Chrome je další 3D akce z ranku "kdysi jsem vyhrál, líbilo, nepamatuju si". Vzhledem k tomu, že vyšla ve stejném roce a ve stejném subžánru sci-fi, jako mnou nedávno dohraný Chaser, dal jsem ji druhou šanci.
Hned na začátku jsem ale litoval. Hra Vás ve formě arogantního panáka peskuje kam můžete a nemůže jít, máte někoho krýt, ale nevíte proč, jak a před kým a nakonec Vás ten zmetek zradí. Později se hra rozjede, ale celkově je dost rozporuplná.
Hratelnost se zvedne především náplněmi misí. Budete hackovat, zachraňovat rukojmí, bránit kolonie, vyhazovat objekty do povětří a nebo se někam plížit (u téhle dvojmise jsem autory proklel až do pátého kolene). Jenže jak dojde k boji, přichází první zápor. Zbraně jsou bez výjimky příšerně nepřesné, bez míření netrefíte protivníka ani z metru a než se na ten metr dostanete, budete desetkrát mrtví. S mířením je to trochu lepší, ale díky přesnosti a převaze soupeřů se boj často mění v lovení blech na půl kilometru, k čemuž naštěstí dopomáhá nejen Bůh, ale i výborná sniperka.
Autorům to nejspíše došlo a tak sáhli k různým "vylepšením". Pravda různá vozítka či stacionární kulomety jsou perfektní, zejména ultimátní mech, se kterým se měníte v zosobněnou zkázu. Horší je nutnost ručně! obírat všechny soupeře o zbraně a nutnost všechno skládat opět ručně do inventáře. Navíc toho moc neunesete a hlavně v žáru bitvy prostě není čas obíhat mrtvoly a hledat náboje. Pak jsou tu implantáty, které jsem moc nepoužíval, protože jsou hned vybité a vylepšení není nijak extra markantní. Jako poslední voser si nechám životy, které se nedoplňují hned, ale postupně, čili když máte na krajíčku a jste pod palbou, většinou máte i s plným inventářem lékárniček smůlu.
Naštěstí to celé zachraňuje leveldesign - projdete nádherným lesem, pokočkujete se s pár zbloudilými vojáky, či dinosaury, obhlédnute si místo určení a začnete čistit. V jedné budově hacknete a vypnete otravné stacionární kulomety, v druhé pak otevřete bránu a jdete dál třeba něco vyhodit do vzduchu. Občas Vám kamarádka z lodi něco upřesní, občas se úkol změní. A ikdyž základny jsou jak přes kopírák a většina mimozemských planet je les (že by pocta Hvězdné bráně?), slušně mě to zabavilo.
A nad tím vším je na rok 2003 opravdu hezká grafika, iluze otevřeného světa a kupodivu docela povedený příběh. Hrdina je elitní žoldák někde v budoucnosti, z rakety mu pomáhá krásná hackerka, prvotním cílem je pomsta, ale jak příběh a různé kšefty pokračují, zaplétá se do korporátního bahna, kde rozdíly mezi jednotlivými stranami jsou asi jako výběr mezi TOP 09 a ANO. Potěšilo mě i to, že tvůrci nechali na konci hráči volnou ruku, ke komu se přidá a tak tu máme tři různé konce.
Zkrátka celkem slušná hra, která se oprávněně nestala klasikou, ale není to ani žádný propadák.
Hned na začátku jsem ale litoval. Hra Vás ve formě arogantního panáka peskuje kam můžete a nemůže jít, máte někoho krýt, ale nevíte proč, jak a před kým a nakonec Vás ten zmetek zradí. Později se hra rozjede, ale celkově je dost rozporuplná.
Hratelnost se zvedne především náplněmi misí. Budete hackovat, zachraňovat rukojmí, bránit kolonie, vyhazovat objekty do povětří a nebo se někam plížit (u téhle dvojmise jsem autory proklel až do pátého kolene). Jenže jak dojde k boji, přichází první zápor. Zbraně jsou bez výjimky příšerně nepřesné, bez míření netrefíte protivníka ani z metru a než se na ten metr dostanete, budete desetkrát mrtví. S mířením je to trochu lepší, ale díky přesnosti a převaze soupeřů se boj často mění v lovení blech na půl kilometru, k čemuž naštěstí dopomáhá nejen Bůh, ale i výborná sniperka.
Autorům to nejspíše došlo a tak sáhli k různým "vylepšením". Pravda různá vozítka či stacionární kulomety jsou perfektní, zejména ultimátní mech, se kterým se měníte v zosobněnou zkázu. Horší je nutnost ručně! obírat všechny soupeře o zbraně a nutnost všechno skládat opět ručně do inventáře. Navíc toho moc neunesete a hlavně v žáru bitvy prostě není čas obíhat mrtvoly a hledat náboje. Pak jsou tu implantáty, které jsem moc nepoužíval, protože jsou hned vybité a vylepšení není nijak extra markantní. Jako poslední voser si nechám životy, které se nedoplňují hned, ale postupně, čili když máte na krajíčku a jste pod palbou, většinou máte i s plným inventářem lékárniček smůlu.
Naštěstí to celé zachraňuje leveldesign - projdete nádherným lesem, pokočkujete se s pár zbloudilými vojáky, či dinosaury, obhlédnute si místo určení a začnete čistit. V jedné budově hacknete a vypnete otravné stacionární kulomety, v druhé pak otevřete bránu a jdete dál třeba něco vyhodit do vzduchu. Občas Vám kamarádka z lodi něco upřesní, občas se úkol změní. A ikdyž základny jsou jak přes kopírák a většina mimozemských planet je les (že by pocta Hvězdné bráně?), slušně mě to zabavilo.
A nad tím vším je na rok 2003 opravdu hezká grafika, iluze otevřeného světa a kupodivu docela povedený příběh. Hrdina je elitní žoldák někde v budoucnosti, z rakety mu pomáhá krásná hackerka, prvotním cílem je pomsta, ale jak příběh a různé kšefty pokračují, zaplétá se do korporátního bahna, kde rozdíly mezi jednotlivými stranami jsou asi jako výběr mezi TOP 09 a ANO. Potěšilo mě i to, že tvůrci nechali na konci hráči volnou ruku, ke komu se přidá a tak tu máme tři různé konce.
Zkrátka celkem slušná hra, která se oprávněně nestala klasikou, ale není to ani žádný propadák.
Jack Keane 2: The Fire Within
Pro: Pěkná grafika, zajímavý příběh, leveldesing, náplň misí.
Proti: Nepřesná střelba, zbytečné vylepšování hratelnost věcmi z RPG.