Ti zmetci zplozenci si nedají pokoj.
Oproti původní hře má datadisk poněkud ponurejší a skromnější atmosféru. Trochu negativně se to podepisuje na pojetí celého příběhu, nicméně hratelnosti to nijak neubližuje. Váš Warden-Commander je velice uznávaným a respektovaným týpkem, který, jak jinak, je jediný, kdo může zastavit nepřirozeně inteligentní a dobře organizované zplozence. Souboje jsou zde stále fajn. Nejsou zde už nijak zvlášť těžké, však taky váš Warden je už docela veterán (můj elfí duelista to s meči umí líp než Do´Urden a Geralt dohromady!), přesto však různorodost nepřátel vám zajistí zábavné šarvátky. Ze samotné tvrze a její údržby jsem byl poněkud zklamaný, protože mi za prvé přišla příliš malá, a za druhé samotné možnosti vylepšovaní mi nepřišly dostačující. Ale co, dyť jsem dobrodruh, nebudu hnít v ňáký tvrzi, ne?!

A teď ke společníkům... Pochopitelně ze všech možných postav z Originů se musel vrátit Oghren, jak jinak, to je přece jasný, děkuju pěkně... bomba, haleluja, pějte písně do kola ... :( Bral jsem ho však s sebou často, protože to byl dobrej tank a byl dobrým pojítkem s původní hrou. Musím ale říct, že tady je mnohem snesitelnější, někdy se mu dokonce i podařilo mě pobavit. Úplně nejraději jsem měl chaoticky dobrého(?) Anderse, který měl pravděpodobně nejlepší a nejzábavnější hlášky ze všech parťáků. A má rád kočky. Jakmile je někdo kočkomil, automaticky mi u něho vzrostou sympatie. (Nikdy tý debilní dvojce neodpustím, jak ho tam znásilnila.) A pak jsem s sebou rád bral Nathaniela. Přišel mi zajímavý jeho původ, jenž se váže na vedlejšího záporáka Originů, plus jsem nutně potřeboval někoho, kdo by mi páčil zámky. Kozatá elfice mě moc nezaujala a Justice se mi nechtělo poslouchat. A Sigurn ani náhodou. Parťáci mají ale mezi sebou opravdu pěkné a mnohdy i vtipné dialogy, které je často radost poslouchat. Obzvlášť, když se pošťuchují Oghren s Andersem, to je vyloženě paráda.

Na datadisk má hra i docela pěknou rozmanitost prostředí. Vůbec mým nejoblíbenějším místem byl asi Blackmarsh, holt jsem prostě na tu temnotu. Navíc se k jeho lokaci váže docela pěkně postavená příběhová linka, kterou uzavírá jeden z nejlepších boss fightů hry. Nebo dvou. Taktéž thaig v Hlubokých vypadal pěkně, ale moc jsem se tam necamral, chtěl jsem co nejrychleji pryč. Ty Hluboké cesty mají sice perfektní atmosféru, ale rád to tam nemám. A taktéž chválím i hl. záporáky, mají charisma, štyl a především z nich jde takový respekt, který v hráčovi probouzí strach i touhu po samotné konfrontaci. Samotný závěrečný souboj byl o trochu těžší, než v původních originech, ale i tak jsem ho pokaždé dal na první pokus.

A ze záporů? Eh... datadisk toho v podstatě nenabídl příliš moc nového. Jak je ponurý, tak je i takový mdlý. Samotný herní příběh mě nijak zvlášť nezaujal, možná to bude i tím, že tentokrát nebyl moc dobře odinterpretovaný. A neskonale mě nasral samotný konec. Naprosto nesnáším, když se nějaký závěr hry skládá ze statických obrázků s nějakým komentářem. Přijde mi to jako vrchol lenosti a amatérismu. O to horší je ten fakt, že zde naskočí doslova po zdolání hl. záporáka. Strašný!

Jedná se však o povedený datadisk s pěknými záporáky, přijatelnými družníky a stále s pěknou rozmanitostí prostředí. Pokud hrajete sérii Dragon age chronologicky, tak si zde tu rozmanitost vychutnávejte co nejvíc, ve dvojce si jí totiž téměř vůbec neužijete. Možná proto byl tenhle datadisk tak ponurý. Že ví, co ho čeká poté... No, nedivim se mu.