K prvním dvou Dukům jsem se strašně dlouho chtěl vrátit. Duke Nukem 3D je naprostá klasika, Manhattan Project nebyl vůbec špatný. A tak jsem to spustil a po celovečerní a celonoční pařbě dohrál.
Duke Nukem 1 je typickou sériovou výrobou podle jednoho mustru, kterou trh zásobovalo na začátku 90. let Apogee, ale i ID Soft. 3 epizody, každá má 8-10 kol, na konci každé epizody boss. Ať už to byl Duke, Cosmic, Biomenace, Keen či Dangerous Dave, jednalo se o slušné hry, který nebyl problém dohrát, ale kvalita byla někde jinde. Stačí se podívat o rok dříve, kdy vznikl Prince of Persia a pak když uvidíte tu grafiku v titěrném okýnko, skoro se Vám přestane chtít hrát.
Graficky to není opravdu žádná hitparáda, ne že by hra byla ošklivá, jen velice jednoduchá. Kupodivu jsem si ale zvyknul a během hry objevil i pár pěkných obrázků na pozadí jednotlivých kol.
Příběh asi nemá smysl moc rozebírat - prostě je tu hrdina, který se vydá nakopat zadek dr. Protonovi a jeho armádě robotů a to na Zemi, Měsíci a v budoucnosti.
A co hratelnost? Inu Duke skáče, střílí blesky po robotech, občas vezme klíč pro cestu dál, během každé epizody nasbírá tří pomocné předměty (skákací boty, chytací rukavice, robotická ruka). Zbraň jde upgradovat, takže střílí rychleji, mezi jednotlivými koly jde ukládat.
Hra má kupodivu celkem slušné ovládání, se skoky jsem neměl problémy. Problémem je to, že každé kolo je docela velké, plné nepřátel, pastí a navíc šílené bludiště. A vy ho musíte probloudit celé a posbírat vše co jde + tunu secretů, které jsem se ani nesnažil hledat. A přestože si dáváte pozor, sbíráte energii, při té délce jednotlivého kola se nakonec může stát, že zařvete a jedete znovu. Po 10-15 minutách v kole to opravdu nepotěší. Problémem je taky to, že občas nevidíte kam skáčete, padáte, nebo se na Vás vyrojí houf nepřátel. Ke konci jsem se dokonce musel na poslední kolo kouknout na youtube na návod kam vlastně jít. Jak jsem psal, na konci každé epizody bojujete s dr. Protonem, což je kupodivu celkem snadné.
Duke Nukem není těžkou hrou i přes občasné zařvání nikdy nezakysnete moc dlouho. Nakonec je to i celkem zábava, ale nemůžu si pomoc, oproti jiným skákačkám co v té doby na PC vyšly (o konzolích nemluvě) je to prostě béčko a víc jak 60% dát nemůžu.
Duke Nukem 1 je typickou sériovou výrobou podle jednoho mustru, kterou trh zásobovalo na začátku 90. let Apogee, ale i ID Soft. 3 epizody, každá má 8-10 kol, na konci každé epizody boss. Ať už to byl Duke, Cosmic, Biomenace, Keen či Dangerous Dave, jednalo se o slušné hry, který nebyl problém dohrát, ale kvalita byla někde jinde. Stačí se podívat o rok dříve, kdy vznikl Prince of Persia a pak když uvidíte tu grafiku v titěrném okýnko, skoro se Vám přestane chtít hrát.
Graficky to není opravdu žádná hitparáda, ne že by hra byla ošklivá, jen velice jednoduchá. Kupodivu jsem si ale zvyknul a během hry objevil i pár pěkných obrázků na pozadí jednotlivých kol.
Příběh asi nemá smysl moc rozebírat - prostě je tu hrdina, který se vydá nakopat zadek dr. Protonovi a jeho armádě robotů a to na Zemi, Měsíci a v budoucnosti.
A co hratelnost? Inu Duke skáče, střílí blesky po robotech, občas vezme klíč pro cestu dál, během každé epizody nasbírá tří pomocné předměty (skákací boty, chytací rukavice, robotická ruka). Zbraň jde upgradovat, takže střílí rychleji, mezi jednotlivými koly jde ukládat.
Hra má kupodivu celkem slušné ovládání, se skoky jsem neměl problémy. Problémem je to, že každé kolo je docela velké, plné nepřátel, pastí a navíc šílené bludiště. A vy ho musíte probloudit celé a posbírat vše co jde + tunu secretů, které jsem se ani nesnažil hledat. A přestože si dáváte pozor, sbíráte energii, při té délce jednotlivého kola se nakonec může stát, že zařvete a jedete znovu. Po 10-15 minutách v kole to opravdu nepotěší. Problémem je taky to, že občas nevidíte kam skáčete, padáte, nebo se na Vás vyrojí houf nepřátel. Ke konci jsem se dokonce musel na poslední kolo kouknout na youtube na návod kam vlastně jít. Jak jsem psal, na konci každé epizody bojujete s dr. Protonem, což je kupodivu celkem snadné.
Duke Nukem není těžkou hrou i přes občasné zařvání nikdy nezakysnete moc dlouho. Nakonec je to i celkem zábava, ale nemůžu si pomoc, oproti jiným skákačkám co v té doby na PC vyšly (o konzolích nemluvě) je to prostě béčko a víc jak 60% dát nemůžu.
Jack Keane 2: The Fire Within