První dojmy z Vikinga byly výborné. Po krátké animaci mě hra vyflusla do pěkně vypadající vesnice. Prostředí působilo příjemně dynamicky (obzvlášť těsně po dohrání statického Game of Thrones). Vesnice opravdu žije, nordové chodí sem tam a celé to vypadá jako lidské mraveniště. Graficky to sice není žádná sláva, ale stylizace trochu připomínající Fable je velice příjemná.
Zatímco jsem čistil první z trojice ostrovů, užíval jsem si volnosti v pořadí plnění úkolů a především obřích armád, putujících krajinou. Hra na mě působila svěže, velké bitvy nebyly vůbec špatné. Tvůrci se viditelně inspirovali bitvami z Pána prstenů, protože se snažili používat podobné techniky kamery létající nad bojištěm za doprovodu monumentální hudby. Tyto bitvy se jim však povedly jen tak napůl, což je škoda. Ozvučení moc dobré není a hudba, ač se snaží epičnost, moc výrazná není. Každopádně jsem si první třetinu hry vychutnával.
Problém nastal v momentě, kdy se děj přesunul na druhý ostrov, který vypadal hodně podobně, jako ten první. A můj úkol bylo prakticky to samé, jen v maličko odlišném prostředí. To už mě pomalu přestávalo bavit. Závěrečný, třetí ostrov, už mě doslova otrávil. Ačkoli mapu tvůrci potáhli namísto zelené, bílou texturou, cíl hry se vůbec nezměnil. Opět ty samé objekty, opět jsem musel osvobozovat věž, kterou jsem viděl v drobných obměnách předtím minimálně pětkrát a opět jsem musel porazit 10 identických obrů, které jsem musel navíc dorážet otravným a po celou hru identickým QTE. Závěrečný bossfight je kapitolou sám o sobě – naprosto přesně ho vystihl uživatel Phoenix ve svém komentáři. Jen bych dodal, že jsem ho nějakým zázrakem dal asi na třetí pokus, ale stačilo málo a hru bych poslal do horoucích pekel, protože něco tak debilně nadesignovaného jsem už dlouho neviděl.
Sbírání skrytých balíčků, rozbíjení uren a vybírání truhel je fajn. Penízky, které z těchto objektů vypadávají, se hodí. Hráč si za ně může kupovat nová komba, léčivé lektvary či vylepšovat runová kouzla. Trochu mě mrzelo, že jsem celou hru prošel jen s jednou zbraní, jakékoli vylepšování postavy (až na zmiňované runy a komba) chybí úplně.
Technicky to není žádná sláva, optimalizace je tragická. Framerate rapidně kolísá i na místech, kde k tomu nemá vůbec žádný důvod. Kapitola sama o sobě jsou bitevní scény pasáže, které jsou bohužel často těžko hratelnou slideshow. A to i s grafikou staženou na úplně minimum. Bez gamepadu bych si s takto nízkým FPS neškrtl. A přitom vizuálně to vypadá dost chabě. Po celou dobu hraní jsem nemohl z hlavy dostat slova jednoho recenzenta, který hru označil za „tři mapy vytržené z nějaké tuctové strategie, do nichž je naroubovaná rubačka“. A ono opravdu, při určitých cutscénách snímajících bojiště z vrchu to opravdu vypadalo jako další díl série Total War. A ono ani není divu, když jsou to The Creative Assembly, tvůrci především strategických her.
Zatímco jsem čistil první z trojice ostrovů, užíval jsem si volnosti v pořadí plnění úkolů a především obřích armád, putujících krajinou. Hra na mě působila svěže, velké bitvy nebyly vůbec špatné. Tvůrci se viditelně inspirovali bitvami z Pána prstenů, protože se snažili používat podobné techniky kamery létající nad bojištěm za doprovodu monumentální hudby. Tyto bitvy se jim však povedly jen tak napůl, což je škoda. Ozvučení moc dobré není a hudba, ač se snaží epičnost, moc výrazná není. Každopádně jsem si první třetinu hry vychutnával.
Problém nastal v momentě, kdy se děj přesunul na druhý ostrov, který vypadal hodně podobně, jako ten první. A můj úkol bylo prakticky to samé, jen v maličko odlišném prostředí. To už mě pomalu přestávalo bavit. Závěrečný, třetí ostrov, už mě doslova otrávil. Ačkoli mapu tvůrci potáhli namísto zelené, bílou texturou, cíl hry se vůbec nezměnil. Opět ty samé objekty, opět jsem musel osvobozovat věž, kterou jsem viděl v drobných obměnách předtím minimálně pětkrát a opět jsem musel porazit 10 identických obrů, které jsem musel navíc dorážet otravným a po celou hru identickým QTE. Závěrečný bossfight je kapitolou sám o sobě – naprosto přesně ho vystihl uživatel Phoenix ve svém komentáři. Jen bych dodal, že jsem ho nějakým zázrakem dal asi na třetí pokus, ale stačilo málo a hru bych poslal do horoucích pekel, protože něco tak debilně nadesignovaného jsem už dlouho neviděl.
Sbírání skrytých balíčků, rozbíjení uren a vybírání truhel je fajn. Penízky, které z těchto objektů vypadávají, se hodí. Hráč si za ně může kupovat nová komba, léčivé lektvary či vylepšovat runová kouzla. Trochu mě mrzelo, že jsem celou hru prošel jen s jednou zbraní, jakékoli vylepšování postavy (až na zmiňované runy a komba) chybí úplně.
Technicky to není žádná sláva, optimalizace je tragická. Framerate rapidně kolísá i na místech, kde k tomu nemá vůbec žádný důvod. Kapitola sama o sobě jsou bitevní scény pasáže, které jsou bohužel často těžko hratelnou slideshow. A to i s grafikou staženou na úplně minimum. Bez gamepadu bych si s takto nízkým FPS neškrtl. A přitom vizuálně to vypadá dost chabě. Po celou dobu hraní jsem nemohl z hlavy dostat slova jednoho recenzenta, který hru označil za „tři mapy vytržené z nějaké tuctové strategie, do nichž je naroubovaná rubačka“. A ono opravdu, při určitých cutscénách snímajících bojiště z vrchu to opravdu vypadalo jako další díl série Total War. A ono ani není divu, když jsou to The Creative Assembly, tvůrci především strategických her.
Pro: otevřené prostředí, zábavné souboje a množství komb, severská mytologie, velké bitvy
Proti: mizerná optimalizace, nedotaženost na více frontách, v poslední třetině neskutečně stereotypní (v tomto případě je 16 hodinová délka spíše záporem)