Arkádové sci-fi střílečky s raketkou v hlavní roli zbožňuji a nikdy nepohrdnu žádnou další, kterou čas od času náhodou objevím. O Jets'n'Guns jsem měl ponětí už dříve, ale ten pravý čas na dohrání a zhodnocení přišel až letos. Jen ještě doplním, že mým nejoblíbenějším titulem v tomto subžánru je Tyrian, respektive jeho vylepšená verze z roku 1999 Tyrian 2000. Nyní už ale k tématu.
Ze začátku mě celkem zaskočila nastavená obtížnost. První dvě mise jsem ještě s odřenýma ušima tak tak ustřílel, ale dále už to prostě nešlo. Takže následovalo znovurozehrání pěkně od začátku a hle, ten samý problém. Po dalších možná třech kompletních restartech a mírném znechucení jsem konečně pochopil, co se po mě vlastně chce a že základním kamenem úspěchu asi bude použít mozek a nakupovat/vylepšovat jen to potřebné a hlavně efektivní vybavení! Jakmile jsem dokázal ideálně zkombinovat směr a intenzitu palebné síly s daným typem vehiklu a některými jeho vylepšeními, stala se pro mě hra až do konce jen a pouze nenáročnou oddechovkou.
Grafice nemám absolutně co vytknout, snad jen v určitém ohledu zdravotně slabší jedince by mohly stovky barevných výbuchů ve druhé polovině hry solidně ''rozebrat''. Nabídka jednotlivých plavidel, zbraní a různých vychytávek je bohatá a každý si zde vybere a sestaví to svoje. Já jsem defakto vůbec nepoužíval bomby, místo toho jsem radši investoval třeba do chlazení zbraňového systému.
Mise jsou různorodé a celková délka hry na svoje poměry není až tak špatná. Bohužel i přes to všechno jsem se v poslední části strašně nudil a napjatě očekával vytoužený konec. Nepomáhal mi už dokonce ani typický a unikátní Rake In Grass humor.