Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 65
Mám podobné adventurní záležitosti z bočního pohledu docela rád. Ne jednou jsem zjistil, že může dojít k vysloveně překrásným herním zážitkům, mezi které dominuje výborný atmosferický Oxenfree. Takže vždy když se dostanu k dalším podobným kouskům, většinou je s chutí zkouším a doufám, že si je opět užiju tak, jako jejich předchůdce.  

Na The Silent Age jsem tak slintal od momentu, kdy jsem se o něm dozvěděl. Vědomě minimalistické prostředí, nápad s cestováním v čase….no, proč ne. Atmosféru to může mít hutnou, totalitní. Co si budeme povídat. Jenže hned v úvodu pochopíte herní nedostatky, bez kterých se tato hra bohužel neobešla. A abych nechodil kolem horké kaše, tak nejzásadnějším nedostatekem je příběh. Klouže děsně po povrchu. Začíná nemluvnými scénami, které Vám dávají najevo, že jste úplně obyčejný člověk v časovém soukolí jedné nadnárodní společnosti, kde v současnosti přebýváte jako uklizeč…ale vlastně jako nemáte ani tendence být cokoliv víc. Pak ale zničehonic dojde k povýšení, které není logicky nijak zásadně vysvětleno a v nové místnosti, od které dostanete klíče, objevíte postavu, která umírá. Jenže ještě než umře Vám do pracek vrazí stroj času a řekne, ať se vrátíte v čase a zastavíte jeho počínání, aby neumřel. Premisu bychom tedy měli. Vpravdě inteligentní dvakrát opravdu není.  

V tu chvíli postupuje poměrně logické adventuření, které se odehrává buď v současnosti nebo v budoucnosti. Rozdíl poznáte záhy. Zatímco současnost je vlastně chladná, nudná, nezáživná a prázdná schránka 60. let (což nejde na vrub době, ale hernímu prostředí, ve kterém se odehrává), tak budoucnost je postapokalyptická, chladná a prázdná schránka doby, která si to ale pro změnu zaslouží. A jediné, co jí v tu chvíli nemůžete vytknout, je atmosféra.  

Nejzajímavější na hře je ale možnost jednotlivě mezi dvěma světy přepínat v rámci místností a prostředí. Moc to sice nedává logiku a tak to v praxi vypadá například tak, že v budoucnosti získáte špagát, abyste ho záhy ve stejné místnosti v současnosti mohli použít a pokročit tak v příběhu, ale zase je zajímavé přepínat mezi dvěma dobami v rámci jednoho prostředí a sledovat ty rozdíly.   Věřím, že na tabletech hra má úplně jiný náboj. V rámci klasického stolního počítače a porovnání s jinými hrami podobného žánru, mi ale přijde, že The Silent Age toho nabízí žalostně málo. Ano, je minimalistický, s čímž počítáte, ale kromě stejně tak minimalistického příběhu tu je plno momentů dáno spíš na efekt, než aby to mělo nějaký obstojnější koncept. Co naplat, že adventurní úkony, které provádíte, dávají logiku, když to, jak k nim dospějete, logiku úplně nedává. The Silent Age mi tak ve výsledku vychází jako jednohubka se sem tam zajímavou atmosférou, ale s mechanikami, které rychle upadnou v zapomnění. Naštěstí to v rámcí délky a obsahu hry nemá dlouhého trvání. Naopak.

Pro: 2D adventura z boku s nápaditým konceptem přepínání mezi přítomností (60. léty) a postapokalyptickou budoucností s místy dobrou atmosférou a poměrně logickým postupem.

Proti: který je ale založen na nelogických základech, malým obsahem a pocitem, že tady někdo udělal kus práce a na druhý kus práce se vykašlal.

+12
  • PC 65
Cestování v čase je moje oblíbená tematika asi stejně jako strašidelné domy v lunaparcích. Ta idea je super, ale je to udělané vždycky tak debilně. Je potřeba přimhuřovat oči nad prostou selskou logikou časových paradoxů, tak i nad faktem, že prostě nelze cestovat časem a zároveň naprosto precizně necestovat prostorem (z důvodu toho, pokud nechcete skončit někde v prázdnotě vesmíru v lepším případě nebo třeba uprostřed hvězdy v tom horším).

Takže vlastně tahle tematika ani nějak uspokojivě vytvořit nejde a The Silent Age do té kategorie patří taky (přesto velmi pobavila zmínka o vytvoření paralelního světa při každém stisknutí cestovatelského tlačítka, od uklízeče bych takovou úvahu nečekal). Ono cestování časem je využito zejména k herní mechanice, která se už párkrát objevila. Prostě můžete přepínat dva odlišné světy, a každý z nich vám nabízí různé možnosti, co tam dělat (poměrně nedávno jsem to samé viděl v úplně jiném žánru, a sice stařičké pecce Legacy of Kain: Soul Reaver ). A z hlediska hratelnosti už je celkem fuk, jestli přepínáte mezi dvěma časovými rovinami nebo světem fantasy a skutečností nebo mezi světem mrtvých a živých atd. Každopádně ty roviny časové jsou pro mě nejzajímavější. Vždycky jsem se těšil, jak ta lokace bude vypadat v budoucnu či naopak.

Celé je to ale taková jednohubka, kterou jsem dohrál na jeden zátah. Bál jsem se nekompletního dabingu, ale dává smysl, že jsou nadabovány jen rozhovory a myšlenky a popisy ne. To spíš v těch ostatních adventurách je divné, jak furt o všem mektají nahlas.

Příběh je poutavý, i když je to samozřejmě trošku kravina. Moc se mi ale líbil závěr, který to trochu povyšuje na jistou uměleckou výpověď o současnosti i o mrzkosti obyčejné lidské existence, a stačilo k tomu pár obrázků. Obtížnost je poměrně snadná, což mi ale nevadí. Zaseknul jsem se dvakrát a byla to jen moje blbost.

Člověk si asi po letech vzpomene především na audiovizuální zpracování. U těchhle indie her člověk nikdy neví, do jaké míry je to znouzectnost, ale je to fajn retro. Podobně jako třeba Gemini Rue. Z obou her na mě šel podobný bezútěšný pocit ze záhadného, trochu nepřátelského světa, v pěkném sci-fi kabátku. Ale Gemini Rue je lepší.
+16
  • PC 80
Chtěl jsem si zahrát nějakou kratší hru a zároveň jsem chtěl něco s cestováním v čase, když jsem si pak brouzdal po internetu a našel tenhle kousek, tak jsem se chtěl podívat, kolik stojí na steamu a jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že už hru pár let vlastním :D No, tím bylo samozřejmě všechno jednoduší a já se mohl hned pustit do díla.

Hned od začátku se mi zalíbila pěkná stylizace prostředí, a jednoduché ztvárnění postav. Začátek je pouze seznamovací, ale už po pár minutách se spustí děj a začne se cestovat v čase ostošest (tolikrát to nedokázal ani Marty McFly ve všech filmech dohromady :). Právě onen časový přesun je alfou a omegou gameplaye. To, co je v hrdinově přítomnosti nedostupné, zamčené, hlídané... je v budoucnosti zarostlé, zničené, ale přístupné a taky naopak :) Člověk tak přijde do lokace, rozhlédne se a když nemůže dál, nebo neví, co má dělat, skočí do jiné doby a skoro hned už je řešení na světě.

Příběh je tedy trochu klišé, ale určitě neurazí. Nádech studené války a konce světa tomu dává správnou šťávu. Když se to občas proloží vtípky hlavního hrdiny, vychází z toho pěkný zážitek na pár večerů (sám jsem si to dávkoval asi tak po dvou cca 20 minutových kapitolkách a bylo to dostačující).

Silent Age samozřejmě není žádný herní megahit, ale určitě stojí za zahrání, má všechno, co má hra mít. Dovedu si představit, že na mobilech, na které byla hra vyrobena, to musel být jeden z velkých trháků, ale ani na PC to není vůbec špatné. Někdy si zahraji i druhý díl, který je však bohužel x bohudík? pouze na mobily ;)

Pro: svižné tempo, minimum zákysů, stylizace, cestování v čase

Proti: relativně krátké, občas klišé

+17
  • PC 70
Joe je dobrák. Ne zrovna nejostřejší tužka v penále, řeklo by se, o to sympatičtější mi byl pokaždé, když s bezelstností sobě vlastní jednal s lidmi a komentoval věci kolem sebe. Třeba jako když popisuje variaci na notorický Reutersvärdův trojúhelník: „It’s a triangle… made of cubes… going in circles.“

The Silent Age je point’n’click adventura ze staré školy opředená dystopickou zápletkou o cestování v čase. Právě zařízení, které vám umožňuje přehoupnout se z přítomnosti do budoucnosti a zase zpět, zpestřuje řešení jinak celkem přímočarých hádanek.

Zaujme vytříbenými dialogy, neotřelým smyslem pro humor, který vyplývá, jak ze situací, tak ze svérázného charakteru protagonisty, a výtečným soundtrackem.

Jsem moc rád, že se dánským House on Fire podařilo dostat tuhle hru i na počítače. Vřele doporučuji všem korporátním zaměstnancům.
+16
  • PC 85
The Silent Age mě už lákalo delší dobu. Líbila se mi jednoduchá grafika a slíbený příběh mě zaujal. Cestování v čase, jak ve hrách, knihách a filmech mám ráda hlavně z toho důvodu, že dříve nebo později se vždy dostaví nějaký ten mindfuck. No nezklamalo mě to. Hra splnila mé očekávání do puntíku.

Klasická adventura, kde každý předmět k něčemu je. Ve hře nejsou žádné slepé uličky nebo způsob, jak hru zkazit. Průběh hry zpestřovalo právě cestování v čase, které je pro postup dost potřeba. Opravdu se mi líbilo, jak se jednotlivé místnosti změnili v trosky a zase zpátky do původní podoby se stisknutím jediného tlačítka. Většina hry je bezproblémová až na pár míst, kde jsem se zasekla a nevěděla jak dál (např. jablko).

Co hru vyšvihlo mezi opravdu kvalitní zážitky byl soundtrack, který bych označila za zneklidňující. Po celou dobu hraní jsem měla pocit klaustrofobie, která byla způsobena právě hudbou nebo třeba tikáním hodin na zdi. Na úvodní obrazovce hry je doporučení hrát se sluchátky, velmi rychle člověk pochopí proč. Všechny zvukové vjemy vtáhnou do děje a pocit, že na vás záleží osud celého světa se stává jaksi skutečným. Co dovedlo zvukovou stránku hry k dokonalosti byl dabing, který se dle mého opravdu povedl.

Co se postav týče, tak těch tu moc není. Joe je obyčejný chlapík, který se připlete do něčeho velmi neobyčejného. Sympaťák, co se snaží vypořádat s porcí, kterou mu život právě nandal na talíř. Všechny ostatní postavy se k němu více nebo méně chovají s povýšeností, protože proč by se měli chovat slušně k někomu, kdo je jenom údržbář, že jo. I když zrovna tenhle údržbář se jim snaží zachránit krk.

Pro: grafika, soundtrack, příběh, cestování časem, mindfuck na konci

Proti: celkem krátká herní doba

+20
  • PC 75
Opravdu jsem se bavil. Nápad a zpracování cestování v čase se autorům povedl. Grafická stylizace mi nejdřív připadala trochu amatérská a odfláklá, rychle jsem si na ni ale zvyknul a zpětně ji hodnotím jako zdařilou. Hře prospívá nižší obtížnost, takže příběh ubíhá plynule bez nepříjemných záseků.

Hra je do značné míry one man show hlavního hrdiny, vzhledem k zápletce zde další postavy hrají v podstatě příležitostnou kulisu a důraz je kladen na atmosféru hrozby zdevastovaného světa. Dohrání je otázkou několika hodin, rozhodně bych snesl delší nášup, na druhou stranu k příběhu je herní doba adekvátní, zážitek je tak intenzivnější a bez pocitu, že vývojáři místy sáhli k výplňkové vatě.


+18
  • PC 70
Hľadáte kvalitnú sci-fi adventúru s cestovaním v čase? Mohli by ste byť na správnej adrese! Ja som ju v The Silent Age našiel.

Hra v prvom momente zaujme svojím grafickým spracovaním, ktoré má svoj štýl a rozhodne sa na hru dobre pozerá. Takmer každá obrazovka má dve verzie, vďaka vlastnenému prístroju sa dá cestovať z prítomnosti do budúcnosti a tak sa podľa toho mení aj okolie. Zmeny prostredia nie sú len kozmetické a cestovanie je dôležité pre riešenie prekážok. Prostredie z budúcnosti vypadá inak a obsahuje aj iné predmety ako to isté prostredie z prítomnosti a naopak.

Čo ma sklamalo sú nevýrazné postavy, ktoré hlavný hrdina na svojom dobrodružstve stretne. Ja som po dohraní na všetky zabudol. Zamrzí aj trochu nezaujímavá prostredná časť hry.

Inak som však bol s hrou spokojný a odporúčam ju tým, čo hľadajú zaujímavé herné príbehy v príjemnom grafickom kabáte. Poteší aj rýchla chôdza hlavného hrdinu.

Pro: Príjemná grafika, kvalitný príbeh, cestovanie v čase a hádanky na tom založené, rýchly pohyb hlavnej postavy

Proti: Nevýrazné vedľajšie postavy, v prostriedku hry to trochu viazne, do 4 hodín je s hrou hotovo

+16