Descent 3 jsem dohrál teprve podruhé, přičemž před pár lety se mi příliš nezamlouval. Na druhé dohrání je to lepší, ale ty mouchy to má a to dost velké.
Začnu ale plusy. Prvním z nich je opravdu líbezná grafika. Přestože v roce 1999 to ještě nebylo v 3D hrách samozřejmostí, prostředí vypadají dokonale a na přestřelky plné laserů, výbuchů, trosek a světelných stop je radost koukat.
Druhým plusem je celková stavba hry a příběh. Už to není o tom vymlátit 30 úrovní anonymních dolů, ale tentokrát je tu celkem slušně vymyšlená zápletka. Material Defender se dovídá, že nehoda na konci druhého dílu nebyla nehodou, ale sabotáží PTMC. Ti ve skrytu pracují na úpravách viru a lehce cynický hrdina přijímá nabídku konkurenční korporace Red Acropolis podívat se jim na zoubek. Příběh doprovází pár animací včetně parádního outra, které výborně zakončuje celou trilogii. V 17 kolech (15 normálních a 2 tajné) se podíváte do laboratoří, vězení, vesmírných stanic i lodí, ale také do ulic města, chrámů, továren či dolů. Kromě vnitřku základen se konečně proletíte i venkovními prostředími planet.
Hratelnost zůstává v podstatě podobná - jádrem jsou souboje s roboty, ale i věžičkami a různými mechy. Nechybí pár monumentálních bossů (na které stačí většinou zásoba nasyslených raket), některé úrovně mají dokonce puzzle, ve většině z nich máte dílčí úkoly. Dlužno říct, že roboti manévrují jak vzteklí, zhusta respawnují a tak i na nižší obtížnosti jsou souboje občas peklem a nejednou zařvete. Zbraní je dost, ale většina z nich vám plýtvá energii, takže člověk s chutí sáhne po Vauss kulometu či plamenometu namísto všech těch laserů, plazem či fúzních děl. Souboje jsou bohužel často zmatené - jeden robot padne hned po salvě, jiný začne hořet, kroutit se a vy nevíte, jestli vybuchne nebo ne, takže pálíte dál a plýtváte náboje/energii.
A teď zmíněné mouchy. Descent bylo vždy bludiště. Tvůrci ve trojce se bludišť drželi, ale bohužel posrali to nejpodstatnější a to je mapa. Na tu prostě zapomeňte - mapa se dlouho načítá, dlouho vypíná a je naprosto k ničemu. Horší mapu jsem snad nikdy neviděl - je to jakási pseudorenderovaná patlanice, kde absolutně nepoznáte kde jste, zoomovat, otáčet či posouvat ji trvá nekonečně dlouho a tak se pokusíte spolehnout na svoji paměť.
Ze začátku to jde, ke konci je to ale peklo. Třeba v monumentální vesmírné lodi Expeditor (13. kolo) se prostě nemáte šanci vyznat ani za milion let. A tvůrci k tomu sadisticky přidali nutnost odpálit něco k čemu se nemůžete normálně dostat a najít v obrovském kole všechny stormtroopery. I další kola jsou obrovské, matoucí a úmorné. Je tu sice i guidebot, který má pár vylepšení (ani jedno jsem nevyužil), ale za to je občas úplně k ničemu, protože v některých místech cestu nenajde. To pak přijde na řadu youtube návod.
A ještě drobný osobní postřeh. Úrovně kromě své velikosti nedávají smysl. Vězení, laboratoř, vesmírná loď či stanice, ba dokonce ulice jsou navržené tak, aby se jimi mohla pohybovat létající loď, ale neumím si představit, jak by s v nich pohyboval člověk. Zvlášť na vesmírné lodi (s posádkou) jsou dveře častokrát uprostřed x metrů vysoké zdi... no prostě logika nula. Naprosto nepochopitelné je to, že v kolech nepotkáte skoro jediného člověka, dokonce když zachraňujete kolegu z vězení, je vězně i se svoji raketkou! Totéž potká i Vás po jedné z pastí.
Každopádně Descent 3 je celkem solidní zakončení série, ty 4/10 co tehdy dostal ve Score si určitě nezaslouží, ale bez chyb není.
Začnu ale plusy. Prvním z nich je opravdu líbezná grafika. Přestože v roce 1999 to ještě nebylo v 3D hrách samozřejmostí, prostředí vypadají dokonale a na přestřelky plné laserů, výbuchů, trosek a světelných stop je radost koukat.
Druhým plusem je celková stavba hry a příběh. Už to není o tom vymlátit 30 úrovní anonymních dolů, ale tentokrát je tu celkem slušně vymyšlená zápletka. Material Defender se dovídá, že nehoda na konci druhého dílu nebyla nehodou, ale sabotáží PTMC. Ti ve skrytu pracují na úpravách viru a lehce cynický hrdina přijímá nabídku konkurenční korporace Red Acropolis podívat se jim na zoubek. Příběh doprovází pár animací včetně parádního outra, které výborně zakončuje celou trilogii. V 17 kolech (15 normálních a 2 tajné) se podíváte do laboratoří, vězení, vesmírných stanic i lodí, ale také do ulic města, chrámů, továren či dolů. Kromě vnitřku základen se konečně proletíte i venkovními prostředími planet.
Hratelnost zůstává v podstatě podobná - jádrem jsou souboje s roboty, ale i věžičkami a různými mechy. Nechybí pár monumentálních bossů (na které stačí většinou zásoba nasyslených raket), některé úrovně mají dokonce puzzle, ve většině z nich máte dílčí úkoly. Dlužno říct, že roboti manévrují jak vzteklí, zhusta respawnují a tak i na nižší obtížnosti jsou souboje občas peklem a nejednou zařvete. Zbraní je dost, ale většina z nich vám plýtvá energii, takže člověk s chutí sáhne po Vauss kulometu či plamenometu namísto všech těch laserů, plazem či fúzních děl. Souboje jsou bohužel často zmatené - jeden robot padne hned po salvě, jiný začne hořet, kroutit se a vy nevíte, jestli vybuchne nebo ne, takže pálíte dál a plýtváte náboje/energii.
A teď zmíněné mouchy. Descent bylo vždy bludiště. Tvůrci ve trojce se bludišť drželi, ale bohužel posrali to nejpodstatnější a to je mapa. Na tu prostě zapomeňte - mapa se dlouho načítá, dlouho vypíná a je naprosto k ničemu. Horší mapu jsem snad nikdy neviděl - je to jakási pseudorenderovaná patlanice, kde absolutně nepoznáte kde jste, zoomovat, otáčet či posouvat ji trvá nekonečně dlouho a tak se pokusíte spolehnout na svoji paměť.
Ze začátku to jde, ke konci je to ale peklo. Třeba v monumentální vesmírné lodi Expeditor (13. kolo) se prostě nemáte šanci vyznat ani za milion let. A tvůrci k tomu sadisticky přidali nutnost odpálit něco k čemu se nemůžete normálně dostat a najít v obrovském kole všechny stormtroopery. I další kola jsou obrovské, matoucí a úmorné. Je tu sice i guidebot, který má pár vylepšení (ani jedno jsem nevyužil), ale za to je občas úplně k ničemu, protože v některých místech cestu nenajde. To pak přijde na řadu youtube návod.
A ještě drobný osobní postřeh. Úrovně kromě své velikosti nedávají smysl. Vězení, laboratoř, vesmírná loď či stanice, ba dokonce ulice jsou navržené tak, aby se jimi mohla pohybovat létající loď, ale neumím si představit, jak by s v nich pohyboval člověk. Zvlášť na vesmírné lodi (s posádkou) jsou dveře častokrát uprostřed x metrů vysoké zdi... no prostě logika nula. Naprosto nepochopitelné je to, že v kolech nepotkáte skoro jediného člověka, dokonce když zachraňujete kolegu z vězení, je vězně i se svoji raketkou! Totéž potká i Vás po jedné z pastí.
Každopádně Descent 3 je celkem solidní zakončení série, ty 4/10 co tehdy dostal ve Score si určitě nezaslouží, ale bez chyb není.
Jack Keane 2: The Fire Within
Pro: Krásná grafika, efektní a adrenalinové souboje, konečně příběh, spousta úkolů v misích.
Proti: Úmorná bludiště jsou komplikovaná nepoužitelnou mapou a respawnem.