Ačkoliv se může zdát, že od jedničky se toho ve dvojce mnoho nezměnilo, celek funguje daleko lépe a zábavněji. Hráč je daleko zdařileji vtáhnut do hry a autorům se podařilo v osmnácti hutných levelech to, co jsem od Tomb Raidera ani neočekával - docela mě bavil, a to až do konce. Z části je to mnou - přistoupil jsem na herní koncept se vším, co obnáší, ačkoliv mi není úplně vlastní. Z velké části je to však těmi drobnými změnami.

Velký skok přišel v grafice. Na to, že dvojka vyšla jen o rok později, je to graficky úplně o něčem jiném a jenom to dokazuje, jak ohromné vizuální pokroky tehdy v druhé polovině devadesátých let herní branže přinášela.

Autorům se podařilo vybudovat mnohem věrohodnější a poutavější prostředí. Level design je devízou Tomb Raidera II. Objevování nových lokací je docela zážitek.

Nepřátelé jsou daleko častější, než v jedničce, což dělá z dvojky akčnější záležitost. Myslel jsem si, že mi to bude (z důvodu těžkopádnosti ovládání) vadit, ale naopak. Hráč je díky tomu více ve střehu a akční části se dají dobře naučit.

Koncentrace puzzlů, hadánek a pastí je ohromná a některé levely jsou úžasnou celovečerní výzvou, po jejíž dokončení se ve vás vyplaví endorfiny.

Ocenil jsem poměrně časté animované sekvence, které vtáhly do děje daleko více než v prvním dílu.

Zdařilá je i hudba, která mi v jedničce nefungovala a možná i proto (protože hudba je pro mě značně důležitá) jsem si druhý díl užil mnohem více. Atmosféra některých levelů by se dala krájet.

Ačkoliv pro mě Tomb Raider i nadále zůstavá hrou, na které mi hodně věcí vadí (ovládání jen na klávesnici, kamera, zdlouhavost, těžkopádnost, úmornost, jakási mrtvost celého prostředí), jsem schopen v případě druhého dílu ocenit její objektivní kvality a opravdu jsem si užil poctivou hru ze staré školy, u které na sebe můžu být pyšný, že jsem ji dohrál, protože to nebylo nijak snadné.