Byl jednou jeden chlapec. Jmenoval se Honzík.
A jako malý stále hrál demo jedné hry kde se kopalo, mlátilo a střílelo. Byla to sranda, ikdyž Honzík nikdy na hry kde se lidé kopou moc nebyl.
Avšak absence červené barvy Honzíkovi umožnila toto demo hrát, jelikož jeho mamince nevadilo, že do sebe lidi střílejí a kopou, protože to je jenom jako, protože tam nebyla červená krev.

Jednoho chmurného a mrazivého předvánočního dne na konci srpna, jsme se rozhodli, že pojedeme do Prahy do VELKÉHO Tesca. Jů to jsme měly radost. Po tříhodinovém prozkoumávání obchodu se přeci jen maminka rozhodla že nechce barevné svíčky do ložnice ale že si raději koupí novou pračku. Honzík se svým tehdy ještě lidským a milovaným bratrem mezitím prozkoumávali elektro. A samo sebou je upoutali krabičky s CD, na kterých byli násilné, nemorální a zlé hry.
Honzík koukal na předražené produkty, tehdy ještě ne tak chamtivých vydavatelů a poznal, že si se svým kapesným 50 kč za měsíc jsi nemůže nic dovolit.
Najednou ho ale upoutal obal, na němž byla nakreslená postava s fialovými vlasy. A Honzík ji znal, znal tu hru! Byla to hra Oni! Ačkoliv Honzík byl již her dostatečně znalý, byl s penězi na štíru a tak ač věděl co je dobré, nemohl své znalosti zužitkovat.
Honzík přemýšlel a rozhodl se že půjde za osobou s dlouhými vlasy, které z úst 18h denně vycházel bílý oblak kouře.

Honzík se tedy začal prosit.
"Tati prosím prosím prosím....koupil by jsi mi tohle, stojí to jen 2 stovky!
"Coo?" Odvětil otec Honzíkovi po té co se pár desítek vteřin dávil v tuberáckém záchvatu kašle. "No tuhle hru, sháněl jsem ji takovou dobu, prosííííím otče bud tak hodný a kup mi ji prosííím" Zoufalé prosby ovšem Honzíkovi nepomohly a pouhým horizontálním zavrtěním hlavy otec potvrdil, že o koupi násilné, zlé a brutální hry nemá zájem. Už se otec se svým lahodným, továrním dechem blížil po zakoupení alba "Kabát v Dole v Dole" ke kase. Ale malý Honzík se nevzdal. Popadl hru a se slovy "podívej jaká tam je pěkná holka" Otec se podíval na krabici a pak na Maminku a s úsměvem řekl "vrat to tam kde to bylo mladej" V tu se do konverzace vložila slečna prodavačka "mě se tedy líbí a určitě bych to synovi koupila" Usmála se na mě a započítala Kabáty do ceny.
Honzík byl smuten, že se mu mise nezdařila a vrátil krabici se hrou na své místo. Se slovy "neshledanou" se na Honzíka prodavačka podívala a odvětila mu " Nebud smutný, tata ti tu hru koupí jindy."
Honzík šel s bratrem napřed a ještě chvilku čekali v autě.

Po cestě se Honzík a jeho rodina zastavili u babičky, u níž bydlel strýc. Její syn a bratr otce. A ten strýc, bratr otce Honzíka a syn Babičky Honzíka měl PC.
Honzík chtěl zklamání utopit ve hraní NHL 2000 tak slušně požádal zda si může zapnout onen přístroj.

Po asi 15 min hraní Honzíka jeho otec zavolal do kuchyně a podal mu krabici se hrou o kterou tak poníženě žádal. "You Son of a....." jsi v duchu Honzík řekl a dvakrát bez projevu emocí poděkoval. Doma Honzík zapnul okamžitě PC a ještě před tím než z krabice smyl kuřácký odér krabici políbil.

To je duchaplný příběh, který se stal a postavy v něm jsou reálné a jistá podobnost s vámi nemusí být vůbec náhodná. 
Příběh hry: Je vypsán v popisku nad komentářem takže vám jen řeknu, že příběh má pár zvratů, dokáže být místy zajímavý. Je krátký a ve hře podle mě hraje druhé housle.

Souboje a přestřelky: Ty jsou Alfou a Omegou tohoto titulu. Na začátku hry vám dobře zpracovaný tutoriál oznámí vše podstatné, základy vám přejdou do krve okamžitě a zbytek se velmi rychle naučíte postupem hrou. Je zde několik typů úderů: Od základních úderů pěstí, háků, úderů loktem, úder na solar a nízké údery. Totéž platí samozřejmě platí pro kopy. Jsou zde i pokročilejší techniky jako např. podkopnutí ve skluzu nebo kopem z otočky, různé útočné hody a vrhy s protivníkovým tělem a obranné vrhy či odzbrojování ve stylu Aikidó - dále kopy z přemetů a salt, různé speciální kopy a údery atd. A to vše je tak jednoduché na pochopení a provedení. Na klávesnici jsem neměl absolutně problém.

Střelba tu velice překvapivě není ani zdaleka tak častá jako souboje na blízko. Přesto se k několika kouskům dostanete. Klasická pistole, pulzní puška, samopal, naváděné mini rakety, paralyzér atd. Každá zbraň má svá pro i proti a hodí se do jiné situace.

Souboje jako takové jsou neskutečně návykovou a zábavnou záležitostí. Vymlátit potenci s každého padoucha byla "pure pleasure" A ani debilní ukládací systém mi nevadil. Nevadilo mi že po 1h postupu jsem se ocitl na začátku mapy, PROTOŽE MĚ TO TAK BAVILO. A pořád baví, opravdu, Oni má jedny z nejlepších soubojů, které se kdy v jakékoliv mlátičce objevily. Navíc nepřátel je tu dosti druhů a na každého z nic platí jiná taktika. Jsou tu základní vojáci a jejich vylepšené verze, těžkooděnci, nindžové, technici a speciální jednotky, které mají od každého něco a opět ovšem s několika vylepšenými verzemi.

Obtížnost: Hra není jednoduchá a at už za to může save systém nebo v některých případech obrovská přesila či silný boss. Nikdy mě hra vyloženě neiritovala. Old skůl mlátička jak má být, neumíš tu hru hrát, budeš trpět. Já netrpěl, já se bavil.

Technické zpracování a design: Toto je největší a možná i jediná bolístka hry. Engine je neskutečně zastaralý a levely prázdné a nudné. Většinou jen krabicové budovy s několika patry, při nejlepším nějaký velký komplex ale celkově hra vypadá jako z roku 1996. Modely postav jsou solidní ale textury a již zmíněný level design.... celkově to není pastva pro tu bílou želatinu co máme zaseklou v hlavě. Jako mladý capart jsem tento nedostatek přehlížel ale nyní, kdy mé IQ a sociální vzdanost stoupla o více jak 5% se nad tím musím pozastavit.

Hra je to ale výborná, zábavná ale rozhodně se s vámi nemaže, což může dost lidí odradit. Má své nedostatky ale pokud je budete ochotni přehlédnout budete se bavit. Já se tak dlouho u žádné jiné bojovky a hry jako takové nebavil. Abnormálně mě mrzí že pokračování už nebude.