Gods byla pro mě celkem překvapivě výborná hra. Ano já vím, že ve starých Scoréčkách se o ní hodně mluvilo, že má slušné hodnocení. Jenže jsem hru kdysi dohrál a nezanechala na mě žádný větší dojem a nijak zvlášť jsem nechvátal na to se k ní vrátit.

Ale byla to chyba. Gods je opravdu parádní záležitost, která v roce 1991 či 1992 (dle mobygames) opět posunula arkády někam k vyšším žánrům. Stejně jako třeba Another World či Flashback, ale jiným způsobem.

Důvod proč mě Gods kdysi nezaujal je jasný. Je to grafika, která sice není špatná, ale není "sexy" jako třeba u Flashback, Aladina či Blackthorne. Procházíte víceméně stále stejnými kamennými místnostmi ve stále stejné barevné škále.

Moc sympatií nevzbudí ani nabušený hrdina skrývající tvář za maskou (což by podle všeho měl být Herkules). Ten se rozhodne vyčistit 4 světy, každý z nich skrývá 3 úrovně a šéfa. Za jejich dobytí mu bude náležet nesmrtelnost a místo mezi olympskými bohy... no jako příběh k arkádě to není úplně špatné.

Hlavní kladem ale není grafika nebo příběh, tím je netradiční hratelnost. Gods je na první pohled skákačka se vším všudy. Hrdina skáče a střílí, šplhá po žebřících a otevírá páčkou nahoru páky. Skoky jsou přesné, žádné frustrující pasáže se nekonají. Nepřátelé jsou ze začátku primitivní, později přituhnou a začnou se objevovat ze všech stran, ale pokud poctivě upgradujete, nemusíte mít strach s výjimkou různých pasáží na žebřících. I samotní bossové jsou udolatelní s výjimkou toho posledního, do kterého můžete pražit jak vzteklí a stejně pár životů ztratíte.

Co je na tom nejlepší? Pokud zařvete, objevíte se všemi zbraněmi poblíž; co je vyčištěno a prozkoumáno zůstane vyčištěno a prozkoumáno a navíc jako bonus získáte chvilkovou nesmrtelnost. Pokud vyčistíte celý svět, získáte heslo, pokud poctivě sbíráte poklady budete mít dost životů.. zkrátka a dobře tady se na frustraci a opakování kol díkybohu nehraje.

První netradiční věcí na Gods je systém upgradů. Zatímco na začátku máte jeden ubohý vrhací nožík, na konci jsem měl tři kopí, následované třemi firebally, třemi naváděcími koulemi a ještě mi za krkem létal (pravda jen chvíli) gargoyle, který mi poskytoval palebnou podporu. Upgrady nacházíte cestou, volíte si jakou zbraň chcete, jaký mají mít zbraně rozptyl, přičemž zbraně mají uvedenou i sílu. Pokud je Vám to málo, můžete čas od času najít obchodníka a zbraně si dokoupit. Paráda!

Největším plusem je samotná hratelnost, která mě spíše než hopsačky připomínala nějakou tombraidrovku či dungeon. Ve hře je spousta pák, otevírajících plošinky, dveře, likvidujících pasti. Některé páky musíte přehodit víckrát pro jiný efekt, jindy musíte použít kombinaci. Místa je nutno navštěvovat v přesném pořadí, abyste z kola vytřískali maximum pokladů. Jsou tu jednoduché puzzle spočívající v nalezení a donesení určitých předmětů na určité místo, k těm těžším dostanete nápovědu. Dále třeba časované puzzle, kdy se Vám něco otevře, pokud se tam dostanete včas - třeba hned v prvním kole. Máte omezený inventář na klíče a předměty. Každé kolo skrývá neskutečné poklady, které Vám dávají vylepšení, zdraví, klíče k truhlám, peníze i body. Za určitý počet bodů získáváte životy. Dokonce jsou tu zloději, které se vyplatí nezabít, protože Vám přinesou jinak nedostupný klíč.

Není to ale lehké vše objevit. Přiznám se, že jsem si na to našel návod, aby mi nic neuteklo a vím, že na spoustu věcí bych sám nepřišel. Ono totiž spousta věcí je nepovinných a pokud nevíte jak je získat, můžete koly prosvištět raz dva a pak se Gods mění na celkem obyčejnou skákačku s průměrnou grafikou. Takhle nějak jsem jej dohrál i před léty a to je nejspíše druhý důvod, proč mě tehdy moc nezaujala.

Každopádně s odstupem času je Gods parádní hrou, kterou pro fandy starých her určitě stojí za to zkusit. Arkáda roku 1992.