Nechvalné komentáře na hru Watch Dogs mě od hraní stále odrazovaly. Až konečně klesla cena na únosné tři stovky a já šel do toho! První krůčky ve hře dávají tušit nezaměnitelný styl Ubisoftích her - a nutno dodat, že pro mě poslední dobou už dost odpudivý styl. Postupem času se však obstojně probírám chaotickým UI. Na mapě začínám úspěšně ignorovat nesmyslné úkoly a body (ne)zájmu. Začínám se nořit do příběhu, který není nikterak přelomový, ale díky solidnímu napětí vytváří zvědavost a žene kupředu.
Moje první kilometry ujeté v autě byly dost krkolomné a nadával jsem jako asi všichni. K mému vlastnímu údivu jsem si ale na řízení postupně zvyknul a ke konci hry mně nevadilo.
Hra samotná mně přišla jako míchanice všeho možného. První co mě napadalo bylo přirovnání k dalším Ubisoftím kouskům - nejvíc asi k The Division a Assassin’s Creed. Je to takový městský open-world, kde krom hlavní kampaně není takřka co dělat. Snaha byla, ale marná (hraní skořápek na ulici zabaví jen jednou; sbírání zvukových záznamů zábava fakt není; digitální trip jsem zkusil jen jeden - větší herní WTF nepamatuju).
Celý ten open-world je prošpikován minihrami, a to je to, co odlišuje Watch Dogs od čehokoliv jiného. Tyto minihry, jejichž předlohu nebude těžké najít ve světě starých 2D her, tvoří jádro hratelnosti a jsou v zásadě tři. Občas navigujete některou z postav skrz “bludiště” strážníků do cíle, aniž by postava byla odhalena. Docela často se prohackováváte do sítí a systémů pomocí propojování jakýchsi vodičů. Tato část mi velmi silně připomíná mou oblíbenou flashovou hru s rozsvěcením vánočního stromečku Christmas Tree Light Up. A asi to hlavní, co děláte snad v každé misi, je hackování z jedné bezpečností kamery do další a postupné vizuální vkrádání se do střežených prostor. Celé to působí dost nesmyslně a nereálně, ale co, je to prostě nenáročná sci-fi zábava. Jen už je to v pozdějších fázích hry pořád to samé dokola. A když už je nějaká snaha vytvořit vedlejší úkoly a mise, tak hádejte, co je jejich náplní - zase ta samá minihra s propojováním vánočních stromečků - jako by toho nebylo dost už v hlavní příběhové kampani.
Co je ale horší je třeba ovládání - konkrétně vybírání správných pomůcek jako rušiček, granátů a dalších hovadin - to se prostě v akci nedá stíhat a za jízdy autem už vůbec ne! Proč hra nemůže v okamžiku losování z inventáře zastavit nebo aspoň zpomalit akci? Hra obsahuje online multiplayer - takový ten “plynule a bez loadingu” implementovaný do hlavní singleplayer hry nebo co. Nesnáším! Naštěstí jde v nastavení vypnout.
A jak tedy moje nahlédnutí do hackovacího podsvětí dopadlo? Ve výsledku jsem mile překvapen. Pokud někdo nemá problém hrát a dohrát Assassin’s Creed, potom nemůže mít problém dohrát ani toto. Obě hry jsou asi tak stejně debilní. Watch Dogs narozdíl od dnes již ohraných asasínů přináší zase něco trochu jiného. A já mám prostě rád prozkoumávání měst a ježdění autem. Jen škoda, že to město (jako obvykle) nevyužívá svůj pěkný potenciál.
Těším se na Watch Dogs 2, těším se na zábavnější a využitelnější San Francisco. A tentokrát už nebudu čekat, až cena klesne na 300 Kč.
Moje první kilometry ujeté v autě byly dost krkolomné a nadával jsem jako asi všichni. K mému vlastnímu údivu jsem si ale na řízení postupně zvyknul a ke konci hry mně nevadilo.
Hra samotná mně přišla jako míchanice všeho možného. První co mě napadalo bylo přirovnání k dalším Ubisoftím kouskům - nejvíc asi k The Division a Assassin’s Creed. Je to takový městský open-world, kde krom hlavní kampaně není takřka co dělat. Snaha byla, ale marná (hraní skořápek na ulici zabaví jen jednou; sbírání zvukových záznamů zábava fakt není; digitální trip jsem zkusil jen jeden - větší herní WTF nepamatuju).
Celý ten open-world je prošpikován minihrami, a to je to, co odlišuje Watch Dogs od čehokoliv jiného. Tyto minihry, jejichž předlohu nebude těžké najít ve světě starých 2D her, tvoří jádro hratelnosti a jsou v zásadě tři. Občas navigujete některou z postav skrz “bludiště” strážníků do cíle, aniž by postava byla odhalena. Docela často se prohackováváte do sítí a systémů pomocí propojování jakýchsi vodičů. Tato část mi velmi silně připomíná mou oblíbenou flashovou hru s rozsvěcením vánočního stromečku Christmas Tree Light Up. A asi to hlavní, co děláte snad v každé misi, je hackování z jedné bezpečností kamery do další a postupné vizuální vkrádání se do střežených prostor. Celé to působí dost nesmyslně a nereálně, ale co, je to prostě nenáročná sci-fi zábava. Jen už je to v pozdějších fázích hry pořád to samé dokola. A když už je nějaká snaha vytvořit vedlejší úkoly a mise, tak hádejte, co je jejich náplní - zase ta samá minihra s propojováním vánočních stromečků - jako by toho nebylo dost už v hlavní příběhové kampani.
Co je ale horší je třeba ovládání - konkrétně vybírání správných pomůcek jako rušiček, granátů a dalších hovadin - to se prostě v akci nedá stíhat a za jízdy autem už vůbec ne! Proč hra nemůže v okamžiku losování z inventáře zastavit nebo aspoň zpomalit akci? Hra obsahuje online multiplayer - takový ten “plynule a bez loadingu” implementovaný do hlavní singleplayer hry nebo co. Nesnáším! Naštěstí jde v nastavení vypnout.
A jak tedy moje nahlédnutí do hackovacího podsvětí dopadlo? Ve výsledku jsem mile překvapen. Pokud někdo nemá problém hrát a dohrát Assassin’s Creed, potom nemůže mít problém dohrát ani toto. Obě hry jsou asi tak stejně debilní. Watch Dogs narozdíl od dnes již ohraných asasínů přináší zase něco trochu jiného. A já mám prostě rád prozkoumávání měst a ježdění autem. Jen škoda, že to město (jako obvykle) nevyužívá svůj pěkný potenciál.
Těším se na Watch Dogs 2, těším se na zábavnější a využitelnější San Francisco. A tentokrát už nebudu čekat, až cena klesne na 300 Kč.
Call of Duty: Modern Warfare III
Pro: Pěkné město (ale nevyužité), 25 hodin zábavy, lodě mají lepší chování než v GTA V (ale furt je co zlepšovat)
Proti: Celkově chaotické a (ze začátku) neintuitivní, nudné vedlejší aktivity, trochu stereotypní, obsahuje multiplayer, seká se to, občas idiotské checkpointy a ukládání