krásně snoubí s náladou hry a vzbuzuje tuny emocí. To je umění!
+4 +6 −2