Jednička se mi moc líbila, řekl jsem si tedy, že zkusím dvojku. Vydržel jsem nakonec do 2/3 hry (2 kampaně). Zkusil jsem to na HARD.
Pozitivní změny:
♣ 3D mapa - opravdu je to tak přehlednější.
♣ zachována nutnost zásobování , oprav
♣ smysl pro detail
Negativní změny:
♣ Posily#1 - mám zpravidla dost posil - tanků, pěchoty atp., ale nejsou to "moje" jednotky - koncept budování vlastních zkušených řad nezachován (sice jakýsi zkušenosti dostávají všechny jednotky danýho typu jakoby plošně, ale to je jen malá kompenzace). Jinými slovy ztráta čehokoli nyní už tolik nezabolí - stačí jednou kliknout a hned se řítí několik tanků... a už je tady máme!
♣ Posily#2 - taky nepřítel má posily, ale nemá jich "dost" - má jich nekonečně. Takže přestože dobývám, neustále na mě posílá UI nějakejch pár tanků, abych to měl peprnější.
♣ Barvy - přebarvenou mapu bych zkousnul, ale problikávání mých jednotek (pakliže jsou v zákrytu) křiklavou zelenou na autentičnosti či atmosféře nepřidá. Ano je to celkem často. Nedejbože, jsou-li vojáci v zákopech - neustále to tam pak divoce problikává, raději nevidět.
♣ Animace/tempo - tančíky valej fest rychle, působí tak trochu jako malinký modely - železný kolosy to vskutku moc nepřipomíná. Vojáčci zas někdy běží jak zpomalenej film, naopak pokud v běhu automaticky zalehnou (páč jsou pod palbou) plíží se rychlostí běhu - až komické pohledět.
*********
Ze všeho nejhorší (a zde to bude asi hodně subjektivní) je však styl hry. Z výše uvedeného možná i jaksi vyplývá, že splnit úkol je zpravidla nejjednodušší "co nejrychleji" - aby nestihnul nepřítel poslat příliš útoků. Žádnej obezřetnej průzkum často nepřipadá k úvahu, naopak, rychle člověk musí sebrat, co má a hurá na nepromyšlený divoký střet.
Vrcholem tohoto je mise (za Německo), kdy mám bránit svou základnu a zároveň ještě dobýt skladiště na druhé straně řeky. Valí se na mě jeden útok za druhým. Vždy se zkouším chvíli bránit, nepřítele přetlačit, odrazit útoky, ale jsou početné a vytrvalé (nekonečné?!). Nevím už jak na to. AHA! Restart. Označím vše a pošlu na nepřátelské skladiště a svou základnu tak ponechám naprosto bez obrany - "Mission accomplished" v 2 minutách - BRAVO páni autoři!
Obtížnost (HARD) kolísá tak nezdravě, až mě to rozčilovalo - někdy jsem doslova vyčerpán dohrál misi s posledním tankem, kterej měl sotva několik kusů střeliva do primární zbraně. Jindy jsem nemusel zavolat jedinou posilu a jen to prostě prošel skoro s prstem v nose.
*********
Pokračování se tedy moc nepovedlo, (PŘEDEVŠÍM) posily a nekonečnej respawn nepřátel se sem prostě nehodí - ten, kdo hrál jedničku, asi rozumí, na co narážím. Ačkoliv je tak válka možná jaksi realističtější, mě to přijde jako porušování "pravidel hry" - tedy konceptu Blitzkrieg - kde jednotky prostě vyrábět nijak nešlo.
A v tom to celý tkvělo.
70%
Pozitivní změny:
♣ 3D mapa - opravdu je to tak přehlednější.
♣ zachována nutnost zásobování , oprav
♣ smysl pro detail
Negativní změny:
♣ Posily#1 - mám zpravidla dost posil - tanků, pěchoty atp., ale nejsou to "moje" jednotky - koncept budování vlastních zkušených řad nezachován (sice jakýsi zkušenosti dostávají všechny jednotky danýho typu jakoby plošně, ale to je jen malá kompenzace). Jinými slovy ztráta čehokoli nyní už tolik nezabolí - stačí jednou kliknout a hned se řítí několik tanků... a už je tady máme!
♣ Posily#2 - taky nepřítel má posily, ale nemá jich "dost" - má jich nekonečně. Takže přestože dobývám, neustále na mě posílá UI nějakejch pár tanků, abych to měl peprnější.
♣ Barvy - přebarvenou mapu bych zkousnul, ale problikávání mých jednotek (pakliže jsou v zákrytu) křiklavou zelenou na autentičnosti či atmosféře nepřidá. Ano je to celkem často. Nedejbože, jsou-li vojáci v zákopech - neustále to tam pak divoce problikává, raději nevidět.
♣ Animace/tempo - tančíky valej fest rychle, působí tak trochu jako malinký modely - železný kolosy to vskutku moc nepřipomíná. Vojáčci zas někdy běží jak zpomalenej film, naopak pokud v běhu automaticky zalehnou (páč jsou pod palbou) plíží se rychlostí běhu - až komické pohledět.
*********
Ze všeho nejhorší (a zde to bude asi hodně subjektivní) je však styl hry. Z výše uvedeného možná i jaksi vyplývá, že splnit úkol je zpravidla nejjednodušší "co nejrychleji" - aby nestihnul nepřítel poslat příliš útoků. Žádnej obezřetnej průzkum často nepřipadá k úvahu, naopak, rychle člověk musí sebrat, co má a hurá na nepromyšlený divoký střet.
Vrcholem tohoto je mise (za Německo), kdy mám bránit svou základnu a zároveň ještě dobýt skladiště na druhé straně řeky. Valí se na mě jeden útok za druhým. Vždy se zkouším chvíli bránit, nepřítele přetlačit, odrazit útoky, ale jsou početné a vytrvalé (nekonečné?!). Nevím už jak na to. AHA! Restart. Označím vše a pošlu na nepřátelské skladiště a svou základnu tak ponechám naprosto bez obrany - "Mission accomplished" v 2 minutách - BRAVO páni autoři!
Obtížnost (HARD) kolísá tak nezdravě, až mě to rozčilovalo - někdy jsem doslova vyčerpán dohrál misi s posledním tankem, kterej měl sotva několik kusů střeliva do primární zbraně. Jindy jsem nemusel zavolat jedinou posilu a jen to prostě prošel skoro s prstem v nose.
*********
Pokračování se tedy moc nepovedlo, (PŘEDEVŠÍM) posily a nekonečnej respawn nepřátel se sem prostě nehodí - ten, kdo hrál jedničku, asi rozumí, na co narážím. Ačkoliv je tak válka možná jaksi realističtější, mě to přijde jako porušování "pravidel hry" - tedy konceptu Blitzkrieg - kde jednotky prostě vyrábět nijak nešlo.
A v tom to celý tkvělo.
70%
Pro: 3D mapa, historická technika
Proti: Posily, respawn nepřátel, kolísající obtížnost, "časový tlak", absence vlastní armády