K této hře jsem se dostal až nějaký čas poté, co jsem poznal Dune II. Tenkrát na počátku 90 let jsem marně hledal souvislost mezi těmito hrami. Nechápal jsem, proč je mezi hrami taková odlišnost. Tenkrát neexistovaly tak rychlé informace, jako nyní. Nemohl jsem zapnout internet a o časopisu Excalibur jsem ještě nevěděl. Pořád mi to vrtalo hlavou a až časem díky pokroku informačních technologií jsem vše pochopil.

Hru jsme začali hrát u kamaráda na starém černobílém notebooku a díky neznalosti, tedy vlastně díky opravdu malé znalosti anglického jazyka jsme si mohli přeci jen trochu zahrát. Ke hře ten anglický jazyk přeci jen potřebujete a najít zcela novou sietch je bez něj obtížné.

Co se týká hudebního doprovodu, tak po této stránce je hra naprostá paráda. I v dnešní době si občas pouštím soundtrack do sluchátek a co se týče verze pro Amigu, tak tam sice nebylo tolik tracků, ale díky lepšímu zvukovému chipu to byl takový modernější sound.

Dune mě zaujala také tím, že jí nebyla skoro žádná hra podobná. Byla to tak zvláštní strategická adventura, až mi tím přišla zcela výjimečná a to dodnes. Mám rád i tohle staré grafické provedení her 90 let, působí na mě tak nějak, prostě jako by jste hráli opravdu hru na PC pro zábavu. Těžko se to vysvětluje a asi to pochopí jen část pařmenů, kteří zažili tu dobu.

Nemohu si pomoci, ale stačí si Dune pustit na prvních pár vteřin v paláci a okamžitě mě přenáší zpět do krásných počátků 90 let.