Před rozehráním třetího pokračování hry The Room jsem se rozhodla dohrát oba dva předchozí díly a jednoznačně mi z toho vychází poslední díl, jako ten nejlepší.
Puzzle jsou stále na podobné obtížnosti, a když si člověk neví rady, může použít nápovědu. Vzhledem k tomu, jak jsou zde lokace rozsáhlejší, není těžké občas důležitou věc přehlédnout. Naštěstí zde nejsou podobné sviňárny jako např. ve druhém díle např. tlačítko skryté zespoda na šuplíku, a tak se mi málo kdy podařilo skejsnout delší dobu na jednom místě.
Mezi lokace, které se mi zapsaly do paměti, patří rozhodně lokace á la znělka ze Hry o trůny - mechanické domečky a hvězdárna, kde jsem si užila hledání souhvězdí obrovským dalekohledem.
Velmi mile mě překvapilo, že hra nabízí vícero různých zakončení. Zjistila jsem to hned na začátku, když jsem zkoumala achievementy, a také v průběhu hry, kdy jsem ve výchozí lokaci narazila na některé interaktivní předměty, se kterými vypadalo, že šlo něco dělat, ale v tu chvíli jsem nedokázala rozpoznat, co přesně, a neměla jsem k nim ani žádný nástroj.
Jsem ráda, že oproti druhému dílu ubylo „světelných záblesků“, které mi, ač nejsem epileptik, bývají dost nepříjemné. Tento nešvar u různých mysteriózních adventur z prvního pohledu, který se tím snaží vyvolat napětí, či co, mi občas dokáže hraní dost znechutit.
Puzzle jsou stále na podobné obtížnosti, a když si člověk neví rady, může použít nápovědu. Vzhledem k tomu, jak jsou zde lokace rozsáhlejší, není těžké občas důležitou věc přehlédnout. Naštěstí zde nejsou podobné sviňárny jako např. ve druhém díle např. tlačítko skryté zespoda na šuplíku, a tak se mi málo kdy podařilo skejsnout delší dobu na jednom místě.
Mezi lokace, které se mi zapsaly do paměti, patří rozhodně lokace á la znělka ze Hry o trůny - mechanické domečky a hvězdárna, kde jsem si užila hledání souhvězdí obrovským dalekohledem.
Velmi mile mě překvapilo, že hra nabízí vícero různých zakončení. Zjistila jsem to hned na začátku, když jsem zkoumala achievementy, a také v průběhu hry, kdy jsem ve výchozí lokaci narazila na některé interaktivní předměty, se kterými vypadalo, že šlo něco dělat, ale v tu chvíli jsem nedokázala rozpoznat, co přesně, a neměla jsem k nim ani žádný nástroj.
Jsem ráda, že oproti druhému dílu ubylo „světelných záblesků“, které mi, ač nejsem epileptik, bývají dost nepříjemné. Tento nešvar u různých mysteriózních adventur z prvního pohledu, který se tím snaží vyvolat napětí, či co, mi občas dokáže hraní dost znechutit.
Pro: délka, pěkné různorodé lokace, puzzle
Proti: světelné záblesky, párkrát opakující se konkrétní puzzle