Na výslovné doporučení jsem se dostal k této (i podle zdejších kometářů) nadstandardní, na svou dobu nadčasové a úžasné strategii z druhé světové. Zvukově i graficky se jedná o opravdickou pecku - vojáčci maj moc hezky zpracovanej pohyb a především poškození/zničitelnost herního prostředí nebo fyzikální model se povedl na jedničku, obzvlášť vezmu-li v potaz rok vydání.

A jak je na tom gameplay?

I započal jsem kampaň na obtížnost 3/4 = HARD. Počáteční mise SP, kde člověk nemá k dispozici základnu, jsou ještě jaksi zábavné a své obtížnosti dosahují rozložením nepřátel. Je tak nutno naplánovat křížovou palbu nebo dělostřeleckou podporu před útokem na takovouto opevněnou nepřátelskou pozici, aby člověk ztráty ve vlastních řadách minimalizoval. Ačkoliv mí chrabří vojáci poměrně často umírali, nebyl problém vždy bouchnout do tlačítka "posily" a v 5-ti vteřinách se z nebe snesla jednotka paragánů v plné síle, popřípadě se vojáčci zhmotnili jakoby odnikud. Tito se pak navíc mohou ujmout nalezené výbavy (kulomety, AT, minomety atp.) a tím se jakoby vyprofilují na sofistikovanější speciální oddíly. Za zmínku stojí možnost kdekoli se opevnit - tedy schopnost jednotek stavět pytle s pískem, minové pole atp.

Zhruba pátá mise nabídne už komplexní hru včetně stavitelů (tedy inženýrů), kterými lze budovat i objekty výrobní, což otevírá možnost užívat tanky nebo jinou dostupnou dobovou techniku, popřípadě zakupovat různá vylepšení.

Zde si postěžuju - ačkoliv hra nebyla jednoduchá, obtížnost je od této chvíle nastavena především rychlostí, s jakou člověk bude vyrábět, opevňovat a bránit jednotlivé strategické body. Času na důsledné vedení samotných bojů (minimalizace ztrát) už tolik nezbývá. Ačkoliv stále hráč musí strategicky uvažovat, tak onen sběr surovin není nic jinýho než neustálý boj na mnoha místech zároveň, posílání vlastních jednotek prakticky na smrt. Ačkoliv chápu, že tento model strategií je dnes jaksi zaběhlej, mě osobně dokázal jinak poměrně zajímavě řešenej začátek kampaně řádně znechutit.

Neubránil jsem se taky pocitu, že je vše tak nějak zjednodušeno, jak to jen šlo, aby hráč nemusel vlastně skoro nic dělat a vymejšlet a jen klikal a vyráběl a bojoval a díval se na tu povedenou grafiku. Jako příklad uvedu, že pěší jednotky se nemůžou plížit/zalehnout - to se děje jaksi samo automaticky, když hra uzná za vhodný (přitom by se toto ovládat ručně tuze hodilo). Vrcholem tohoto je potom třeba situace, kdy mi hra v ingame briefingu poradí, kudy mám nepřítele obejít, co předtím obsadit, místo abych si tohle jaksi vymyslel, navrhl a praktikoval já sám a pak měl třeba i radost, že se mi něco povedlo. Na můj vkus taky hra obsahuje mnoho zbytečných grafických prvků - třeba hranice mezi jednotlivými sektory by mi stačilo vidět na mapě ne mít prostředí zhyzděný nicneříkajícíma čárama různejch barev, stejně časté rady autorů, které jsou (jako pro dementy) reprezentovány nepřehlédnutelným nápisem přímo na mapě. (třeba USE SANDBAGS TO COVER).

Vyzkoušel jsem poté krátce i skrimish, ale i zde byla hra v podsatě obdobná jako je rozepsáno výše. Multiplayer jsem pak už neokusil, ale uznávám, že to může bejt celkem zábava, teda pár matchů, dlouho to asi nevydrží.

Grafikou a efektama, jak je z mých komentářů nejspíš obvykle jaksi patrno, mě něco jen tak neoslní a videama mezi misemi už vůbec ne. Když si tohle odmyslím, mám před sebou jen poměrně hektickou a na herní mechanismy chudou (neříkám, že obtížnostně snadnou) hru, která, nenabízí nic, co by mě táhnulo dorazit to do konce. Místo strategických výzev zde spatřuju spíš jen závody v rychlosti vyrábění jednotek, jejichž smrt člověka mrzet nemusí, poněvadž jediný, co mě při hře limitovalo bylo právě populační maximum, nikdy to nebyl počet samotných surovin pro výrobu. Pak bylo nejrozumější co nejrychleji posílat jednotky do jakkoli nelogických soubojů, hlavně, aby už uvolnili místo pro další hrdinné bojovníky, které čekal stejnej osud.

Za mě asi těch lehce nadprůměrmějch 65%.