Úvodní kapitola Life is Strange 2 nás zavádí do vcelku běžného života šestnáctiletého Seana, který žije stejný život jako většina jeho vrstevníků. Neúplná rodina Diazových, ve které absentuje matka, žije v rámci možností a pokud je něco, co je patrné na první pohled, pak jsou to vzájemné vztahy mezi otcem a oběma bratry. Život je to vcelku poklidný až do onoho dne, kdy se všechno katastrofálně podělá.

Ze dne na den jsou z obou bratrů uprchlíci na útěku, kteří se skrývají před policií a vlastně vůbec nechápou, co se onoho osudného dne přesně stalo. Tedy krom toho, že už nic není a nikdy nebude jako dřív. Oproti původnímu Life is Strange je tu rozdíl v tom, že nesete přímou odpovědnost hned za dvě postavy - za sebe i mladšího bratra Daniela. K tomu jste na útěku a prakticky bez peněz.

Co ani opět nechybí je možnost rozhodovat, jak se postavíte k některým zásadním situacím, kdy dané rozhodnutí pak nejde vzít zpátky a vy už jen nesete následky vaší volby. Ať už jde o obyčejné někdy i docela úsměvné dialogy nebo zlomová rozhodnutí, tvůrci si dali bravurní práci nad tím, aby hráče postavili před morální dilemata. A že těchto dilemat a situací, kdy se nevíte jak rozhodnout, není málo.

Pokud se hře něco nedá upřít, pak je to způsob, jakým je příběh napsán. Velmi se to blíží zpracováním tak i scénářem spíše filmovému pojetí, důmyslně tu pracuje kamera, hudba a klidnější pasáže jsou střídány těmi dramatičtějšími. Osobně jsem neměl problém se po krátké době vcítit do hlavní postavy a měl jsem tendenci se rozhodovat tak, jak bych se asi rozhodoval v jejich situaci já. Spolu s tím ve mně pak rezonovaly myšlenky, co by se stalo, kdybych se býval rozhodl jinak. K tomu všemu je tu snaha za každou cenu chránit mladšího bratra, který má častokrát na věci úplně jiný pohled. Máte málo peněz, utratíte je za jídlo, nebo půjdete žebrat? Nebo poslechnete škemrajícího bráchu a věnujete dva dolary na hračku, on vám dá na chvíli pokoj, ale vám ty peníze budou scházet? Nebo se na benzínce pokusíte něco ukrást? Volba je jen na vás.

Tím, že jste dva, navíc přibývá i možnost vzájemné interakce, rozhovorů a vzájemného přesvědčování (na konci kapitoly má krom vás i Daniel vlastní statistiky podle toho, jak se rozhodl on, co dokázal nebo nedokázal, co se naučil nebo nenaučil...). Není překvapením, jak to už bývá, že konec přichází v nejlepším. Opět nechybí emotivní scény i ten pocit, který ve vás po dohrání ještě nějakou dobu zůstane. Přemýšlíte, co všechno se stalo, co by se stalo, kdybyste se v něčem rozhodli jinak a hlavně, jak se bude dál příběh odvíjet.