Out of Line je ručně malovaná logická plošinovka inspirovaná tituly LIMBO a Inside. Podobně jako její předobrazy i tato hra je prosta jakýchkoliv dialogů či textu a obrázek o ději si hráč skládá prostřednictvím samotného dění na obrazovce. Hlavní postavou je chlapci podobný tvor jménem San, který podobně jako spousta jeho klonů pracuje ve zlověstném místě zvaném Továrna. Hnán touhou po svobodě se San rozhodne, že z Továrny uteče.
Sanovým největším pomocníkem při překonávání různých překážek je jeho žlutý oštěp. Ten se namísto prosté likvidace nepřátel hodí při řešení drobných puzzlů. Jeho vrhem na cíl je možné například vytvořit plošinku, aktivovat mechanismy či spojit dva kabely pro otevření průchodu dále. Tyto hádanky, mnohdy ještě vyžadující spolupráci dalších postav, které během útěku San potkává, jsou prokládány stealth sekcemi a útěky před gigantickými pařáty.
malarkey
Popisek hry upozorňuje na to, že Out of Line je silně inspirována tituly jako jsou LIMBO nebo Inside. Je tomu ale skutečně tak? Opravdu je možné v těchto, v podstatě, vrcholech žánru, ještě hledat inspiraci a doufat, že s tím sklidím nějaký úspěch?
Hrál jsem oba tituly a musím říct, že oba naprosto dokonale pracují s atmosférou. Ale Out of Line? No...tak nějak na půl. Řekl bych. Z kraje hry totiž okamžitě pochopíte, co je záměr hry. Jen ale také pochopíte, že toho zase tak moc nenabídne. Proč?
Hned v úvodu hry se zhostíte postavy, která si říká San. Hošík, který se zničehonic objeví na scéně a běží v klasickém plošinovkovém prostředí zleva doprava. Proč? To ví jen bůh. Jako divák a hráč vlvastně nevíte nic. Prostě se jen kocháte prostředím. To je hezké, malebné, zajímavé...ale víte co? Chybí mu atmosféra těch nejlepších plošinovek posledních deseti let. Graficky je hra milá, ale to je asi tak vše. No a když začne jít do tuhého, objeví se, jakože z nebes nějaká robotická ruka a začne Vás ohrožovat. Takže aha? Jsme ve fabrice? Chceme uniknout? Možná! Přiznám se, že nevím, ani nevím, jak bych to vlastně nepoznal.
V průběhu hry, která na Vás nepromluví ani slovo, nicméně potkáváte pár zajímavých tváří. Třeba postavičky Vám podobné, kde některé i pomůžou. Pak třeba i dospělé nebo stařešiny, které tu jsou taktéž od toho, aby pomáhali. Jenže, co si budeme povídat, největší pomocník je Váš oštěp. Největší a vlastně jediná deviza této hry.
Na oštěpu to totiž celé stojí a padá. Oštěp Vám pomáhá překročit logické hádanky. Pomáhá dělat dodatečnou plošinu, ale pomáhá i zastavit mechanismy, které jsou ve většině funkční jen a pouze proto, že se někde otáčí ozubená kolečka. Ano, někde. Smysl to moc nedává. Nicméně když do nich vhodíte oštěp, mechanismus zastavíte tak, jak potřebujete.
To je ale celá podstata této plošinovky. Ano, je zajímavá, je miloučká, ale také je hodně nedodělaná a nelogická. Naštěstí ale není kdoví jak dlouhá, takže ji můžete po pár hodinách s chutí zabalit a zhodnotit, že v tomto žánru díru do světa neudělá. Neurazí Vás, ale zároveň Vás utvrdí v tom, že udělat parádní plošinovku je, přeci jen, dnes už tak trošku umění.
Hrál jsem oba tituly a musím říct, že oba naprosto dokonale pracují s atmosférou. Ale Out of Line? No...tak nějak na půl. Řekl bych. Z kraje hry totiž okamžitě pochopíte, co je záměr hry. Jen ale také pochopíte, že toho zase tak moc nenabídne. Proč?
Hned v úvodu hry se zhostíte postavy, která si říká San. Hošík, který se zničehonic objeví na scéně a běží v klasickém plošinovkovém prostředí zleva doprava. Proč? To ví jen bůh. Jako divák a hráč vlvastně nevíte nic. Prostě se jen kocháte prostředím. To je hezké, malebné, zajímavé...ale víte co? Chybí mu atmosféra těch nejlepších plošinovek posledních deseti let. Graficky je hra milá, ale to je asi tak vše. No a když začne jít do tuhého, objeví se, jakože z nebes nějaká robotická ruka a začne Vás ohrožovat. Takže aha? Jsme ve fabrice? Chceme uniknout? Možná! Přiznám se, že nevím, ani nevím, jak bych to vlastně nepoznal.
V průběhu hry, která na Vás nepromluví ani slovo, nicméně potkáváte pár zajímavých tváří. Třeba postavičky Vám podobné, kde některé i pomůžou. Pak třeba i dospělé nebo stařešiny, které tu jsou taktéž od toho, aby pomáhali. Jenže, co si budeme povídat, největší pomocník je Váš oštěp. Největší a vlastně jediná deviza této hry.
Na oštěpu to totiž celé stojí a padá. Oštěp Vám pomáhá překročit logické hádanky. Pomáhá dělat dodatečnou plošinu, ale pomáhá i zastavit mechanismy, které jsou ve většině funkční jen a pouze proto, že se někde otáčí ozubená kolečka. Ano, někde. Smysl to moc nedává. Nicméně když do nich vhodíte oštěp, mechanismus zastavíte tak, jak potřebujete.
To je ale celá podstata této plošinovky. Ano, je zajímavá, je miloučká, ale také je hodně nedodělaná a nelogická. Naštěstí ale není kdoví jak dlouhá, takže ji můžete po pár hodinách s chutí zabalit a zhodnotit, že v tomto žánru díru do světa neudělá. Neurazí Vás, ale zároveň Vás utvrdí v tom, že udělat parádní plošinovku je, přeci jen, dnes už tak trošku umění.
pipan
Luksa
