Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentář

Přejít na komentáře

Pokémon White Version

  • DS 70
Přiznám se, že z páté generace mám poměrně neradostné pocity. Především za to může rozdělení na dvě pokračování Black - Black 2 a White - White 2, které z mého pohledu nemají jiný smysl než okaté ždímání peněženek hráčů, přičemž změn mezi oběma není takové množství, aby dokázaly působit jako úplně rozdílné hry a doteď mi obě části splývají. Pokud bych si měl ale vybrat mezi těmito všemi jednu hru, spíš bych si pořídil druhý díl, důvody ale popíšu někdy později u White 2.

Jako první musím ovšem zmínit nově uvedené Pokémony. Přibylo jich 156 (zatím nepřekonaný rekord – oproti předešlé generaci je jich prakticky o 50 víc), což je super, ale jejich design mi přijde v drtivé většině dost pofidérní nebo přímo ošklivý (namátkou Tornadus-trio nebo linie s vývojovou fází Conkeldurr), proto je pro mě pátá generace designem příšerek prozatím nejhorší (z hlediska hratelnosti potom druhá nejhorší). Je zajímavé, že zatímco předešlou generaci s Diamond a Pearl nepochopitelně roztáhli v seriálové verzi natolik, že se vysílala po čtyři roky (zatím nejdéle), série Black a White měly klasicky tři roky. Naštěstí však ubyla řada nesmyslných podmínek pro evoluce; zůstaly hlavně ty vyměňovací a různé evoluční kameny. Co se týče legendárních Pokémonů, hlavní tahouni jsou Reshiram a Zekrom. Ve White chytnete paradoxně černého Zekroma a v Black zase bílého Reshirama. V druhém díle je to zase pro pořádek přesně naopak. Dračí trio doplňuje Kyurem. Příliš nechápu přítomnost Victiniho, což je takový ušatý zakrslík, jehož navíc nacpali hned na začátek pokédexu, a tím narušili dosavadní kontinuitu vedení startérů. Pak jsou tu dvě trojice: Cobalion, Virizion a Terrakion; a úplně divní Tornadus, Thundurus a Landorus. Aby jich náhodou nebylo málo, tak tvůrci ještě přidali další solitéry. Keldeo, Meloetta a Genesect uzavírají pokédex. Zrovna poslední tři se dali získat během rozdávacích eventů, takže dnes už je nezískáte, stejně tak Victini. Internetové funkce jsou již vypnuty.

Jelikož mi bylo celkem jedno, kterého legendárního si vyberu (a tím i verzi hry), rozhodoval jsem se podle něčeho jiného, a sice podle bonusové lokace, která se odemkne v závěru hry, a která je v každé verzi jiná. V Black se vám otevře černé město (Black City) a ve White zase bílý les (White Forest, zkrátka město a lesní vesničková lokace), ve městě je hodně trenérů a v lese zase můžete chytat další Pokémony. Tyto lokace jsou zachovány i v pokračování hry, ale jsou tam do ní přidány i další bonusy. Ve dvojce však už v bílém lese nelze chytat Pokémony.

Startéři páté generace jsou Snivy, Tepig a Oshawott. Začínáte ve vesničce Nuvema v regionu Unova v roli mladíka Hilberta nebo dívčiny Hildy. Tentokrát se ani jeden z nich neobjevil v seriálu, ale aspoň Hilbert se na okamžik zjevil v 15. epizodě Pokémon Generations (pětiminutové díly s představovačkou hlavních událostí v herní sérii) na zádech Zekroma. Jeho kámoš a rival je Cheren a kámoška zase Bianca. Společně jsou pověřeni profesorkou Juniper, aby se vydali na cestu po regionu i s novým startérem. Hlavním hybatelem děje je N, zatím dle mého názoru nejpropracovanější záporák z core her. V zásadě jde o mladého trenéra s tajemnou minulostí. Jeho matka zemřela za nevyjasněných okolností, přičemž mu tím zachránila život. Jelikož se N už odmalička projevoval nezkaženým charakterem a schopností rozumět pokémoní řeči, jeho nehodný otec Ghetsis se ujal chlapcovy izolované výchovy jakožto budoucího vůdce zločinecké organizace Team Plasma (až na to, že Ghetsis má své vlastní plány). N se skutečně stal králem organizace a přijal za svou myšlenku na osvobození všech Pokémonů z područí lidí. Ultimátním cílem je vytvoření dvou oddělených světů – jeden pro lidi, jeden pro Pokémony. Zda se mu to povede, záleží jen na hráčovi. Mohu jen zmínit, že svou úlohu sehraje právě legendární dračí trio, nicméně celá ta situace s N a Ghetsisem má nějaký smysl až před elitní čtyřkou, do té doby je to klasická pokémoní vata, kde celkem o moc nejde.

Postup hrou naštěstí není nikterak náročný. Vlastně se hraje docela svižně, vadilo mi jen, že veškeré animace týkající se vzájemné interakce s trenéry či Pokémony jsou jaksi pomalé a uměle prodlužují hru, tím spíš, že jich je klasicky opravdu hodně. Většina měst má ucházející design. Vlastně si pamatuji spíš některé, co se mi moc nelíbily (Castelia jako předchůdce Lumiose City z X a Y nebo Nimbasa City přeplněná různými „zábavními“ a soutěžními podniky, které jen hloupě lákají a opět zdržují hru). Měl jsem tu čest vstoupit i do Black City v opačné verzi a tam jsem pak nechtěl zůstat ani chvilku, jak bylo všude temno a depresivno. Ale naopak zase musím pochválit přírodní lokace, z nichž některé se podle mne hodně povedly – spousta vodopádů, lesíků a přírodních prolézaček; i nějaká ta zajímavá jeskyně se najde…

Co se týče soundtracku, ten mi zase přišel poněkud pofidérní ve stylu: tak hlavně, aby tam něco bylo. Myslím, že jedinou skladbou, co jsem občas poslouchal víc, byla melodie ze surfování na vodě. Zalíbil se mi ovšem jeden hudební nápad z vesničky s mostem zvané příhodně Village Bridge. Tam najdete postávat pěvce, s nímž můžete promluvit a on začne zpívat skutečnou (poněkud tesknou) píseň s jasně rozeznatelnými japonskými slovy, která hraje jako track na pozadí. Když promluvíte s kytaristou, tak se přidá se svou akustickou kytarou. Na mostě stojí týpek, jenž se může přidat se svým beatboxem a o kus dál je ještě dívka, jež ráda obohatí skladbu o svoji enku (enka je japonský hudební žánr, jenž má moderním stylem upomínat na tradiční japonskou hudbu). Takže tam můžete jen tak postávat na mostě a pořád dokola poslouchat píseň o dědkovi stojícím v šeru, pozorujícím racky (tedy zřejmě Wingully). Takže dycky most.

Z novinek jsou tu hlavně animované sprity a nové bitevní souboje ve třech (3 vs 3) a rotační bitvy, kde je pokémoní tým po třech na jakémsi kruhu a pootáčejí se podle toho, kdo je na tahu. Na první vyzkoušení je to zajímavé, ale pak už to spíš zase jen zdržuje. Pak přibyla spousta vymožeností s nutností internetu a interních infra systémů, ale ty už jsou (pokud vím) neaktivní, takže nic atraktivního se z nich již vytřískat nedá. Byla přidána změna ročních období (měnící se reálně vždy po měsíci), která má smysl ale jen v rámci zimy, protože na některá místa se dá dostat, jen když namrzne, a zase naopak. Aspoň, že Pokémon Sawsbuck mění formu podle sezóny. Také byly přidány opět nějaké další útoky; ovšem HMka jsou klasicky inspirovaná z předchozích her. Jinak na 3DS jsou pomalé nejen animace, ale hlavně ukládání pozice, která někdy trvá déle než na co jsem u poké her zvyklý.

Zbyla tedy především hratelná, košatá kostra hry, která dokáže nabídnout rozporuplný svět s pátou generací, tedy pokud ji vnímáte podobně jako já. Po poražení elitní čtyřky se otevře průchod do závěrečné oblasti s dalšími městečky (včetně zmiňovaných White Forest / Black City v Black) nebo do tajemné lokace Giant Chasm, kde čeká ten onen ultimátní legendární Pokémon, a zpřístupní se zbylí Pokémoni k zaplnění pokédexu (samozřejmě že mnohé budete muset přetáhnout odjinud). Pokud vás zajímají jednotlivé změny v Black a White, tak ty se týkají chycení příslušné legendy, opět zmiňované zpřístupnění Black City v Black a White Forest ve White, a omezený výskyt Pokémonů v přírodě dle verze hry. Zbytek změn jsou jen kosmetika v rámci některých měst a lokací, případně trenérů, to už ale těžko bude někoho zajímat (mimochodem, šampion na dračím stadionu, Drayden, je dost creepy postava. Fakt „díky“ tomu, kdo ho navrhoval). Takže na konec hodnotím o drobet hůře než předchozí generaci, ale v rámci doplnění vzdělání core poké her to není úplně odpadový průseřík.
---
Zajímavosti a detailní historii o vydání prvních Pokémonů najdete v mém komentáři k Pokémon Green.

Pro: Unova je plná pěkných přírodních lokací; velký počet Pokémonů; relativně zajímavý záporák.

Proti: Unova je plná nehezkých městských lokací; pofidérní design Pokémonů; relativně natahovaná zápletka.

+14