Timequest je adventurou, za kterou především stojí Bob Bates, který dříve pracoval pro Infocom a také stál spolu s Mikem Verdu za vznikem uznávané společnosti Legend Entertainment. Hra se vyznačuje vysokou mírou nelinearity, kdy hned z počátku je možno navštívit šest geograficky rozdílných lokací a k tomu devět odlišných časových údobí. Jedná se například o periodu, kdy Napoleon táhnul na Egypt, obléhání Pekingu Čingischánem nebo smrt Julia Caesara. Co se týče samotného hraní, tak je Timequest velice podobný série Gateway a Spellcasting. Většina akcí je tak prováděna skládáním textových příkazů a děj je zobrazován menším obrázkem korespondujícím s událostmi. Hlavní je ale obsáhlý popis momentální situace. Timequest je také považován za velice obtížnou hru, především kvůli obtížnější orientaci v tolika časových úsecích.
Spletitý děj, který je však z větší části nastíněn v manuálu, nás zavádí do roku 2090, kdy používání strojů časů je omezeno na minimum, aby nedošlo k nepředvídatelným okolnostem, jež by mohly mít za následek i narušení chodu civilizace. Naneštěstí se však Zeke S. Vettenmyer zmocnil jednoho stroje času a narušil řadu událostí. Pokud se nepodaří tyto události urovnat do původního stavu, pak by se právě naplnil nelichotivý scénář.
Timequest je na jedné straně neskutečný nářez, s cestováním v čase a interakcemi s historickými osobnostmi se tu Bob Bates skutečně vyblbnul (a jak sám přiznává v manuálu, některé věci si sice oproti historii upravil z důvodu lepší plynulosti hry i samotných úkolů). V některých momentech se tu dá i přijít o život (i když popravdě jich mohlo být i víc, interakce s Hitlerem, Mussolinim a Churchilem je neskutečná a hodně jsem se divil, že nenastalo ono slavné "před popravou mučit, mučit" ze Zítra vstanu a opařím se čajem:).
Na straně druhé působí neustálé přebíhání mezi lokacemi neskutečně fragmentovaně, naštěstí obsahuje většina z nich jen několik obrazovek - ovšem nechybí bludiště, ve kterém musíte jít tam a zpět rovnou třikrát, přičemž dvakrát potmě. Aby hráč odemknul závěr, je potřeba navštívit osmnáct různých lokací, aby se dozvěděl tajnou zprávu - a poté navštívit Řím postupně v každém historickém období. Samotné zneškodňování padoucha je pak už jen pro otrlé, bez návodu ani ránu (nemluvě o náhodně generovaném čísle a interakci se sebou samotným - to se musí zažít).
Kladu si otázku, jak moc tento titul inspiroval třeba sérii The Journeyman Project nebo film Timecop...
Na straně druhé působí neustálé přebíhání mezi lokacemi neskutečně fragmentovaně, naštěstí obsahuje většina z nich jen několik obrazovek - ovšem nechybí bludiště, ve kterém musíte jít tam a zpět rovnou třikrát, přičemž dvakrát potmě. Aby hráč odemknul závěr, je potřeba navštívit osmnáct různých lokací, aby se dozvěděl tajnou zprávu - a poté navštívit Řím postupně v každém historickém období. Samotné zneškodňování padoucha je pak už jen pro otrlé, bez návodu ani ránu (nemluvě o náhodně generovaném čísle a interakci se sebou samotným - to se musí zažít).
Kladu si otázku, jak moc tento titul inspiroval třeba sérii The Journeyman Project nebo film Timecop...