Nedávno jsem se prokousal prvním dílem, celkem se mi to líbilo, nainstaloval jsem pln očekávání dvojku. Stejný bezejmenný bojovník pokračuje ve svejch hrdinskej skutcích! Vnitřně jsem tak ignoroval své minulé spojenectví s donem Estebanem a zkousnul tak, že hra musí někde navázat - tak jsem holt teď s inkvizicí - beru.
Graficky se hra viditelně posouvá dále. Prostředí je tak nějak působivější a více realistický. I modely a pohyby NPC (a naštěstí i hlavního protagonisty) jsou o něco přirozenější (jump) a ani při rozhovorech už to nepůsobí tak směšně jako v jedničce.
Prostředí tropickejch ostrovů je v RPG branži jaksi neokoukaný a celkem se jejich zpracování povedlo. Co je však vyloženě odporný, myslím si, jsou jeskyně a dungeony. Díky všudypřítomnejm svítícím krystalům to tam vypadá jak v pinnballu. Svítící různobarvený osvětlení mají všechny dungeony do jednoho (takže vypadají opravdu všechny stejně).
Počasí se chová podivně, někdy jen hřmí a blejská se bez deště. Pokud se už jednou rozprší, zpravilda to trvá 3 i více herních dní. Blesky uhoděj nejmíň každou vteřinu. Brzo jsem se bouřky nabažil začal ji nesnášet. Stále se taky bohužel nepodařilo odstranit jev, kdy každej oheň (dávno opuštěný tábor) vesele plápolá. To třeba v pralese za silnýho deště působí přinejmenším hloupě a bortí to atmosféru opuštěné temné noční džungle. Podobné je to s loučemi v jeskyních a hrobkách.
Zvukově došlo k nějakému zlepšení. Muzika je srovnatelná s pvním dílem, ovšem lepší mi nyní přišlo ozvučení prostředí. Dabing je myslím vcelku profesionální, byl jsem spokojen (EN). Rozhovory jsou napsány košatěji (někdy dokonce až moc).
NEW GAME
Hra začíná skvěle - na Caldeře, má to zajímavou atmosféru, smutnou muziku - vize apokalypsy. Bez přílišnech zdržovaček mě posílaj na tajnou misi - proniknout mezi piráty. Nenásilně tak člověk přichází o oblečení (bohužel ne o výbavu) a musí začít od začátku. První dvě lokace (Tacarigua, Mečové pobřeží) mě vyloženě bavily, plesal jsem jak autoři dokázali ozvláštnit starej koncept, využívají kolonizační atmosféru i domorodé kmeny.
Vystřízlivění přichází přesně v okmažiku, kdy jsem získal (přesněji byl nucen vlastní frakci ukradnout - vybojovat od nich) loď s posádkou. Od té doby pro mě hra ztratila prvotní kouzlo. Z hlavního protagonisty se stává pirátskej kapitán (na inkviziční lodi) a to mě osobně příliš nesedlo - přišlo mi to jako taková fraška. I tak jsou některý Q celkem zábavný a ostrovy jsem tak prozkoumával nadále celkem počlivě. Škoda, že obsah truhel byl generickej a nezajímavej, což mou motivaci k tomuto příliš nepřiživovalo.
Konec hry je potom řešen jaksi vlažně, do ztacena - tedy nikdo už nikam nespěchá, Mara vlastně nikoho nijak neohrožuje a i když mám artefatky, nezdá se že by mě nekdo tlačil k nějaké akci - je to jakoby na mě. Autoři evidentně už ke konci nevěděli, co by vymysleli, aby herní dobu prodloužili a tak poslední lokace - Ostrov mrtvých - je doslova vrchol dementnosti. Proč do toho míchat podsvětí? (snaha přiblížit se pirátům z karibiku, asi) - tam jsem měl pocit, že si nechali kluci s Piranha poradit od specialistů z Bethesdy.Questy, co zde plním jsou jednoduchý přímočarý, nudný a trapný. Ihned po této odpuzující tečce, po které zhořkne celá předchozí pouť přichází hlavní boss - taky řešeno podivně, zbrkle a samotnej chrám vody prakticky hrdina ani nenavštíví - já čekal nějakej finální labyrint - lokaci včetně NPC - doupě titánskýho lorda!
SOUBOJOVÝ SYSTÉM
Boj v jedničce byl boj udělanej dobře - byl obtížnej a člověk se musel postupně učit chvaty a sám si je potom osvojovat. Mělo to něco do sebe. Zde se však objevují střelné zbraně a přestože jsem to zprvu považoval za super nápad, není to dotažený, bohužel. Už v době kdy člověk obdrží první mušketu s bajonetem, stává se prakticky neporazitelným.
Opravdu bez sebemenších potíží jsem potom likvidoval vše, co mi přišlo do cesty zcela jednoduše. Úskok střela, úskok, střela, výpad, dorazit pistolí, hotovo. Fungovalo to na všechny. Když jsem později získal dvouhlavňovou variantu, nic už mě nedokázalo ohrozit. Meč jsem tak zhruba od půlky hry ani nenosil. K čemu? Proč se s nima pižlat? Toto bortí i mnohé souboje (třeba v aréně, ale i s Marou samotnou) - nepřítel postává s mečem, jde pomalu za mnou. Já couvám a krmím ho olovem. Lehnne po 20 vteřinách a ani se mě nedotkne.
Navíc, když už něco takovýho implementuju do hry, udělám to pořádně! Nabíjení je řešeno POUZE časovou prodlevou mezi výstřely - hloupost. Taky to "zaměřovací kolo" bylo odporný, ke všemu ještě měnilo barvu na zářivou oranžovou.
Hra celkově se později stává jaksi linárnější, snazší a čím dál víces projevujou designerské nedostatky:
Questy které nejdou splnit (hráč je splnil v jiném pořadí než bylo autory zamýšleno) visí v deníku - některé NPC postavy nejde vůbec zabít, jen si lehnou na zem a za chvíli zas vstanou a baví se se mnou jakoby nic. Poté, po co napadnu Garciu, podaří se mi utéct z vesnice plné nepřátel skokem z útesu. Opět přicházím a jakoby se nic nestalo - všichni se mnou vesele obchodují.
Levelování postavy jsem plně pochopil asi až v polovině hry, Je to zmatený, divný, jaksi nevyvážený - krok zpět. Inventář je stále řešen jako neomezenej, sběr čehokoli vítán. Mimo to se jej podařilo výrazně znepřehlednit, takže rolování stovkama předmětů (které nelze navíc odložit!) nepotěší, jejich sortování (vše, kořist, vybavení a předměty) je zcela nedostatečný. Samotný itemy přitom vidím v jednom sloupci a 80% obrazovky je nevyužito!
A tak nakonec musím uznat, že Risen 2 (stejně jako předchůce) nedokáže udržet spád hry a atmosféru až do konce. V posledních kapitolách vždy autorům dojde dech. Zde to ale zaskřípalo dokonce i v bojích (což je prakticky hlavní náplň hry), který byly prostě dětsky jednoduchý, nedejbože přidal-li se ke mně (nesmrtelnej) doprovod. Využil jsem ho tak jen zřídka. Stejně tak spád hry se vytrácí - cesta na chrámu vody je vyloženě libovolná. Samy NPC se nechávají slyšet že hlavní BOSS se stáhnul a musí vymyslet novej plán. Zřejmě je to způsob, jak hráče neodvracet od sběru legendárních itemů?
Musím upřímně zalitovat a uznat - moc se to nepovedlo. Osobité jedničce se tato hra jen přibližuje, atmosférou se podobá spíš pirátům z karibiku než Gothicu a celkově se jedná o dost snadnou hru. Hlavní hrdina - namistrovanej kapitán hýří vtipem a drsňáctvím, sráží tak mimoděk závažnost probíhaných dějů často na komedii. NPC (druid nebo speciálně Patty) jsou vyloženě otravní a nesympatičtí, kéž bych mohl cestovat sám bez nich.
75%
Snad to trojka zase spraví.
Graficky se hra viditelně posouvá dále. Prostředí je tak nějak působivější a více realistický. I modely a pohyby NPC (a naštěstí i hlavního protagonisty) jsou o něco přirozenější (jump) a ani při rozhovorech už to nepůsobí tak směšně jako v jedničce.
Prostředí tropickejch ostrovů je v RPG branži jaksi neokoukaný a celkem se jejich zpracování povedlo. Co je však vyloženě odporný, myslím si, jsou jeskyně a dungeony. Díky všudypřítomnejm svítícím krystalům to tam vypadá jak v pinnballu. Svítící různobarvený osvětlení mají všechny dungeony do jednoho (takže vypadají opravdu všechny stejně).
Počasí se chová podivně, někdy jen hřmí a blejská se bez deště. Pokud se už jednou rozprší, zpravilda to trvá 3 i více herních dní. Blesky uhoděj nejmíň každou vteřinu. Brzo jsem se bouřky nabažil začal ji nesnášet. Stále se taky bohužel nepodařilo odstranit jev, kdy každej oheň (dávno opuštěný tábor) vesele plápolá. To třeba v pralese za silnýho deště působí přinejmenším hloupě a bortí to atmosféru opuštěné temné noční džungle. Podobné je to s loučemi v jeskyních a hrobkách.
Zvukově došlo k nějakému zlepšení. Muzika je srovnatelná s pvním dílem, ovšem lepší mi nyní přišlo ozvučení prostředí. Dabing je myslím vcelku profesionální, byl jsem spokojen (EN). Rozhovory jsou napsány košatěji (někdy dokonce až moc).
NEW GAME
Hra začíná skvěle - na Caldeře, má to zajímavou atmosféru, smutnou muziku - vize apokalypsy. Bez přílišnech zdržovaček mě posílaj na tajnou misi - proniknout mezi piráty. Nenásilně tak člověk přichází o oblečení (bohužel ne o výbavu) a musí začít od začátku. První dvě lokace (Tacarigua, Mečové pobřeží) mě vyloženě bavily, plesal jsem jak autoři dokázali ozvláštnit starej koncept, využívají kolonizační atmosféru i domorodé kmeny.
Vystřízlivění přichází přesně v okmažiku, kdy jsem získal (přesněji byl nucen vlastní frakci ukradnout - vybojovat od nich) loď s posádkou. Od té doby pro mě hra ztratila prvotní kouzlo. Z hlavního protagonisty se stává pirátskej kapitán (na inkviziční lodi) a to mě osobně příliš nesedlo - přišlo mi to jako taková fraška. I tak jsou některý Q celkem zábavný a ostrovy jsem tak prozkoumával nadále celkem počlivě. Škoda, že obsah truhel byl generickej a nezajímavej, což mou motivaci k tomuto příliš nepřiživovalo.
Konec hry je potom řešen jaksi vlažně, do ztacena - tedy nikdo už nikam nespěchá, Mara vlastně nikoho nijak neohrožuje a i když mám artefatky, nezdá se že by mě nekdo tlačil k nějaké akci - je to jakoby na mě. Autoři evidentně už ke konci nevěděli, co by vymysleli, aby herní dobu prodloužili a tak poslední lokace - Ostrov mrtvých - je doslova vrchol dementnosti. Proč do toho míchat podsvětí? (snaha přiblížit se pirátům z karibiku, asi) - tam jsem měl pocit, že si nechali kluci s Piranha poradit od specialistů z Bethesdy.Questy, co zde plním jsou jednoduchý přímočarý, nudný a trapný. Ihned po této odpuzující tečce, po které zhořkne celá předchozí pouť přichází hlavní boss - taky řešeno podivně, zbrkle a samotnej chrám vody prakticky hrdina ani nenavštíví - já čekal nějakej finální labyrint - lokaci včetně NPC - doupě titánskýho lorda!
SOUBOJOVÝ SYSTÉM
Boj v jedničce byl boj udělanej dobře - byl obtížnej a člověk se musel postupně učit chvaty a sám si je potom osvojovat. Mělo to něco do sebe. Zde se však objevují střelné zbraně a přestože jsem to zprvu považoval za super nápad, není to dotažený, bohužel. Už v době kdy člověk obdrží první mušketu s bajonetem, stává se prakticky neporazitelným.
Opravdu bez sebemenších potíží jsem potom likvidoval vše, co mi přišlo do cesty zcela jednoduše. Úskok střela, úskok, střela, výpad, dorazit pistolí, hotovo. Fungovalo to na všechny. Když jsem později získal dvouhlavňovou variantu, nic už mě nedokázalo ohrozit. Meč jsem tak zhruba od půlky hry ani nenosil. K čemu? Proč se s nima pižlat? Toto bortí i mnohé souboje (třeba v aréně, ale i s Marou samotnou) - nepřítel postává s mečem, jde pomalu za mnou. Já couvám a krmím ho olovem. Lehnne po 20 vteřinách a ani se mě nedotkne.
Navíc, když už něco takovýho implementuju do hry, udělám to pořádně! Nabíjení je řešeno POUZE časovou prodlevou mezi výstřely - hloupost. Taky to "zaměřovací kolo" bylo odporný, ke všemu ještě měnilo barvu na zářivou oranžovou.
Hra celkově se později stává jaksi linárnější, snazší a čím dál víces projevujou designerské nedostatky:
Questy které nejdou splnit (hráč je splnil v jiném pořadí než bylo autory zamýšleno) visí v deníku - některé NPC postavy nejde vůbec zabít, jen si lehnou na zem a za chvíli zas vstanou a baví se se mnou jakoby nic. Poté, po co napadnu Garciu, podaří se mi utéct z vesnice plné nepřátel skokem z útesu. Opět přicházím a jakoby se nic nestalo - všichni se mnou vesele obchodují.
Levelování postavy jsem plně pochopil asi až v polovině hry, Je to zmatený, divný, jaksi nevyvážený - krok zpět. Inventář je stále řešen jako neomezenej, sběr čehokoli vítán. Mimo to se jej podařilo výrazně znepřehlednit, takže rolování stovkama předmětů (které nelze navíc odložit!) nepotěší, jejich sortování (vše, kořist, vybavení a předměty) je zcela nedostatečný. Samotný itemy přitom vidím v jednom sloupci a 80% obrazovky je nevyužito!
A tak nakonec musím uznat, že Risen 2 (stejně jako předchůce) nedokáže udržet spád hry a atmosféru až do konce. V posledních kapitolách vždy autorům dojde dech. Zde to ale zaskřípalo dokonce i v bojích (což je prakticky hlavní náplň hry), který byly prostě dětsky jednoduchý, nedejbože přidal-li se ke mně (nesmrtelnej) doprovod. Využil jsem ho tak jen zřídka. Stejně tak spád hry se vytrácí - cesta na chrámu vody je vyloženě libovolná. Samy NPC se nechávají slyšet že hlavní BOSS se stáhnul a musí vymyslet novej plán. Zřejmě je to způsob, jak hráče neodvracet od sběru legendárních itemů?
Musím upřímně zalitovat a uznat - moc se to nepovedlo. Osobité jedničce se tato hra jen přibližuje, atmosférou se podobá spíš pirátům z karibiku než Gothicu a celkově se jedná o dost snadnou hru. Hlavní hrdina - namistrovanej kapitán hýří vtipem a drsňáctvím, sráží tak mimoděk závažnost probíhaných dějů často na komedii. NPC (druid nebo speciálně Patty) jsou vyloženě otravní a nesympatičtí, kéž bych mohl cestovat sám bez nich.
75%
Snad to trojka zase spraví.
Pro: Otevřenej svět k průzkumu, zajímavá koloniální atmosféra, některé komplexní Q, dabing
Proti: Snadné, divný vývoj postavy, nezvládnuté boje, malá motivace k průzkumu, pirátsví za každou cenu, závěr hry