Takže... co jen napsat o jednom ze zřejmě největších zážitků za dobu, co hraju? A že už mám nahráno roků a roků. Do Brothers jsem šel s tím, že byl dobře recenzován a hodnocen hlavně hráči všude možně po světě. Jenže, jak je mým "dobrým" zvykem, nechal jsem tento titul uležet a dostal jsem se k němu až později. Později jsem se k němu dokopal a řekl si, že si zkusím zase další kratší titul. Nějakou tu oddechovku, říkal jsem si. Ale to, co se mi dostalo, to byl ... jak jen to říct slušně? NÁ*ER! Já vážně nevím, jak jinak to označit.
Brothers - A Tale of Two Sons je úžasná hra. Začíná smutně, ale přes těžké začátky se zpočátku tváří jako krásný průchod dvou bratříčků krásnými lokacemi. Jenže zdání klame. Jak už začátek předesílá - jak se s námi život nemaže, tak se nemaže s hlavními protagonisty. Projdeme se tedy vesničkami, abychom posléze vstoupili do kobek a pomohli potřebným. Jenže dále nás čeká noční boj o vlastní život. Dále průchod dalšími hezkými místy a šplhání se do míst zpola nedosažitelných. A proč? Jen proto, abychom se dostali dále. Bohužel nic není zadarmo, a tak, pokud nejste z ledu, vás příběh začne solidně týrat a (alespoň v mém případě) začně nutit k slzám a spíš k tušení, že tohle dobrodružství nemůže skončit dobře.
Dál asi ani pokračovat nebudu, doporučuji projít si hru na vlastní kůži.
Za sebe můžu říct snad jen, že jsem Brothers dokončil a hra mě vyplivla naprosto emocionálně hotového, ale o úžasný zážitek bohatšího.